Kdo jsi? / Teenager / Je to těžké!

Problémy těžkého dospívání

Na konci stránky si můžeš přehrát doporučená videa, ale nejdříve si přečti následující text, který ti může změnit život.

Možná tě mnozí šikanují a zdá se ti, že život není žádná zábava. Někdo je z rozbité rodiny, někdo se netopí v penězích, nemá IQ 140 a zájem holek/kluků také není enormní, popř. (skoro) žádný, nebo jen k tomu tě využít. Polovina dětí se rodí mimo manželství a půlce té druhé poloviny se rodiče rozvedou. I když za to vůbec nemůžeš, nepřidá ti to ani vzory, ani oporu, ani moudrou radu či peníze, zato nejistoty víc než dost. A že by se někdo upřímně a nezištně zajímal o tebe, jak se cítíš, pomohl s niternými obavami? Sci-fi…

Někdy to stojí vážně za … (však víš). Já taky. Jako fanda adrenalinu v teen věku ležím rozsekaný v nemocnici a čekám na další operaci (celkové skóre přes deset operací a přes 200 dnů v nemocnici). Podruhé v životě těžký spleen či deprese – život, po kterém jsem snil, je v … (víš kde 😊). V tom slyším, jak z předsálí zní zvonivý smích, mladý klučičí hlas. A mé ubité nitro se ptá: „Jak se někdo může takhle radovat? To už pro mě není…“

Někdy se fakt zdá, že život, nebo představy o něm, končí. Ale zvednu hlavu a tam mladý kluk, kterému vlak ujel nohu pod kolenem. A stejně se smál, radoval, z celé duše. Jak je tohle možné???

Někdy zjistíš, že nebeské zdroje radosti jsou i tam, kde pozemská už žádná není. Ale musíš proto zvednout hlavu a podívat se výš… Školní dějepis a náboženské války ti určitě nenabízí představu Boha jako milujícího Otce a život s ním jako život, který často může být plný radosti. Ale dovol, prosím, pár veršů z Bible – přinesou ti naději, že opravdu můžeš mít mnohem lepší život. I já ho našel.

„Vždyť království Boží je ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.“ Římanům 14:17
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ Filipským 4:4
„Stále se radujte.“ 1 Tesalonickým 5:16
„Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší silou.“ Nehemjáš 8:10
Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ Lukáš 10:20
„Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní.“ Žalm 4:8 (A to lidé o dožínkách a vinobraní fakt umí pařit! Přesto ten, kdo opravdu žije s živým Bohem, tj. nejen v nějakém náboženském formálním praktikování obřadů, může zakoušet radost – jako každé dítě s tím nejlepším tátou, který je a kdy byl.)

Co se stalo? A jak z toho ven?!

Nebyli jsme stvoření žít v padlém světě plném hříchu, násilí a zla. A tvá mladá duše už vůbec ne. Jak jen má sama snášet svá trápení a nejistoty? Není to lehké, ale nemusíš na to být sám / sama. Ježíš Kristus přišel na zem ne(jen) proto, abys měl/a jednou za rok na Vánoce dárky, ale aby změnil naše mínus na plus stejně jako letopočet. Aby odpustil náš hřích a pomohl nám z naší samoty – života sirotků bez Boha. Vrátit se k němu, cítit zase jeho lásku, jeho blízkost, jeho přijetí – a v tom všem, že jsi nesmírně cenný/cenná, že Bohu Otci na tobě záleželo tak moc, že poslal svého Syna na kříž, abys mohl/a zakoušet pravou lásku, přátelství a život v Boží kvalitě, když budeš moci konečně říkat – můj život je Boží!

Není to vždy hned, ale 100% to je možné, bez ohledu na velikost tvých problémů. Protože Všemohoucí Bůh může opravdu všechno, jinak by to nebyl žádný Bůh. Jeho fakt nepřemůže, když mu dáš „challenge“ – a to, ani když v něj vlastně ani nevěříš! „Bože, jestli jsi, ukaž mi, že mě miluješ, že ti na mě opravdu záleží, tak moc, že už nebudu moci pochybovat.“ V Bibli (15. kapitola Lukášova evangelia) je obraz mladíka, který pobral prachy a v pýše drsně odešel od rodičů. Rozházel to po hospodách a … (to určitě uhodneš s kým). Až se dostal do takové krize, že neměl co na sebe a skoro umíral hlady. Až tehdy, když mu bylo úplně nejhůř, se rozhodl zkusit vrátit domů. (Proč si jen necháváme Boha, až nám bude úplně nejhůř?)

Co dělal jeho otec (který v tom podobenství znázorňuje Boha Otce)? Měl právo být naštvaný a uražený, ale místo toho chodíval ven vyhlížet syna. Když ho konečně viděl, jak se vrací, běžel mu vstříc, objal ho, zahrnul ho přijetím a láskou a vzal ho zase domů.

Pokud ti tohle chybí, láska, jistota, bezpečí, přátelství, radost – náruč dobrého Otce, právě to, a ještě mnohem víc ti Bůh nabízí. Asi ti to zní divně, a určitě to vypadá jinak než ta učebnice dějepisu. Ale Kniha života, Bible, je toho plná – a tvůj život to také může začít plnit, pokud o to Boha opravdově požádáš a začneš ho hledat (třeba jako tito lidé).

Zkus mu to říci v pár větách, třeba:

„Bože, moc o tobě nevím, a tvoji lásku a radost nezažívám, ale chtěl bych / chtěla bych. Pane Ježíši Kriste, můžeš mi odpustit a změnit moje mínusy na plus, moji samotu, nejistotu a nezdary v život lásky a radosti s tebou? Prosím, přijď do mého života a dej mi prožít, že ty verše z Bible nelžou, že opravdu jsi a dáš mi naplněný život, časný i věčný, nejen živoření. A doveď mě, prosím, i do dobrých přátelských vztahů s príma křesťany či lidmi, co mají dobré srdce i charakter, kteří mi pomohou tě víc poznat. Děkuji ti. Amen.“

Řekl/a jsi nyní upřímně tato slova Bohu a pozval/a tak Ježíše do svého života?

Máš-li pochyby o existenci a skutečnosti, že Ježíš je opravdu živý Bůh a má tě rád, zkus se na Něj i přesto obrátit – požádej Boha, aby ti dal poznat pravdu a sám sebe ještě mnohem víc. Řekni Mu třeba toto: „Ježíši, jestli jsi, dávej se mi, prosím, poznat mnohem víc!“  Uděláš-li to s upřímným srdcem, jistě přijde den, kdy se ve tvém životě začne „něco“ dít – například podivuhodné věci, které nepůjde vysvětlit jen logicky, příliš mnoho dobrých „náhod“ a pomoci na to, aby se to mohlo stát „jen tak“. Bude ti přibývat vnitřních „důkazů“ a důvěry – a nezatvrdíš-li své srdce, tvé pochyby budou mizet a víc a víc uvidíš, že za tím vším je milující dobrý Bůh, který se ti skrze to dává poznat, znovu a intenzivněji. Hledej Boha, chtěj Jej poznat a nalezneš Jej. Pokud ti současná míra poznání Jeho a Jeho dobroty nestačí, jednoduše Ho čas od času opravdově požádej: „Pane Bože, dávej mi prosím víc a víc poznávat sám sebe a svoji dobrotu, dokud si tebou nebudu úplně jistý.“ I tak se může naplňovat známé zaslíbení: „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ (Lukáš 11:9-10)

Navázání osobního vztahu víry s Ježíšem je vstupní branou k tomu, aby člověk jednou vydal sám sebe Ježíši, vyznal Jej svým Pánem a Spasitelem a následoval Ho. Ježíš je jedinou cestou k odpuštění všeho co se ti v životě nepovedlo a k získání věčného života. Protože tě Pán Bůh má rád a do ničeho tě nemanipuluje, bude ti nabízet tento vztah lásky a věčný život stále, až do tvé poslední chvíle na této zemi. Ale, až ta poslední chvíle přijde, jak nám sděluje Boží slovo, pak už to nebude možné změnit. Půjdeme na věčnost s tím, co jsme si vybrali – s Ježíšem nebo bez Něj. Připomínáme, že Pán Ježíš, Boží Syn, zemřel za lidské hříchy, bolesti, trápení a byl vzkříšen – jedině skrze Něj je možné, aby ti Bůh odpustil a dal věčný život. „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze Ježíše“ (Jan 14:6). Varianta „bez Ježíše a bez odpuštění“ má proto i svůj věčný a trvalý následek oddělení od Boží milosti a dobrých věcí, protože člověk bez Ježíše Krista zemře s neodpuštěnými hříchy a v oddělení od Boha – a nebude na věčnosti s Ním (viz Jan 8:24 a Římanům 6:23). Považujeme za důležité i toto zmínit a povzbudit tě, abys vztah s Ježíšem začal/a hledat a budovat. Budeš-li mít upřímný a pokorný postoj, On se ti dá poznat. Jakmile jednou prožiješ Ježíšovu lásku, moc a pravdu, jistě k Němu přijdeš i pro odpuštění a věčný život 😊!

Představ si, že celé nebe se raduje z každého člověka, který přijde k Ježíši a rozhodne se s ním žít (i když si pod tím zatím ani neumí moc představit). Bůh a celé nebe se z tebe raduje. Proč? Protože tě miluje. Ježíš tě miluje, a vždycky bude – i dnes, i zítra, i každý další den tvého života. Je na tobě, jestli v tom chceš žít. A když to nejde, vždycky mu můžeš říci: „Ježíši, pomoz mi!“
P.S. Pokud máš Instagram, doporučujeme ti sledovat tuhle slečnu 😊.

Doporučená videa pro tebe:

„Ježíš mě změnil“ – příběh Filipa.

Těžkosti a vlny v životě člověka (Alexander Barkóci)