Lidé / Časté otázky

Odpovědi na časté otázky související s vírou, Bohem a křesťanstvím

​Zde nalezneš odpovědi na často pokládané otázky související s vírou v živého Boha. Nenajdeš-li  odpověď na svou otázku, doporučujeme podívat se na stránky Proč křesťanství, kde je velmi podrobně zpracováno 99 otázek týkající se křesťanské víry.

Lidé mají různé představy o tom, jaký je Bůh. Nicméně všechny lidské představy jsou pouze naše představy. Bůh sám ve svém slovu (Bibli) jasně zjevuje svůj charakter, aby každý mohl poznat, jaký Bůh je:

1) Bůh je vševědoucí – „Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy.“ (1Sam 2:3)
2) Bůh je všemocný – „Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným.“ (Job 27:11)
3) Bůh je svatý – „Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“ (Zjevení 4:8)
4) Bůh je milující – „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16)
5) Bůh je spravedlivý – „Oblak a mrákota jsou kolem něho, spravedlnost a právo jsou pilíře jeho trůnu.“ (Žalm 97:2)
6) Bůh je milosrdný, slitovný a plný milosti – „Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;“ (Žalm 103:8)
7) Bůh je plný milosti – „Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.“ (Žalm 116:5)
8) Bůh je věčný – „Avšak Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný.“ (Jer 10:10)
9) Bůh je nesmrtelný – „On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; “ (1Tim 6:16)
10) Bůh je dobrý – „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ (Marek 10:18)

Více o tom, jaký je skutečně Bůh, se dočteš zde.

Bůh, ač je svrchovaným Bohem, není původcem zla ve světě. Bůh je dobrý, milosrdný, milující – Bůh je láska. Zároveň je spravedlivý a je to On, kdo soudí spravedlivým soudem. Zlo, které je všude okolo nás je následkem hříchu – našeho oddělení a odvrácení se od Boha a od společenství s Ním. Bůh při stvoření člověka předal vládu nad stvořením lidem. Člověk však padl, odvrátil se od Boha a ztratil společenství i zájem o Boha, svého Stvořitele a Zaopatřovatele. Tím (nevědomky) předal vládu nad světem do rukou Satanu, kterého Bible nazývá odpůrcem, vrahem a otcem lži. Tato bytost se svou duchovní armádou padlých andělů ovlivňují světové dění a je, spolu s našimi špatnými rozhodnutími (za které jsme jako lidé odpovědní), tvůrcem a původcem zla. Bůh to ve své dobrotivosti toleruje, respektuje naši svobodnou vůli, nicméně i tato trpělivost jednou skončí. Nyní je však čas milosti a Bůh nabízí každému člověku věčný život – život v plnosti a společenství ve svém Synu, Kristu Ježíši. Bůh zaslibuje, že v budoucnu vytvoří nové nebe a novou zemi, kde nebude žádné zlo, smutek, slzy ani hřích. Ale také žádný člověk, který vědomě odmítá Boha.

Bůh je milosrdný a dobrý. Bůh je láska! První předpoklad lásky je svoboda, kterou nám On ponechává. Za zlo ve světě, vraždy a hrůzy, tak není odpovědný Bůh, naopak Bůh do našeho světě (především skrze modlitby Božího lidu) do značné míry zasahuje a drží „svět zla“ na uzdě – jinak bychom se již dávno zničili (nebo by nás zničil Boží odpůrce, který nenávidí lidi, jelikož jsou stvořeni k obrazu Božímu).

V žádném případě! Bůh nám dal opravdovou svobodnou vůli, z čehož plyne, že můžeme dělat věci, které jsou v souladu s Boží vůlí nebo mimo ní. Obecně se dá říci, že dobré věci v životě jsou od Boha (Jakub 1:17), kdežto zlé (smrt, lež…) jsou od Božího nepřítele (Jan 10:10) a od lidí, kteří jednají proti Božímu srdci.

Tím netvrdíme, že Bůh nemá možnost mít ve věcech poslední slovo, ale svoboda, kterou Bůh dal lidem je skutečná a Bůh jí ctí!

V principu není správné tvrdit, že Bůh lidem způsobuje těžkosti, v Božím srdci je dávat lidem požehnání. I když většina lidí jde proti Bohu a Jeho vůli, Bůh jim stejně prokazuje lásku (dává zdroje, život, slunce, prostředky…). Takové je Boží srdce, takový je Boží charakter. Nemoci rovněž nejsou něčím, co by Bůh chtěl dávat lidem. Ano, svrchovaný Bůh určitě věci může „dopouštět“, ale to, že v určité věci nezasahuje, ještě neznamená, že nám ty těžkosti způsobuje. Obecně lze napsat, že těžkosti jsou následkem naší oddělenosti od Boha a především také odděleností světa, ve kterém žijeme, od Boha. Ten, kdo vírou přijme Pána Ježíše a následuje Jej, tomu Bůh neslibuje život bez trápení – milióny křesťanů v některých zemích světa o tom ví své. Na druhou stranu Bůh takovým lidem nesmírně žehná (často věcmi, které na první pohled nejsou vidět), chrání je a zaslibuje jim odměnu v nebesích. 

Bůh nikomu v Bibli neslibuje život bez problémů, ale těm, kteří Mu důvěřuji a následují, těm Ježíš slibuje pokoj: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ (Jan 14:27) Výsledkem je, že i uvnitř problémů a těžkých okolností, můžeš mít nadpřirozený pokoj a být naplněn Kristovou láskou. Bůh je i uprostřed bouře s tebou. I v naprostých těžkostech, ze kterých se lidé ve světě sesypávají, se můžeš cítit jako v nebi. To je Boží moc a realita v životě člověka, který všechno (tedy i sebe) vydal Pánu Ježíši a Pán Ježíš je pro něj na prvním místě.

Pokud jsi již věřící a s Pánem Ježíšem nějakou dobu žiješ, jistě víš, že Bůh může dopouštět tzv.zkoušky víry (neplést s pokušením, Bůh nikoho nepokouší), které mají za cíl růst naší víry a důvěry (tzn. náš duchovní růst, který je pro nás i pro Boha naprosto zásadní).

Jelikož Bohu jde v první řadě o osobní vztah s tebou, Bůh sám rozhodně nestojí o nějaké naučené a nastrojené modlitby. Naopak, touží po tom, abychom s Ním mluvili jako Jeho děti. Proto, pokud si přijal/a Pána Ježíše, mluv s Bohem jako dítě mluví se svým rodičem. 🙂 Nebo tak jak mluvíš s nejlepším přítelem! Bohu jde v první řadě o tvé srdce, o to, aby šlo o upřímný dialog – ano, připrav se, že Bůh k tobě začne také mluvit!

​Tím, jak porosteš v Kristu, budeš víc a víc citlivý/á na Boží hlas a Boží vedení. Toto je jedna z věcí, kterou nelze zcela jasně popsat, protože Bůh s každým jedná malinko jinak a ke každému může mluvit trochu jiným způsobem, nicméně obecně Bůh mluvi s lidmi takto:​

  1. Skrze Bibli (psané Boží slovo) – absolutní základ. Všechny další způsoby je dobré porovnávat s tím co je napsané v Písmu, protože Bůh nikdy nebude mluvit proti svému slovu v Bibli.​
  2. Skrze svědomí – hlas Ducha svatého, hlavně když nás usvědčuje z něčeho co jsme udělali špatně (ale i dobře 😊).​
  3. Skrze vnitřní svědectví (v našem duchu/nitru/srdci), které poznáš podle pokoje ve svém srdci. Například se modlíš za nějaké rozhodnutí a budeš-li mít po modlitbě v této věci pokoj v srdci, Bůh ti dosvědčuje, že to takto můžeš udělat. To je, vedle Božího slova, asi nejčastější druh Božího vedení.
  4. Myšlenky – ty mohou být z nás, od ďábla (a zlých duchovních bytostí), ale právě i od Boha, nutné dobře rozeznávat. Často jde o formu „osvícení“ – příliv mnoha informací v krátkém okamžiku. Takové „docvaknutí“ a najednou je ti to jasné 😊.
  5. Skrze okolnosti a druhé lidi (i nevěřící)- buď všímavý/á k tomu co se děje okolo tebe.
  6. Skrze sny, vize a vidění – nejčastěji u lidí, kteří mají prorocké obdarování (i když to často ještě nevědí). Sny, po kterých se člověk cítí zle, vysátý a zničený nejsou od Boha (jakkoli i sen od Boha může mít například podobu varování).
  7. Slyšitelným hlasem – spíše výjimečné, ale občas se to stává.

I v ČR je relativně dost lidí, kteří alespoň občas chodí nějak do kostela nebo do nějakého křesťanského sboru (na Moravě jich je určitě více než v Čechách, a na Slovensku ještě mnohem více). Co ale dělat, když i přes občasné návštěvy kostela / sboru, či občasnou modlitbu za druhé (nebo za sebe) Boha úplně moc nezakoušíš? Možná v rozumu víš, jak to je, Bibli za ty roky docela znáš, možná jsi i pár Božích dotyků za ty roky zažil(a), ale spíše bys to popsal(a) jako „ovesnou kaši bez mléka“ – tj. kdyby sis dovolil(a) být upřímný(á), tak jak když v tom moc života není… A možná jsi v situaci toho věrného staršího bratra marnotratného syna z příběhu v Lukáši 15. Vidíš, jak přichází hříšníci k Bohu, prožívají, že jim bylo mnoho odpuštěno, a hodně se radují a jsou ze srdce Bohu vděční, milují ho za to. Jak kdyby jim jejich intenzivní hříšná minulost teď byla pomocí v životě s Bohem. A ty jsi byl(a) věrný(á), nehřešil(a) (ne moc, ne schválně) … tak kde je ta radost, kde je to, že spravedlivý na tom má být mnohem lépe než hříšník, i než napravený hříšník? Vždyť Bůh je přeci spravedlivý a vidí to!

Nezoufej. Nejsi první, komu se to děje, ale určitě to tak nemá být, nemusí být – a pokud se necháš inspirovat biblickými texty níže a vytrváš, tak se to vše může opravdu řádově zlepšit. Právě takovým je totiž Pán Ježíš velmi blízko a chce jejich okolnosti a omezené prožívání zásadně změnit, jak můžeš vidět např. v tomto textu:

„V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo.“ To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.“ (Jan 7:37-39)

Týdenní svátky stánků se slavily na konci zemědělského roku jako svátek sklizně, svátek radosti – jako připomenutí pobývání na poušti. Šest dní velekněz nabíral nádoby vody v rybníku Siloe a šel s nimi před chrám, kde je vyléval před Bohem i před lidmi – jako symbol, že můžeme chodit před Boha vylévat svoje srdce plné radosti a vděčnosti za svoji záchranu. A sedmý den, kdy „náboženská“ aktivita měla kulminovat, vystoupí Ježíš a zvolá: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ Něco naprosto nečekaného. Jak by nitro člověka na vrcholu náboženské aktivity, kdy by měl být naplněný a vděčný, mohlo být vyprahlé???

Samozřejmě, že mohlo. Bůh nikdy nechtěl vytvořit náboženský systém, který by fungoval bez něj, bez živého, osobního, vřelého, bytostně prožívaného vztahu s ním. Žádný vnější řád a vnější formy, i sebedůsledněji dodržované, nepřinesou život, stejně jako pouhé vzpomínání na minulost. Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život“ (Jan 11:25), ne nějaký systém, ceremonie apod. To jsou nástroje pro udržování a ochranu toho vztahu, ne jeho náhražka. Mnozí věřící v tehdejší době, stejně jako mnozí věřící dnes, vnějškově dělají, co je správné, ale ten vnitřní život tam (moc) není. Jako když je živý Ježíš daleko a ta řeka života, ty proudy vody živé, které mohou a mají proudit do jejich nitra, a potom skrze ně dál do tohoto světa, ty už vůbec najít nemohou.

Ale přitom takový měl být smysl bohoslužby a veškerých „náboženských“ aktivit. V obraze chrámu v Ezechieli 47 vidíme, jak od oltáře vytéká řeka živé vody, Boží služebník (to můžeš být i ty) do ní vstoupí a jde hlouběji a hlouběji – po kotníky, po kolena, po pás a pak až už nestačí a ta řeka ho začne unášet – pokud má tolik důvěry, že jde v Bohu ještě hlouběji a oddá se Mu. A v poslední kapitole Bible (a každý čtenář detektivek ví, že právě v ní jsou zásadní fakta) můžeme číst:

„A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.“ (Zjevení 22:1-2)

Tyto obrazy řeky života jsou symbolem Ducha svatého, třetí osoby Boží trojice. Bůh, který je láska, tě tolik miluje, že chce být nejenom s tebou, vedle tebe, ale chce naplnit celé tvé nitro – sám sebou! I proto píše křesťanům: „Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá“ (1 Korintským 6:19). Proč jsme se jen smířili s (polo)prázdným chrámem bez zakoušené Boží přítomnosti a lásky, bez jeho pokladů, moudrosti a slávy? Možná jsme netušili, že to může být jiné, možná jsme nevěděli, jak na to – ale dnes je čas to změnit!

Jak na to? Ježíš říká, že jestli chceš vidět a zažívat Boží království, „musíš se narodit znovu“ (Jan 3:7). I moudrý židovský učitel Nikodém se ihned ptá: „Jak?“. To je nejcennější know-how na zemi – klíč k věčnosti i k naplněnému životu. Pokud si shrneš místa jako Jan 1:12-13; Římanům 10:9-10; Skutky 2:38-39 a 1 Janova 1:9, uvidíš, že je potřeba osobně uvěřit v Ježíše Krista, požádat ho o odpuštění svých hříchů a vydat mu svůj život jako Pánu a Spasiteli, jenž dává věčný život – který potom sám naplňuje a střeží.

Můžeš mu to říci třeba těmito slovy:

„Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, věřím, že jsi zemřel na kříži i za moje hříchy a vstal z mrtvých. Prosím, abys mi je všechny odpustil a ujal se mého života jako Pán a věčný Spasitel. Přijď, prosím, do mého srdce a naplňuj mě, nauč mě přijímat tebe a tvůj život, tvého ducha, tak moc, že „proudy vody živé poplynou z mého nitra“, jak jsi zaslíbil. Děkuji ti za to. Amen.“


Pokud ses takto upřímně modlil(a) a vydal(a) Kristu svůj život, tak jsi s ním vědomě navázal(a) osobní vztah. Obrazně – jako když nevěsta řekne svoje „ano“ ženichovi v den svatby. Co by to ale bylo za manželství, kdyby již o ženicha dále nestála? Má jeho jméno (křesťan/ka), jeho zlatou kreditku (možnost modlit se k Bohu a mít vyslyšené prosby) – ale v životě jde stejně o to každodenně prožívané naplnění, vzájemné obohacení… ​Jde o to naučit se Ježíše nacházet a prožívat skutečně každý den – je to možné. Pár veršů a ověřených, vyzkoušených modliteb 😊 pro inspiraci:

Genesis 32:27 Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ … Prostě budu k tobě, Bože, tak dlouho volat, modlit se, chválit tě, číst a vyznávat tvoje slovo, ptát se těch nejnaplněnějších a nejšťastnějších křesťanů, které znám, jak to dělají, a ať mi do toho žehnají, a nepřestanu, „nepustím Tě, dokud mi nepožehnáš“, dokud mě to nenaučíš.

Matouš 25:21 Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´ „Bože, ty vidíš, že jsem tě roky / od dětství nějak hledal(a), chodil(a) do kostela/do sboru. Pomoc mi vejít do tvojí přítomnosti a radovat se s tebou, uvolni to „mnohé požehnání“ do mého života, prosím.“

Izajáš 62:6-7  … po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu! Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv (nebo „dokud nebude slavný za zemi“). To je Boží míra, norma – i pro tebe. On chce, abys byl plný chvály a slávy. „Bože, ať jsem tak plný tvojí dobroty, že budu spontánně zpívat chvály a radovat se, kudy chodím, že na mém životě bude vidět tvoje sláva.“ 

Jan 10:10 Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. + 2 Královská 4:3 „Nespokojuj se s málem.“ Není to Bůh, kdo by dával málo, to my se spokojili s málem – ale už ne! + Jan 7:37 „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´.“ „Bože, už se nechci spokojit s málem, opravdu chci, co jsi zaslíbil. Ježíši, já jsem ti vydal(a) svůj život, tak mě nauč žít v tvojí hojnosti a nechat se plnit tvým Duchem. Duchu svatý, prosím naplňuj mě ještě mnohem víc, než si dovedu představit.“

Žalm 84:11 Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde. „Bože, dej mi prožívat dny, které budou opravdu s tebou, kdy budu zakoušet tebe a tvoji lásku tak moc, že to bude lepší než tisíce dnů doposud.“ 

Žalm 16:11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho. „Bože, ať zakouším tebe a tvoje blaho, ať ho poznám, ať jako Ezechiel jdu v té řece života po kotníky, po kolena, po pás, dokud mě nebude unášet životem – proud tvojí lásky a přítomnosti. A kdykoliv bych z té řeky Ducha vystoupil(a) na souš, pomoz mi se zase vrátit, prosím.“

Kdysi dávno mě inspirovala chvála jednoho kazatele: „Bože, mě už nestačí o tobě jen slyšet od těch, kteří tě znají, a sám nevidět tvou tvář / sám tě nezakoušet.“ Tři měsíce jsem volal k Bohu ty verše Jan 7:37-39 – „Pane Ježíši, nauč mě se nechat plnit tebou, tvým duchem, že proudy vody živé poplynou z mého nitra.“ Tři měsíce neodbytné touhy, ale jako když volám do zdi. A pak, jak když konečně otočíš zarezlým kohoutkem radiátoru – začalo „to“ shůry proudit, zaplavovat moje nitro, můj život. Nevím, jak přesně to Bůh udělal, ale udělal to – a nikdy to nepřestalo. Od té doby mi většinou jen stačí se na chvíli ztišit, číst Jeho slovo, zvednout ruce a říci: „Bože, miluj mě“ – a během pár vteřin mým tělem začne proudit Boží blízkost, Jeho láska, zahřeje mě u srdce, potěší, kde potřebuji, zmocní k tomu, co mám zrovna dělat. A jestli to je obyčejná práce nebo služba prostým či mocným lidem v ČR nebo jinde, to je jedno – miluje nás všechny stejně.

Tak ti žehnám, ať zakoušíš stále více, že Bůh k tobě přijde, dotkne se tě, naplní tě – a žehnám ti, ať máš vytrvalost k němu volat, dokud nebudeš intenzivně zakoušet Jeho lásku a nebe tady na zemi. Hospodin „bdí nad svým slovem, aby se uskutečnilo“ (Jeremjáš 1:12) – neboj se mu (znovu) důvěřovat, že to udělá!

Ano. ​“Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ (2. Timoteovi 3:16-17)

Bible je soubor 66 knih, které byly sepsány v různých etapách naší civilizace různými lidmi. Přesto mají jednoho autora – Boha. Celá Bible, ač psaná 1500 let, je obdivuhodně 

Důkazy toho, že Bible je „mimořádná“ kniha jsou třeba tyto:
1) Stovky naplněných proroctví – Bible je jedinou knihou na světě, která obsahuje jednoznačné, konkrétní předpovědi, které byly učiněny stovky let dopředu a které se do písmene naplnily. Norman L. Geisler
2) Úžasná jednota sdělení – ačkoli je Bible psána mnoha lidmi skrze mnoho staletí, drží si komplexní sdělení.
3) Historická přesnost a pravdivost.

Více a do detailů pojednává tento článek.

Jelikož autorem Bible je Duch svatý (Bůh), může ti ji nejlépe vysvětlit právě a jenom On. Doporučujeme číst Nový zákon, třeba Lukášovo nebo Janovo evangelium. Markovo evangelium je nejkratší. To nejpodstatnější je, ale číst Bibli bez předpojatosti s modlitbou k Bohu, ať ti Své slovo „otevře“. Řekni Ježíši, než budeš číst třeba toto:

„Pane Ježíši, prosím otevři mi své slovo, co mi chceš říci. Děkuji Ti.“

Vnímej co budeš číst, rozjímej nad tím a uvidíš, že něco z čteného k tobě „začne mluvit“ – do tvé situace, do tvého života.

Křesťanství NENÍ životní styl, ani soupis nařízení, pravidel a zákonů jak máš žít život. Křesťanství není náboženství. Praví křesťané nejsou skupinou lidí pokropených vodou, ani příslušníci jakékoli církve nebo organizace. Rovněž ten, kdo se pouze hlásí ke „křesťanským hodnotám“, „desateru“, apod. není skutečný křesťan.

Křesťanství JE živý Ježíš Kristus, osobní vztah člověka s Ním. Jde o skutečnost, kdy Kristus žije a přebývá v člověku. Takový člověk se přijetím Pána Ježíše stal Božím dítětem a novým stvořením! Slovy Bible: „Nežiji již já, ale Kristus ve mně.“ (Galatským 2:20).

Křesťanství je o tom, že osobně znáš, poznáváš a následuješ Pána Ježíše.

Ježíš nepřišel založit náboženství, ale obnovit padlý vztah člověka s Bohem. Bůh lidem nabízí osobní vztah lásky. Zjevuje to ve svém slovu – celá Bible je o vztahu mezi člověkem a Bohem. Náboženství je lidská snaha, často doplněná o lidské nařízení, filosofii a předpisy, které mají vést ke vztahu s Bohem. Náboženství je o vnější formě, Bohu jde o život a o nitro. Víra v Ježíše a náboženství je proto v přímém rozporu. Tam, kde je hodně nábožnosti, struktur, organizace, lidské moci a teologie, tam je obvykle méně živého Božího slova, Boží moci a Ducha svatého.

Shrnutí: Bůh chce s tebou mít vztah, chce tvou důvěru, tvoji lásku a nabízí ti všechno. Náboženství ti dává soustavu věcí, které musíš dělat a nedá ti život s Bohem, ale život v nějaké organizaci/soustavě pravidel. Lidské náboženství, i když s přízviskem „křesťanské“ je v přímém rozporu s životem a svobodou v Ježíši. Stručně a jasně o rozdílu mezi vírou v Ježíše a náboženství pojednává toto video:

Věčný život je život z Boha. Jelikož Bůh jako jediný je nesmrtelný a tedy nikdy nezemře, ten kdo má tento věčný život, může říci to samé. Ano, projde fyzickou smrtí, ale nikoli tou duchovní! Díky smírčí oběti Pána Ježíše Krista za naše hříchy a díky Jeho vzkříšení může každý člověk získat věčný život!

Kdo vírou přijme Pána Ježíše jako svého osobního Pána a Spasitele má věčný život – ne někdy v budoucnu po smrti, ale již nyní. Takový člověk se „narodil znovu“, narodil se duchovně a stal se dítětem Božím. Může také začít osobně poznávat Boha: Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3)

Přirozený člověk nemá věčný život a proto jej potřebuje získat přijetím Pána Ježíše. Více o věčném životě a „novém narození“ se dočteš zde.

Získání věčného života a obnovení našeho vztahu s živým Bohem je skutečně pouze skrze víru v Pána Ježíše jako Božího Syna, Jeho oběť a vzkříšení. Důležité je si uvědomit, co myslím slovem „víra“ Bible. Nejde o rozumovou víru, nějaké intelektuální rozhodnutí. Jde o přesvědčení, rozhodnutí, jde o víru v srdci – důvěru. Bible neříká jak moc, nebo málo ji má člověk mít, Bible mluví o víře v srdci. Pokud máš pocit, že nemáš dost víry, pros o ní Boha!

Druhým aspektem takové biblické víry je touha následovat Pána Ježíše, podle Jeho slov v Bibli. Věřící člověk se tak stává učedníkem Ježíše, začíná žít s Bohem a zakouší proměněný život v moci Ducha svatého. Nic z toho není bez víry možné.

Člověk má naprostou svobodu žít bez Boha. Nicméně, jelikož je stvořen k Božímu obrazu, nikdy se žádný člověk nevyhne odpovědnosti za svůj život. „Lidem je dáno jednou  zemřít a potom přijde soud.“ (Židům 9:27) – každý člověk, který zemřel nesmířený se svým Stvořitelem skrze kříž a prolitou krev Pána Ježíše se bude zodpovídat Bohu za své hříchy na posledním soudu, kde bude čelit zcela spravedlivému odsouzení a věčnému oddělení od živého Boha. 

Jakkoli nejlepší důvod proč žít s Ježíšem je láska, je třeba říci, že budoucnost a věčnost člověka bez Ježíše je extrémně špatná a hrozivá. Taková je realita a taková je pravda, kterou zjevuje Boží slovo. Ježíš řekl:  „Neuvěříte-li ve mne, zemřete ve svých hříších.“ (Jan 8:24)

Nejprve je nutné si říci, co rozumíš pod pojmem církev. Pravděpodobně máš na mysli nějakou formu náboženské organizace… ?

Bible pod pojmem církev mluví o něčem jiném, v podstatě jde o „vyvolaný lid ze světa“, tedy každý člověk, který přijal Pána Ježíše se stává členem této „všeobecné“ církve. Tato církev má své místní projevy, např. v místních shromážděních (sborech/církvích) věřících v Pána Ježíše. Představa, že nějaká organizace si dělá monopol na „tu jedinou pravou církev“ je zcela mimo poselství Bible. Pravou církev, která je Ježíšovým tělem na zemi, tvoří součet všech znovuzrozených věřících v Pána Ježíše, nehledě na název společenství, pod kterým se věřící v dané lokalitě schází a shromažďují.

Upozorňujeme, že ten kdo je členem „pozemské církve“, není automaticky členem církve podle Bible (Boha), tedy těla Kristova. Členství v jakékoli organizaci nezajišťuje „občanství v nebesích“ a v „těle Kristově“ – pouze znovuzrozený člověk, který skutečně uvěřil v Ježíše, spoléhá na Něj a má Ducha Kristova je Božím dítětem a členem Kristovy církve.

Scházení a shromažďování křesťanů v rámci místní církve je pro Boha velmi důležité a tak není divu, že jsou na církev (na její jednotu, na její správné pojetí a vše co s ní souvisí) velké útoky.

Máloco je tak smutné, jako toto. Ježíš řekl svým následovníkům, že „jsou solí světa“ a „světlem světa“. Tak by to mělo být. Nicméně realita je často jiná. Existují i případy, kdy se „věřící“ člověk chová hůře než nevěřící. Ať je situace okolo tebe jakákoli, věř, že je rozdíl mezi člověkem a Bohem (Ježíšem). V první řadě jde o to, abys měl(a) vztah s Ježíšem a ten můžeš mít nezávisle na tom, jací jsou lidé okolo tebe! Věř však tomu, že budeš-li následovat Pána Ježíše, On sám ti dá do života nové lidi, kteří budou „tou solí“ i „světlem“ – uvidíš v nich jednat Ježíše. A co víc, přijmeš-li Pána Ježíše do svého života a budeš-li jednat podle Božího slova, velmi brzy začne Ježíš v tobě svítit na cestu druhým!

Chceš osobně poznat Boha? Pozvi Pána Ježíše právě teď do svého života!

Ježíš je víc než jen historická osobnost, On je Boží Syn, On je Spasitelem lidstva. On je ten, který zemřel za hříchy lidí a byl vzkříšen. Není jiné cesty k Bohu (ale ani do věčnosti / do nebe), než skrze Pána Ježíše Krista. A nyní Ježíš čeká, zda-li Mu otevřeš své srdce, aby i tebe mohl očistit od tvých hříchů (vin) a naplnit tě Božským životem – a ty jsi pak mohl(a) začít žít nový život s Bohem jako Boží dítě. K tomu je třeba:

  1. uvědomit si a vyznat Bohu svou hříšnost (která spočívá hlavně v tom, že žiješ bez Boha / nezávisle na Bohu)
  2. vírou přijmout Ježíše, Božího Syna, za svého osobního Pána a Spasitele (tzn. vložit důvěru v Něj, Jeho oběť za tvé hříchy a Jeho vzkříšení) a požádat Ho, aby se ujal vedení tvého života.
To můžeš udělat hned teď v modlitbě (modlitba je rozhovor s Bohem, nehledej v tom žádnou složitost). Bůh tě zná 😊. Není důležité, jak krásná volíš slova, ale záleží na jejich upřímnosti. Zde je příklad, jak se můžeš modlit:

"Pane Ježíši, Synu Boží, potřebuji Tě. Děkuji, že jsi za mě zemřel na kříži. Pane, odpusť mi mé hříchy a očisti mě od nich. Věřím v Tebe, ve Tvé vzkříšení a vyznávám Tě jako svého osobního Pána a Spasitele. Pane Ježíši, přijímám Tě právě teď. Děkuji, že vcházíš do mého života jako můj Pán. Uzdrav mě, dej mi život věčný a veď mě mým novým životem s Tebou. Amen."

Vyjadřuje tato modlitba to, co by sis přál(a)? Jestli ano, můžeš se tak teď modlit – ideálně nahlas, ale především s důvěrou, že ti vzkříšený Ježíš odpouští hříchy a vstupuje do tvého života jako tvůj Pán  (poznámka: nemusíš u toho nic zvláštního cítit ani prožívat).

Následně můžeš začít žít novým životem s Ježíšem: pod jeho vedením, ochranou a autoritou a začít poznávat Boha osobně.

Přijal(a) jsi nyní v modlitbě Ježíše za svého Pána a Spasitele?

Vše má svůj čas. Jakkoli Bible říká, že „den spásy je dnes“, je také pravda, že „všechny věci pod nebem mají svůj čas“. Přijetí Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele je rozhodnutí, které je důležité udělat vědomě, svobodně a rád 😊. Protože tě Pán Bůh má opravdu rád a do ničeho tě nemanipuluje, bude ti nabízet tento vztah lásky a věčný život stále, až do tvé poslední chvíle na této zemi. Ale, až ta poslední chvíle přijde, jak nám sděluje Boží slovo, pak už to nebude možné změnit. Půjdeme na věčnost s tím, co jsme si vybrali – s Ježíšem nebo bez Něj. Připomínáme, že Pán Ježíš, Boží Syn, zemřel za lidské hříchy, bolesti, trápení a byl vzkříšen – jedině skrze Něj je možné, aby ti Bůh odpustil a dal věčný život. „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze Ježíše“ (Jan 14:6). Varianta „bez Ježíše a bez odpuštění“ má proto i svůj věčný a trvalý následek oddělení od Boží milosti a dobrých věcí, protože člověk bez Ježíše Krista zemře s neodpuštěnými hříchy a v oddělení od Boha – a nebude na věčnosti s Ním (viz Jan 8:24 a Římanům 6:23).

Pokud ještě stále váháš, modli se třeba takto: „Pane Ježíši, děkuji Ti za poznání, které mám teď, ale upřímně – ještě váhám. Prosím Tě tedy, abys ke mně v mém životě přicházel znovu a znovu a přemáhal mě svou láskou natolik, že dospěji k opravdové víře a k plnému přijetí Tebe jako svého Pána i Spasitele i k přijetí věčného života. Pomoz mi, abych Tě v životě neminul/a. Děkuji Ti za to. Amen.“