Ve dnech červencových svátků se konal i v Plzni ezoterický festival. Protože to bylo pro většinu kolegů poměrně z ruky, místo pro stolek s materiály a možností zastavovat kolemjdoucí na zodpovězení ankety jsem si objednal tentokrát sám za sebe.
Festival se odehrával v prostorách sportovního či kulturního zařízení a pro svůj stolek jsem obdržel mírně vyvýšené místo v místnosti podobné tělocvičně. Kolem mě se nacházelo množství kartářek, prodavačů krystalů, obrazů, vykladačů, zaříkávačů atd.
Většinu času jsem zastavoval lidi procházející úzkými uličkami mezi stolky, vyplňoval s nimi anketu a případně zvěstoval evangelium. Jenom tehdy, kdy jsem si chtěl odpočinout, šel jsem se projít, porozhlédnout se a věnovat nějaký ten evangelizační materiál „kolegům“.
U jednoho stolku jsem viděl zajímavé barevné ručně malované obrázky, což mi přišlo zprvu bez nějakého okultního záměru. Zeptal jsem tedy malé nakrátko ostříhané prodavačky, o co se jedná. „Tyto obrázky maluji sama a vkládám do nich pozitivní energii, kterou pak mohou čerpat ti, kteří si je zakoupí a doma pověsí“, odpověděla se širokým úsměvem Lenka. Pochopil jsem rychle, že pravděpodobně ve svém životě prožila těžkou situaci a tímto počínáním hledá způsob, jak bolest zanechanou v jejím srdci potlačit či vyřešit.
Na oplátku se Lenka zeptala mě, co dělám a proč tu jsem. Řekl jsem: „Támhle mám stoleček s křesťanskými materiály a zvěstuji lidem dobrou zprávu od Boha.“ To ji evidentně zaujalo, tak jsem pokračoval: „A už jste slyšela čtyři duchovní zákony?“ Odpověděla, že ne a že by si je ráda poslechla. Posadili jsme se a já před ní otevřel na první stránce evangelizační brožurku.
Procházeli jsme poměrně pomalu jak Biblické citace, tak doprovodný vysvětlující text. Seděli jsme spolu více jak hodinu a půl. Každá stránka jako by otevírala další ránu z Lenčina života a uzdravovala ji, což jsem usoudil nejen z jejích slz, kterým se snažila ubránit, ale i z toho, že mi o svých těžkostech vyprávěla. Byla vdaná úspěšná manažerka, ale pak se jí život pokazil, až si nakonec uvědomila, že v majetku či penězích štěstí ani životní smysl nenalezne. Proto vše opustila, rozvedla se, sama skromně vychovává svého syna a zaměřila se na hledání duchovního rozměru, rozdávání se druhým a malování obrázků. Bolest v srdci jí však neustále připomínali její příbuzní a známí, kteří jí po jejím rozhodnutí pohrdli.
V závěru brožurky se rozhodla přijmout Ježíše Krista do svého srdce jako svého Spasitele a Pána: modlitbu spasení jsme se tam, na ezoterickém festivalu, modlili společně. Během modlitby plakala a když jsme skončili, vypadala Lenka nějak lehčí, povznesená. Vzpomněl jsem si, že podobnou úlevu jsem cítil i já, když jsem přijal Ježíše Krista – břemena problémů sice nezmizela, ale na svá bedra je přejal živý Ježíš Kristus.
Zůstali jsme dále nějaký čas v kontaktu. Nemohl jsem však do Plzně dojíždět nijak často. Proto jsem poprosil místního pastora, zda by se s Lenkou sešel. Souhlasil a stalo se, čehož si velmi vážím a dodatečně děkuji. Nevím, jak dále jsou spolu v kontaktu či zda Lenka navštěvuje nějaký místní křesťanský sbor, ale dostala se ke mně informace, že se znovu vdala a je stále vděčná za poznání osoby Ježíše Krista.
Svěřil(a) jsi již svůj život Ježíši Kristu a zažil(a) jsi podobnou úlevu od břemen a těžkostí života?
Možná jsi tento krok ještě nikdy neudělal(a) – a možná ano, ale nebylo to upřímné nebo jsi svůj vztah s Ježíšem „odložil(a) na vedlejší kolej“. Každopádně, pokud to chceš změnit, nyní je k tomu vhodný čas. Následujícími slovy můžeš pozvat Pána Ježíše do svého života, v srdci se rozhodnout Jej opravdu následovat a „na vlastní kůži“ tak poznat, že On je živým Bohem:
„Pane Ježíši Kriste, děkuji Ti, že jsi i za mě zemřel, za mé hříchy a třetího dne jsi vstal z mrtvých. Věřím, ve Tvé vzkříšení a v to, že jsi živý Bůh. Prosím, abys mi odpustil všechno špatné co jsem vykonal(a) (můžeš Bohu vyjmenovat to, co tě nejvíce trápí...) a vstoupil do mého života jako můj Pán a Spasitel. Chci Ti také dát všechny těžkosti a starosti (můžeš je Bohu vyjmenovat...), skládám je pod Tvůj kříž a děkuji, že mi s nimi pomůžeš. Prosím Tě, abys mi dal touhu následovat Tě, poznávat Tě skrze Tvé slovo a abys mi otevíral svoje slovo k porozumění a v živé víře. Prosím, dej mi sílu vzít Tě vážně a proměň moje srdce, abych Tě nenásledoval(a) z povinnosti, ale v radosti z lásky k Tobě. Děkuji Ti. Amen."
Požádal(a) jsi nyní Ježíše o odpuštění a o to, aby se stal tvým Pánem a Spasitelem?
Vše má svůj čas. Jakkoli Bible říká, že „den spásy je dnes“, je také pravda, že „všechny věci pod nebem mají svůj čas“. Přijetí Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele je rozhodnutí, které je důležité udělat vědomě, svobodně a rád 
. Protože tě Pán Bůh má opravdu rád a do ničeho tě nemanipuluje, bude ti nabízet tento vztah lásky a věčný život i nadále, až do tvého posledního rozhodnutí ve tvém srdci. Pak, jak nám sděluje Boží slovo, už to nebude možné změnit. Pamatuj však, že na věčnost půjdeme s tím, co jsme si na zemi vybrali – s Ježíšem nebo bez Něj. Připomínáme, že Pán Ježíš, Boží Syn, zemřel za lidské hříchy, bolesti, trápení a byl vzkříšen – jedině skrze Něj je možné, aby ti Bůh odpustil a dal věčný život. „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze Ježíše“ (Jan 14:6). Varianta „bez Ježíše a bez odpuštění“ má proto i svůj věčný a trvalý následek oddělení od Boží milosti a dobrých věcí, protože člověk bez Ježíše Krista zemře s neodpuštěnými hříchy a v oddělení od Boha – a nebude na věčnosti s Ním (viz Jan 8:24 a Římanům 6:23).
Pokud ještě stále váháš, modli se třeba takto: „Pane Ježíši, děkuji Ti za poznání, které mám teď, ale upřímně – ještě váhám. Prosím Tě tedy, abys ke mně v mém životě přicházel znovu a znovu a přemáhal mě svou láskou natolik, že dospěji k opravdové víře a k plnému přijetí Tebe jako svého Pána i Spasitele i k přijetí věčného života. Pomoz mi, abych Tě v životě neminul/a. Děkuji Ti za to. Amen.“
