Kdo jsi?Potřebuji pomoc / Umírám (nebo někdo blízký)

Umírám, jsem blízko smrti

Na konci stránky si můžeš přehrát doporučená videa, ale nejdříve si přečti následující text, který ti může změnit život.

I kniha života píše, že jednou musíme umřít a potom přijde soud. Ale zároveň píše v Žalmu 90:10, že tu máme být 70-80 let, a moudrost nám může život prodloužit. Bibličtí patriarchové umírali (odcházeli na věčnost k Bohu, kterému věřili) „staří a sytí dnů“, tj. když prožili naplno svůj život, naplnili záměry pro svůj život a „už nebylo coby“. Jejich pozemský čas vypršel a odešli, smíření s Bohem, ke svému dobrému Stvořiteli, na kterého se i těšili, protože jeho dobrotu prožívali po většinu života i tady za zemi. 

Rozdělme tedy konec života na přirozený a předčasný. Tomu prvnímu se nelze vyhýbat donekonečna, tomu druhému s Boží pomocí často na dlouho ano. Oba mají společné to, že se pak ocitneme před Bohem a zjistíme, kde strávíme věčnost – s Ním nebo bez Něj. 

Je to zvláštní chvíle, když stojíš před branou smrti. Stál jsem tam několikrát, jako nevěřící i jako věřící. Znám jak strach ze smrti a otázky, jestli pak něco bude – a co bude se mnou, s mojí duší, když už to nebudu mít „ve své ruce“. Znám i stav, kdy se ti zdá lepší umřít než tu žít ve zničeném těle, kdyby se operace nepovedly. A znám i stav, kdy jsem – už jako věřící v Ježíše – před další operací, kterou jsem nemusel přežít, znovu souhrnně požádal Boha o odpuštění všech svých chyb a hříchů a svěřil svůj život Jemu do ruky. A v tu chvíli zaplavil ten nemocniční pokoj i celou moji duši nadpozemský pokoj a mír. Naprostá důvěra, že On je se mnou, že nade vším vládne. Najednou jsem věděl, že to dobře dopadne – ale zároveň, že až jednou ten den přijde, že existuje věčná blaženost v nebi, v přítomnosti milujícího Boha, která je tak sladká, tak příjemná – a tak reálná… Strávil jsem v ní ten večer několik hodin a nikdy na ně nezapomenu. A přestože miluji život tady na zemi a mám ho naplněný tak, že bych mohl naplnit dva další, rozumím těm patriarchům, že se k Bohu těšili – protože zakusili, že je reálný a dobrý…

Od té jsem mohl sloužit desítkám lidí na prahu smrti. Většinou byli vážně nemocní, na konci svých sil a dnů. Většinou už chtěli odejít, ale byla tam obava, strach, nejistota, co bude dál… Každému z nich jsem mohl povídat o Bohu a věčnosti, o odpuštění a smíření, které Ježíš nabízí, o nebeském pokoji, který skrze to přijde – a o věčném životě, který můžeš od Krista získat společně s odpuštěním. S výjimkou jednoho jediného se všichni modlili, muži i ženy, vydali svůj život Bohu – a téměř vždy jim přišla nesmírná úleva, pokoj, zaplavilo je „něco shůry“, a jejich obavy a úzkost byly pryč. Některým z nich se výrazně zlepšilo zdraví a prožili tu další měsíce či roky, jiní zanedlouho odešli, ale smíření s Bohem a s tím bytostným pokojem a vědomím, že jdou na věčnost k Němu a že to bude všechno dobré.

Pokud chceš tuto jistotu odpuštění, smíření s Bohem a věčného života mít i ty, můžeš o ni teď jednoduše požádat Boha, stejně jako desítky lidí zmíněných výše – a jako stovky miliónů dalších na celém světě, třeba těmito slovy:

„Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, děkuji, že jsi zemřel na kříži i za mě a byl jsi vzkříšen z mrtvých. Odpusť, prosím, všechny moje chyby a hříchy. Svěřuji ti svoji duši, sám sebe. Prosím tě, buď mým Pánem a Spasitelem a dej mi život věčný. Naplň mě svým pokojem a ujištěním o tvé lásce. Děkuji ti. Amen.“

Řekl/a jsi nyní upřímně tato slova Bohu a přijal/a tak Ježíše za svého Pána a Spasitele?

Vše má svůj čas. Jakkoli Bible říká, že „den spásy je dnes“, je také pravda, že „všechny věci pod nebem mají svůj čas“. Přijetí Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele je rozhodnutí, které je důležité udělat vědomě, svobodně a rád 😊. Protože tě Pán Bůh má opravdu rád a do ničeho tě nemanipuluje, bude ti nabízet tento vztah lásky a věčný život stále, až do tvé poslední chvíle na této zemi. Ale, až ta poslední chvíle přijde, jak nám sděluje Boží slovo, pak už to nebude možné změnit. Půjdeme na věčnost s tím, co jsme si vybrali – s Ježíšem nebo bez Něj. Připomínáme, že Pán Ježíš, Boží Syn, zemřel za lidské hříchy, bolesti, trápení a byl vzkříšen – jedině skrze Něj je možné, aby ti Bůh odpustil a dal věčný život. „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze Ježíše“ (Jan 14:6). Varianta „bez Ježíše a bez odpuštění“ má proto i svůj věčný a trvalý následek oddělení od Boží milosti a dobrých věcí, protože člověk bez Ježíše Krista zemře s neodpuštěnými hříchy a v oddělení od Boha – a nebude na věčnosti s Ním (viz Jan 8:24 a Římanům 6:23).

Pokud ještě stále váháš, modli se třeba takto: „Pane Ježíši, děkuji Ti za poznání, které mám teď, ale upřímně – ještě váhám. Prosím Tě tedy, abys ke mně v mém životě přicházel znovu a znovu a přemáhal mě svou láskou natolik, že dospěji k opravdové víře a k plnému přijetí Tebe jako svého Pána i Spasitele i k přijetí věčného života. Pomoz mi, abych Tě v životě neminul/a. Děkuji Ti za to. Amen.“

A pokud jsi někomu hodně ublížil(a) a chtěl(a) bys to napravit, popř. ti na někom moc záleží, můžeš přidat: „Bože, prosím, pomáhej těm, kterým jsem ublížil, a vynahraď jim to trápení. Požehnej jejich životy, ujmi se jich (a mojí rodiny, mých blízkých) a provázej je po celý jejich život, aby tě také poznali.“

Bůh v Bibli slíbil, že pokud se s němu takto upřímně modlíš, tak i kdyby tvoje víra a poznání Boha nebyly moc velké, že ti v tu chvíli odpustí = odpustil, a přijal tě jako svého syna nebo dceru. A že se o tebe bude starat po všechny zbývající dny tvého života tady na zemi – a potom tě vezme k sobě na věčnost, kde už nebude žádné trápení, žádná nemoc. Jen setrvej ve víře v Něj a zkoušej s Ním každý den nějak komunikovat – žádat Ho, za co potřebuješ, a děkovat Mu za vše dobré, co ti umožnil prožít, popř., pokud můžeš, tak číst Jeho slovo v Bibli a přemýšlet o Něm… 

Ještě není tvůj čas?

Pro mnohé však nenastal čas, aby odešli. Za mnohé zasažené rakovinou či jinou vážnou nemocí jsme se modlili a někteří z nich byli uzdraveni. I v českých nemocnicích jsou lékařsky ověřené zprávy o lidech, kteří vstali z kómatu po několika měsících, kteří byli uzdraveni z terminálního stádia rakoviny a prožili tu šťastné roky, kteří se narodili velmi předčasně s váhou do 0,5 kilogramu a neměli přežít – a žijí a rozvíjí se dodnes. Lidí, které lékaři vítají slovy: „Člověče, co tady ještě děláte? Jak to, že tu ještě jste? Je zázrak, že žijete a chodíte!“ Bůh je totiž Bohem života, dárcem života a často dává druhou šanci těm, kteří Ho o ni prosí. 

Pokud ti tedy hrozí smrt, ale nechceš / nemáš ještě odejít na věčnost, pokud chceš, aby ti Bůh tvůj život zachoval, chránil a rozvíjel, uprav tu modlitbu a řekni ji teď Bohu třeba takto: ​​​

„Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, děkuji, že jsi zemřel na kříži i za mě a byl jsi vzkříšen z mrtvých. Odpusť, prosím, všechny moje chyby a hříchy. Svěřuji ti sám(a) sebe, svoji duši i svoje tělo. Prosím tě, uzdravuj mě a buď mým Pánem, Ochráncem i Spasitelem, který mě povede, bude chránit a pomáhat žít naplněný život tady na zemi – i na věčnosti – s Tebou. Děkuji ti. Amen.“

Řekl/a jsi nyní upřímně tato slova Bohu a přijal/a tak Ježíše za svého Pána a Spasitele?

Vše má svůj čas. Jakkoli Bible říká, že „den spásy je dnes“, je také pravda, že „všechny věci pod nebem mají svůj čas“. Přijetí Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele je rozhodnutí, které je důležité udělat vědomě, svobodně a rád 😊. Protože tě Pán Bůh má opravdu rád a do ničeho tě nemanipuluje, bude ti nabízet tento vztah lásky a věčný život stále, až do tvé poslední chvíle na této zemi. Ale, až ta poslední chvíle přijde, jak nám sděluje Boží slovo, pak už to nebude možné změnit. Půjdeme na věčnost s tím, co jsme si vybrali – s Ježíšem nebo bez Něj. Varianta „bez Ježíše a bez odpuštění“ má však i svůj věčný a trvalý následek oddělení od Boží milosti a dobrých věcí, protože člověk bez Ježíše Krista zemře s neodpuštěnými hříchy a v oddělení od Boha – a nebude na věčnosti s Ním (viz Jan 8:24 a Římanům 6:23).

Pokud ještě stále váháš, modli se třeba takto: „Pane Ježíši, děkuji Ti za poznání, které mám teď, ale upřímně – ještě váhám. Prosím Tě tedy, abys ke mně v mém životě přicházel znovu a znovu a přemáhal mě svou láskou natolik, že dospěji k opravdové víře a k plnému přijetí Tebe jako svého Pána i Spasitele i k přijetí věčného života. Pomoz mi, abych Tě v životě neminul/a. Děkuji Ti za to. Amen.“

Mnozí z těch, kteří se takto (nebo podobně) modlili, se vrátili od bran smrti zpět do života. Dostali druhou šanci a je na nich, jestli ji využijí lépe a prožijí svůj „druhý poločas“ tady na zemi s Bohem, s obohacením a pomocí shůry, a budou s vděčností za ten čas navíc i požehnáním pro druhé. Vím, o čem mluvím – já mu za svoji druhou šanci děkuji již třicet let!

Umírá někdo blízký

A pokud se to týká někoho z tvých blízkých nebo známých, kdo je na prahu smrti, dej mu, prosím, přečíst tento text (pošli odkaz, pošli nebo dones vytištěné apod.) nebo, pokud už moc nemůže ani číst, mu to předříkej, aby tu modlitbu po tobě opakoval, alespoň šeptem. S lidmi, kterým zbývaly jen hodiny nebo dny, jsme se modlili velmi krátkou modlitbu smíření se s Bohem s prosbou o věčný život (po telefonu, osobní návštěvě, poslali nebo donesli vytištěnou velkým písmem na celou stránku, aby to dokázali přečíst):

„Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, odpusť, prosím, všechny moje hříchy, buď mým Pánem a Spasitelem a dej mi život věčný. Děkuji ti. Amen.“

Přál bych ti vidět ty změny výrazu jejich tváře, znovu a znovu a znovu – nějak je naplnil pokoj, úleva, spočinutí, někdy odešla nebo byla umenšená bolest, zmizel strach a nejistota. Najednou nějak vnitřně věděli, že ve svých 70, 80 či 90 letech odchází opravdu k Bohu a že to bude dobré, že je na základě jejich prosby přijal a přijme k sobě. Proto třeba poslední slova Matky Terezy byla: „Pane Ježíši, miluji Tě“ a odešla k němu s blaženým výrazem na tváři – na rozdíl od nevěřícího prezidenta Venezuely Hugo Cháveze, který v hrůze říkal: „Nechci zemřít. Prosím, nenechte mě zemřít!“ – a jeho konec byl strašný.

Nikdo by neměl umřít bez smíření s Bohem; nikdo by neměl před Ním stát na soudu s duší plnou svých hříchů za celý svůj život. V tu chvíli by dal všechno za to, aby to mohl změnit, mohl požádat o odpuštění, usmíření a věčný život ve vztahu s Ježíšem Kristem – dokud byl čas. Z hlediska věčnosti můžeš pro svého drahého příbuzného, přítele či známého udělat to nejzásadnější a nejdůležitější (bez ohledu na to, jak moc sám věříš nebo ne! Ale i z pohledu „ne úplně věřícího“ – co kdyby to byla pravda? Chceš stát ty nebo chceš, aby ten tvůj milý příbuzný, známý či přítel stál před Bohem „na soudu s duší plnou svých hříchů za celý svůj život“ – nebo usmířený, s čistou duší, a slyšel, že ti/jim Bůh říká: „Vejdi v radost svého Pána?“)

​Prosím tě – i za ně – překonej, prosím, ostych, nejistotu, že to třeba odmítnou, co si o tobě pomyslí nebo že by se ti mohli vysmát. Jestli ti na nich záleží, tak tu chvilku nejistoty z jejich reakce určitě vydržíš… a pošli nebo dones jim tu modlitbu smíření s Bohem, popř. jim ji předčítej po částech, ať ji mohou po kouscích opakovat. Budou ti potom nesmírně vděční – po celou věčnost!

Doporučená videa pro tebe:

talire
Přehrát video

Dobrá zpráva pro tebe!

tw-israel
Přehrát video

Boží moc a uzdravení na kameře.

ivan
Přehrát video

„Alkoholismus, krádeže, vězení a cesta ven“ (Ivanův příběh)

lucie
Přehrát video
Rakovina – cesta krizí (příběh Lucie).

„Alkoholismus, krádeže, vězení a cesta ven“ (Ivanův příběh)

Rakovina – cesta krizí (příběh Lucie).