Výuka / Praktický život s Bohem / Jak se vypořádat s hříchem?

Jak se účinně vypořádáš s hříchem?

Pro křesťana je naprosto zásadní, aby se ve svém životě dokázal vypořádát s hříchem, protože právě hřích nás odděluje od Boha. Pokud křesťan žije v hříchu má to zásadní negativní vliv na jeho společenství s Bohem tady i na věčnosti! Vždyť platí, že „odplatou hříchu je smrt.“ (Římanům 6:23) Úžasné je, že věřící v Krista Ježíše mají k dispozici Boží slovo a moc Ducha svatého, aby se hříchu natrvalo vzepřeli a byli z jeho spárů vyvázáni.

Doporučená videa k tématu

Seznam hříchů (praktická pomůcka)

Velmi ti doporučujeme projít si pečlivě následující seznam – ptej se Boha, zda se tě něco z toho netýká! Pokud ano, je důležité to Bohu vyznat a poprosit Ježíše za odpuštění a očištění od všech následků vyznávaného hříchu.

Nový zákon, kromě často zmiňovaného hříchu neodpuštění, vyjmenovává například následující hříchy (pro přehlednost vytučněné):

Korintským 6:9-10: „Cožpak nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Neklamte se, ani cizoložníci (ti, kteří provozují sex mimo manželství + dokonce i ti, kteří toužebně hledí na druhou osobu – mimo své manželky/manžela – podle Boha již s touto osobou cizoloží ve svém srdci… Bůh se dívá právě do srdce) ani modláři (ti, kteří dávají cokoli před Boha) ani smilníci (např. sledování pornografie), ani ti, kteří provozují náklonnost ke stejnému pohlaví, ani zloději (tam patří i nelegální stahování obsahu, krácení daní…), ani chamtivci (touha po majetku a penězích), ani závistivci, ani opilci, ani zlo řečníci (ti, co mluví špatně o druhých), ani vyděrači (ti, kteří berou peníze od druhých pod výhružkou), ti všichni nezdědí Boží království.

Koloským 3:8, Galatským 5:19, Efezským 5:3-4): Nečistota (používání špatné mluvy, špinavé a oplzlé vtipy) zhýralost a nemravnost v jakékoli podobě.

Galatským 5:20-21: Čarodějnictví (okultismus, magie, vzdor, ale i manipulace), dále také: horoskopy, věštění, taroty, některé formy heavy metalo-rockové hudby, drogy (marihuana a dál), talismany, New Age (cokoli, kde se uctívá stvoření), spiritismus (vyvolávání duchů), zednářství, antroposofie, bojová umění založená na taosimu a buddhismu (kung-fu, aikido, tae kwon do, karate, tai chi, judo), hypnóza, jóga – vše co má kořeny v hinduismu a jakékoli podoby uctívání stvoření (Římanům 1:25).

Ti, co praktikují (tzn. mají to v sobě, dělají to, je to jejich součástí): projevy nenávistihádky, roztržky a svárlivostžárlivost, závist, výlevy hněvu, sobecké ambice – sobecký zisk, rozkoly a rozbroje (způsobují spory a rozdělení – viz „soudu propadne každý, kdo se bezdůvodu hněvá na svého bratra“), velké neshody, hereze – učení odporující pravdě Božího slova, vraždy (povolování potratů, úmyslné zbytečné potraty), opilství ahýření (divoký party styl, ale i nestřídmost).

Zjevení 21:8: Zbabělci (odmítají následovat Krista), nevěrnínenávistní (nenávist v srdci je v duchovním světě podobné vraždě), bezbožní (ti, kteří odmítají Boha), lháři (lidé, kteří úmyslně dokáží lhát, byť vyjímečně).

Týká se tě něco z toho? Co s tím?

Jednou z největších duchovních zbraní a zároveň ohromnou Boží milostí pro křesťana je tzv. pokání. Kdykdoli zhřešíš, nejlepší věcí, kterou můžeš udělat, je právě pokání.

​Problémové oblasti, vzorové modlitby pro inspiraci aneb "jak z toho ven" 😊

Níže ti předkládáme typické oblasti, které se v různých kombinacích týkají téměř každého křesťana. Budeš-li mít upřímný postoj a zeptáš se v modlitbě Ducha svatého, zda se tě některá z oblastí netýká, pravděpodobně zjistíš, že ano a nejen jedna 😊 Raduj se ale, poznání tvých slabých míst je nezbytným krokem ke změně. To hlavní je uvědomit si a vyznat Ježíši co přesně se tě týká, přiznat si svou závislost na Ježíši, poprosit Jej o odpuštění a pozvat Ježíše, aby tě v dané oblasti proměnil a pomohl ti učinit změnu.

K daným oblastem dáváme i vzorové modlitby pro nasměrování jak postupovat k radostné výměně toho lidského za Boží. Mnoho informací je inspirováno a převzato ze skvělé knihy „Setkání se spásou“, kterou ti doporučujeme zakoupit a především aplikovat do svého života.

Než se budeš modlit v daných oblastech, uvědom si, že tyto modlitby jsou součástí duchovního boje. Taková modlitba může být hlasitá a energická - války se nevedou v tichosti. 😊​ Důležité je, se skutečně vnitřně rozhodnout, že v daných oblastech toužíš po změně. Neboj se modlit opakovaně, nahlas (klidně se někam zavři a neboj se modlit nahlas) a především ve víře, že pokud jsi upřímný / upřímná, Bůh ti mocně pomůže a bude v daných oblastech spolu s tebou jednat. Brzy tak zakusíš průlom!

Kořeny odmítnutí: chybějící rodiče, špatné vztahy s rodiči, rozvod, soupeření v dětství, zneužívání v dětství, týrání, zrada od blízké osoby, nedostatek sebedůvěry, zrada nebo zranění z církve.

Následky odmítnutí: ​nervozita, honba za pohodlím, neschopnost sebepřijetí, kritický postoj vůči druhým, izolovanost, osamocenost, sebelítost, obranný postoj, zamlklost a rezignace

Týká se tě něco z toho? Cílem není se v sobě „sebemrskačsky vrtat“, ani se to snažit vyřešit vlastní silou, ale uvědomit si, zda se něco z toho netýká a pak do této oblasti pozvat Pána Ježíše! 

Rozpoznej odmítnutí (týká se tě něco z uvedeného?): Věci, které mohou být pozitivní nebo negativní, obvykle interpretuji jako negativní. To, co mi druzí říkají, vidím vždy jak odmítnutí. Stále znovu přemýšlíš nad tím, co jsi řekl/a nebo udělal/a a bojíš se, co si kvůli tomu druzí myslí. Snažíš se zasloužit přízeň a uznání od druhých. Je pro tebe těžké přijmout od druhých pochvalu / povzbuzení. Zpochybňuješ autority. Lidé by tě popsali jako skeptického, nedůvěřivého či tvrdého člověka. Při konfliktu je mou automatickou reakcí obrana nebo vzdor. Mám o sobě (o svém vzhledu, schopnostech nebo vlastnostech) nízké smyšlení. Máš sklony k depresi. Chci, aby mě lidé obdivovali. Jsem samotář.

Příklad jak se modlit proti odmítnutí: „Pane Ježíši, vyznávám ti …………………… (doplň to, co se týká odmítnutí) jako hřích. Děkuji, že mě podle svého slova odpouštíš a očišťuješ od všech následků tohoto hříchu. Potřebuji Tě a prosím tě, abys mi pomohl změnit tuto oblast. Oslav se na mé slabosti. Dávám nyní ……………… (doplň) a vše co s tím souvisí pod Tvůj kříž a vyznávám, že i za tuto věc už jsi zaplatil. Prosím odejmi tuto věc ode mne a uvolni do mého života vítězství a změnu. Vyznávám, že v Bohu Otci a v Tobě, Pane Ježíši, jsem dokonale přijatý. Jsem přijatým, milovaným Božím dítětem a nic nikdy už mě neodloučí od Tvé lásky. Dávej mi to prosím stále více a více pocítit. Děkuji Ti. Amen.“

Jakou Boží pravdu pravidelně vyznávat: Jsem v bezpečí, protože mě nic nemůže odloučit od Kristovy lásky. (Římanům 8:38). Bůh mě vyvolil a nezavrhl mě. (Izajáš 41:9). Jsem si jist/a bezpodmínečnou láskou ke mně. (1. Janův 3:1) Odpouštím a žehnám všem, kteří mě zranili a odmítli. (Matouš 6:12, Efezským 3:31-32) 

Neodpuštění plodí hořkost, hněv, zuřivost a vede k mnohému hříšnému a bolestnému chování. Opakem neodpuštění je odpuštění a přináší nám osvobození z pout. Teprve po odpuštění v nás může začít Bůh proces uzdravení a Boží láska může skrze nás proudit k druhým.

​Bible nás na mnoho místech vybízí, abychom odpustili každému – např. ​“Odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (Efezským 4:32) Naučit se odpouštět druhým je v životě s Bohem opravdu zcela zásadní. Skrze neodpuštění má ďábel právo velmi intenzivně vstupovat do tvého života. Mnohdy je neodpuštění také důvodem, proč naše ostatní modlitby nejsou vyslyšeny. Někdy je nutné vědomě odpustit dokonce i sobě.

Odpuštění plyne ze tvého vědomého rozhodnutí tvé vůle, nejde o emoci. Odpuštění nepřehlíží zlo a zraňující chování druhých. Odpuštění je totiž v první řadě pro tebe, každý kdo neodpustil je uvězněn v žaláři. Skrze odpuštění odejdeš z vězení. Často až po opravdovém odpuštění může přijít uzdravení! I když odpustíš, může nějakou dobu zůstat zranění a bolest, nicméně Bůh začne tyto zranění uzdravovat! To předtím nebylo možné, protože když dobrovolně „držíš“ neodpuštění vůči druhým, Bůh ti v tomto stavu nebude žehnat. (Svatý Bůh nikdy nepůjde proti svému slovu, které na tolika místech mluví o nutnosti odpustit druhým). Cílem je odpustit a přenechat dotyčnou osobu i její provinění Bohu, který jediný je konečným soudcem nás všech.

Odpuštění je mnohdy velmi obtížné, zvláště pokud ti někdo způsobil opravdu velkou škodu. Avšak i to nejhorší co se člověku může stát, lze s Ježíšovou pomocí odpustit. Vždyť On sám, když Mu tloukli hřeby do těla a zcela nespravedlivě jej mučili a chystali se zabít, prosil Boha Otce, aby to jeho mučitelům a vrahům odpustil (Lukáš 23:34). 

Rozpoznej neodpuštění (týká se tě něco z uvedeného?): Chovám v sobě zášť (obecně, či vůči konkrétní osobě) – nemůžeš se dostat přes svou minulost. Izoluji se. Vybuchuji hněvem, vře to ve mně jen když na danou osobu pomyslím. Přemýšlím jak bych druhým odplatil za to, co se mi stalo (tam patří i snaha pomluvit). Držím si v sobě staré křivdy. Sebelítost. Nedůvěřuji ostatním. Nedokážu odpustit. Zlobím se na Boha, že dovolil, aby se mi staly špatné věci. Dělám vše ostatní, jen abych se nemusel vypořádávat s tím, co mě zranilo.

Jak odpustit? Pozvi do odpuštění Pána Ježíše a modli se třeba takto: „Pane Ježíši, vyznávám ti, že chovám neodpuštění vůči …………………… (doplň osobu/situaci) a uvědomuji si, že jde o hřích. Potřebuji v tom Tvou pomoc a prosím Tě, abys mě tímto provedl. Ty sám jsi mi odpustil a tak je i čas, abych i já odpustil těm, kteří se provinili proti mně. Právě nyní, tak jak umím se rozhoduji odpustit ………… (doplň) a propouštím ji se vším co mi provedl/a ze svého života. Prosím uvolni do mého života plné odpuštění a změnu. Nechci si v srdci nechat žádné neodpuštění. Prosím vykořeň z mého srdce veškerou hořkost, zlobu, či tvrdost vůči …….., děkuji Ti za to. Amen.“

Odpustil jsi? Popros Ježíše, ať začne uzdravovat bolest a následky dřívějšího neodpuštění: Pane Ježíši, Ty víš jak mě bolí, to co ses mi stalo. Díky, že jsi mě pomohl odpustit. Prosím Tě započni nyní s mým uzdravením. Vpouštím Tě a zvu Tě ještě více do svého srdce,  do té bolesti, prosím jednej v tom. Děkuji, že Tvou vůli je mi pomoci a uzdravit mě. Děkuji Ti za to. Amen.“

Jakou Boží pravdu pravidelně vyznávat: Odpouštím druhým, tak jako Bůh v Kristu odpustil i mně. (Efezským 4:32). Odpouštím těm, kteří proti mně zhřešili. (Matouš 18:22) Odpouštím těm, kteří mi ublížili. (Koloským 3:13) On (Bůh) odpouští všechny mé viny a uzdravuje všechny mé nemoci. (Žalm 103:3) Jsem milosrdný, tak Boží milosrdenství zvítězí nad každým soudem vedeným proti mně. (Jakub 2:13)

Jak poznáš, že jsi opravdu odpustil: v srdci již nechováš zášť k dané osobě, dokonce se za ní můžeš i modlit a žehnat jí.

I když podle Písma existuje i „spravedlivý hněv“, není lidský hněv ničím, co bychom měli v sobě držet nebo jej přehnaně ospravedlňovat. Mnohdy totiž vede k dalším hříchům – zlosti a dokonce i nenávisti, která je přesným opakem Božího charakteru. Boží slovo vše shrnuje slovy: „Ať je vám vzdálena všechna hořkost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost;“ (Efezským 4:31)

Hlavním kořenem hněvu, zlosti i nenávisti je hořkost, která je spojená s neschopností nebo neochotou odpustit. Kořen hořkosti plodí hněv, nevděk, kritický postoj, necitlivost, pomstu, nedůvěru a také depresi. Hořkost a tendenci hněvat se lze vyléčit odpuštěním. Proto si pečlivě projdi předchozí bod „neodpuštění“. Pokud proti nám někdo zhřeší (selže, ublíží nám…), náš smysl pro spravedlnost vyžaduje, aby nám byla za jeho selhání „zaplaceno“. Když daná osoba nezaplatí (neomluví se, nenahradí nám to…), můžeme snadno zahořknout a hněváme se. Nebo můžeme dané osobě odpustit, což vede vždy k pokoji.

Příznaky hněvu: Časté změny nálady, zvyšování hlasu netrpělivost s druhými, podrážděnost, zloba (když ostatní nemyslí tak jako já, nedostává se mi uznání, nejsem brán vážně…), časté rozčilování se (nemám co potřebuji, nestalo se to, co jsem čekal, ostatní nedělají co chci, nemám situaci pod kontrolou…), rychle vidím na ostatních chyby, mluvím o druhých kriticky, netrpělivost, atd.

Jak nakládat s hněvem? Nemůžeš-li se ovládnout a hněv je silnější, zkus v dané situaci – místo toho, vyhněvat se na někoho ze svého okolí – vylít svůj hněv před Bohem (ne na Boha, ale před ním). 

Co a komu potřebuješ odpustit? Dost možná někomu, kdo zklamal tvou důvěru. Zažil jsi šikanu, či zastrašování? Je někdo ve tvém životě, kdo podnítí hněv jen když si na něj vzpomeneš? Je někdo kvůli komu se cítíš blbě? Je v životě někdo kdo tě hluboce zklamal? Je někde, kdo se k tobě nechoval hezky, říkal nehezké věci o tobě?

Příklad jak se modlit, týká-li se tě hněv, zlost, či nenávist (říkej ve víře, nejlépe nahlas): 
1. odpuštění:„Pane Ježíši, prosím odpusť mi, že jsem si držel neodpuštění proti ….. (doplň). Rozhoduji se nyní odpustit …..  (slovně řekni o co a koho se jedná). Odpusť mi jakoukoli hořkost, nelibost a hněv vůči jim. Pane Bože, prosím odpusť mi …..  (konkrétní způsoby jak jsi jednal ve svém hněvu, pokud jsi si toho vědom). Ve jménu Ježíš ruším a lámu všechny kletby, negativní myšlenky a slova, vyřčená proti těmto lidem. Nahrazuji tyto kletby mocným požehnáním! Amen.“

2.žehnání: „Pane Ježíši, chci nyní ….. (dotyčná osoba) žehnat. Modlím se, abys jí/jim požehnal spasením / novým a měkkým srdcem / láskou, radostí, pokojem, laskavostí / uzdravil jejich zranění / osvobodil je ode všech Satanových úkladů a plánů.“

3. odřeknutí a vzepření se v autoritě Božího dítěte: „Pane Ježíši, odříkám se života v hněvu, hořkosti a neodpuštění. Odřívkám se práva na odplatu a vlastní spravedlnost. Dávám ti svůj vztah s nimi, vydávám je tvé milosti. Ve jménu Ježíš lámu to negativní pouto mezi mnou a jimi. Ve jménu Pána Ježíše se vzpírám duchu hněvu / neodpuštění / hořkosti / zloby / nenávisti (jmenuj to, co vnímáš, že se u tebe projevuje). Amen.“

Jakou Boží pravdu pravidelně vyznávat: ​Budu odpouštět druhým, stejně jako Bůh odpustil mně. Volím odpuštění, než abych v srdci živil rozhořčení. Odpustím druhým, bez ohledu jak se chovají, přenechám je Bohu a naopak jim budu žehnat. Vím, že odpuštění mě osvobozuje od minulých i současných zranění. 

Boží vůlí pro náš život je, abychom žili zcela svobodni od strachu z lidí, světa, okolností, minulosti nebo budoucnosti. (Pozn.: zcela biblické a důležité je mít zdravou bázeň před Bohem. Bázeň před Bohem nicméně vyvěrá z lásky k Bohu, kdy uznáváš velikost a všemohoucnost svrchovaného Boha, nejde o třesoucí se strach z odplaty, pokud jsme například něco udělali špatně! Bázeň před Bohem vede k tomu brát Boha i Boží slovo vážně. Dávej si však dobrý pozor, aby tvým hlavní motivem, proč následovat Ježíše, byla především láska k Němu. Pokud to tak nemáš, vydej to Bohu a pros Jej o změnu tohoto motivu ve svém srdci.)

Od strachu budeme svobodni, pokud:
1) Dovolíme Duchu svatému odkrýt přítomnost strachu v našich životech (uvědomění si strachu a v jaké oblasti se tě týká).
2) Přineseme svůj strach ke kříži Pána Ježíše a ujistíme se o Boží pravdě.
3) Rozhodneme se jednat v opačném duchu – tzn. v moci Ducha svatého, který je Duchem síly, lásky a rozvahy (2.Timoteova 1:7).

Odkud strach pochází? Strach není od Boha „Neboť Bůh nám nedal ducha strachu…“ (2.Timoteovi 1:7). Přítomnost strachu je spojena s nedostatkem víry a prožíváním Boží lásky ve tvém životě. „V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“ (1.Janův 4:18)

Identifikace strachu – příklady života ve strachu (týká se tě něco z toho?):

1. Strach z trestu od Boha: nedostatek pokoje, naděje, víry, radosti

  • můj vztah s Ježíšem je založen na výkonu
  • bojím se, že Boha zklamu
  • bojím se Božího trestu

2.strach z lidí 

  • bojím se, co si o mně ostatní lidé (po)myslí / řeknou
  • bojím se odmítnutí lidí
  • bojím se veřejně mluvit
  • bojím se konfrontace
  • bojím se odpovědnosti

3. strach z budoucnosti

  • bojím se, že upadnu zpět do hříchu
  • bojím se, že si nikdy nikoho nenajdu (neožením/nevdám se)
  • bojím se selhání ve vztahu
  • bojím se intimity
  • bojím se neúspěchu

4. strach z minulosti

  • bojím se hanby ze své minulosti,
  • bojím se, že má minulost ovlivní mou budoucnost
  • bojím se přiznat, že jsem měl obzvláště hříšnou minulost
  • bojím se, že nebudu uzdraven / osvobozen ze závislostí, hříšného chování

5. náhlé strachy (vždy z působení Satana)

  • beznaděj / úzkosti
  • strach z nemocí
  • strach ze smrti
  • strach, že se něco stane blízkým
  • strach o majetek / zabezpečení / práci

​Jak postupovat ke zničení (zbavení se) strachu?
1. Učiň rozhodnutí, že budeš vší silou strach nenávidět (nepatří do tvého života!)
Uvědom si, že strach je hřích a zarmucuje Boží srdce, neboť popírá realitu Jeho úžasného zabezpečení a ochrany tvého života.
2. Vyznej všechny konkrétní oblasti tohto hříchu:
„Pane Ježíši, uvědomuji si, že strach ovlivňuje můj život a mé jednání. Prosím, odpusť mi ………… (vyjmenuj konkrétně oblasti, které se tě týkají). Děkuji Ti za odpuštění, které přijímám. Vyznávám, že nejsem Tebou odsouzen, jsem obmyt Tvou krví, jsem očištěn od následků veškého strachu, který jsem Ti vyznal. Děkuji Ti. Amen.“
3. Požádej Boha, aby odhalil každou oblast a každý kořen strachu, které jsou ti ještě neznámé.
4. Ve jménu Ježíše se odřekni strachu a vzepři se nepříteli:

„V autoritě jména Ježíš se vzpírám jakémukoli duchu strachu a přikazuji mu, aby padl k Ježíšovým nohám. V autoritě jména Ježíš se vzpírám každému duchu, kterému byl kvůli strachu v mém životě dán prostor. Ve jménu Ježíš přikazuji každému lživému duchu v mém životě, aby padl k Ježíšovým nohám. Ve jménu Ježíše se zříkám veškerého strachu v mém životě a lámu jeho moc. Amen.“
5. Nahraď obavy a strach jednáním podle Božího slova:
Vyznávej nahlas v první osobě Boží slovo (Jeremiáš 17:8, Žalm 27:1, Žalm 46:2-3, Římanům 8:15, Jozue 1:9, Izajáš 41:13…). Poslechni Boží slovo – tzn. jednej opačně než jak tě vedl strach. Skrze tvé jednání bude Duch svatý uvolňovat své pomazání a pomoc.

Lidé mají často tendenci upozorňovat na hříchy druhých jako je kouření, pití, apod. Ano, neříkáme, že to nejsou hříchy proti svému tělu (které je darem od Boha), nicméně Bible daleko více mluví o hříchu souvisejícího s pasivitou a leností. Proto jde o závažné téma. ​Pasivita není od Boha, ale je formou vzpoury. Bůh tě povolává z pasivity ven. Volá tě, abys byl/a aktivní ve víře (která se projevuje láskou v činu), v budování vztahů, ve službě a v každé oblasti našeho života.

„Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích.“ (Jakub 4:17) „Lenoch na podzim neorá, potom se při žni dožaduje, ale nic není.“ (Přísloví 20:4)

Ve svém životě zažiješ ohromný průlom, pokud svou pasivitu (týká-li se tě) vyneseš na světlo před Pána a rozhodneš se jí s pomocí Boží zbavit. Pasivita a lenost je opakem iniciativy a způsobuje, že se (nejen duchovně) posouváš pomalu, vzpíráš se změně a proměně. Také může jít o formu nezávislosti, odporu a vzpory vedoucí do izolace, sebelítosti a lži o sobě samém.

Příklady života v pasivitě (týká se tě něco z toho?): lenost je součástí tvého života; upadáš do pasivity ve vztahu k lidem – vždy čekáš až přijde ten druhý; pasivita v budování vztahů (nevoláš druhým, na společenských akcích se držíš zpátky a čekáš až přijdou ostatní); nejsi aktivní ve službě druhým; nechráníš druhé; často nechávám druhé dělat to, co bych mohl dělat sám; snažím se nebýt závislý na druhých; mám pocit, že nikoho nepotřebuji; nepoužíváš autoritu, kterou máš od Ježíše; vědomě dovoluješ, aby ve tvém životě byl hřích; málokdy se modlíš; nevěříš, že ti Bůh dá nadpřirozené dary a bude je skrze tebe používat; odmítáš vedoucí pozici kvůli odpovědnosti a tlaku; nechceš se „víc zapojovat“; jsi spokojený s tím jaký jsi; jsi obětí; obviňuješ druhé za to, jaký jsi…

Příklad jak se můžeš modlit proti pasivitě (3 kroky): 1.(vyznání a lítost)“Pane Ježíši, prosím, abys mi odpustil pasivitu v mém životě. Vidím jak ovlivnila mě (i lidi okolo mě). Nazývám to hříchem ……… (vyjmenuj zde konkrétní projev pasivity ve tvém životě). Lituji své pasivity, ať už se v mém životě projevila jakkoli a právě teď se rozhoduji této pasivitě vzepřít!“

2.(přijetí odpuštění) „Pane Ježíši, přijímám Tvé odpuštění mojí pasivity. Děkuji Ti za Tvou oběť, která mě očišťuje od každé nepravosti a hříchu a věřím, že je mi odpuštěno.“

3. (vzepření se) „Ve jménu Pána Ježíše se vzpírám se ……… (pojmenuj tu oblast, které se pasivita týká), jako i veškerému duchu pasivity a lenosti a lámu jeho moc nad svým životem. Přikazuji ti, abys odešla. Podle Božího slova tě pasivito srážím pod své nohy, šlapu po tobě a tvém vlivu, jenž jsi v mém životě měla. Amen.“


Dále je ideální, nahradit tu oblast pasivity ve svém životě změněným jednáním. Sílu k tomu nehledej u sebe, ale u Ježíše. Nejde o to, začít dělat „cokoli“, jen abys něco dělal z vlastní vůle. I v tom všem je důležité se nechat vést Duchem svatým. I Bůh ti bude dopřávat odpočinek, ale důležité je žít bez pasivity v tvém životě (kdy víš, že můžeš a máš jednat podle Boží vůle, ale kvůli své lenosti to neděláš).

Jaké Boží slovo vyznávat proti pasivitě: „Cokoli dělám se rozhoduji dělat z duše jako Pánu Ježíši, a ne lidem.“ (Koloským 3:23) „Blaženější je dávat než brát.“ (Skutky 20:35) „Jen jeden dostává cenu, rozhoduji se běžet tak, abych ji získal. (1. Korintským 9:24) „Rozhoduji se pro horlivost, abych nezlenivěl, ale napodobil ty, kteří se skrze víru a trpělivost stali dědici zaslíbení.“ (Židům 6:11-12)

Předně důležitá poznámka, Bůh není proti sexu 😊 Nicméně, z mnoha dobrých důvodů, jej Bůh ustanovil do manželství mezi muže a ženu. Sexuální hřích (předmanželský sex, sledování pornografie, uspokojování se, ale i hříšné touhy, představy a fantazírování) jsou hříchem proti vlastnímu tělu, které je u křesťana chrámem Ducha Božího: „Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“ (1. Korintským 6:18-20)

Sexuální hříchy (smilstvo) jsou velmi závažnou oblastí a týká-li se tě, je nanejvýš důležité s ní pracovat a chtít ji s pomocí Ježíše proměnit. Bible velmi často zmiňuje tzv. cizoložství, které patří k sexuálním hříchům, které může spáchat pouze člověk v manželství. Tam patří nejen vědomá fyzická nevěra, ale i nevěra v srdci! „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ (Matouš 5:28) – a jelikož Bůh nikomu nenadržuje, toto platí samozřejmě i pro ženy.

Oblasti sexuálního hříchu:

  1. Sex před manželstvím (pokud už jsi v manželství, je dobré se duševně oddělit od osob, se kterými si měl/a styk před manželstvím)
  2. Sledování pornografie
  3. Sexuální experimenty v dětství
  4. Fantazírování a sexuální představy
  5. Cizoložství (fyzické i nefyzické v srdci / touhách)


​Inspirace jak porazit smilstvo ve tvém životě: 
1. Vyznej smilstvo„Pane Ježíši, prosím abys mi odpustil ….. (jmenuj konkrétní sexuální hřích, nemusíš se stydět, protože Bůh o něm samozřejmě ví). Lituji toho, že jsem jej vědomě spáchal/a. Dávám jej pod Tvůj kříž a prosím Tě, abys mě obmyl svou drahocennou krví, která tekla i za tento hřích.

2. Přijmi odpuštění: „Pane Ježíši, přijímám Tvé odpuštění a Tvé úplné očištění mého těla, duše i svědomí od tohoto hříchu smilstva. Děkuji, že je mi odpuštěno!“

3. Pros o ochranu a změnu srdce: „Pane Ježíši, potřebuji Tvoji pomoc. Prosím změň mé srdce, mé touhy a veď mě v případě pokušení, která přicházejí – abych obstál/a a příště již takový hřích neučinil/a. Amen.“ 

Co dělat objeví-li se pokušení (a to se objeví…)?
Jednej podle Božího slova (v případě, že se objevuje pokušení): Jakmile se objeví pokušení, opusť jej, ať se z pokušení nestane hřích (začni myslet na něco jiného, volej Ježíšovo jméno a požádej Jej o sílu a pomoc!). Jednej podle tohoto slova: „Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“ (Matouš 5:29) – tím není myšleno, že si skutečně máš fyzicky ublížit, ale symbolicky odvrať zrak/myšlení od objektu pokušení. V oblasti sexuálního pokušení je v drtivé většině případů nejlepším řešením únik (vypnu TV, web, odvrátím zrak, začnu myslet na něco jiného…).

 Vzepři se v autoritě Božího dítěte„V autoritě Ježíše Krista ti nyní pokušení přokazuji, abys odešlo! Odmítám se nechat zlákat ke hříchu. V autoritě jména Ježíš, tě srážím pod své nohy a šlapu po tvém vlivu na můj život.“

Pokud zhřešíš, v žádném případě nepropadej sklíčenosti ani odsouzení! Žijeme v těle a sexuální pud je v drtvé většině případů (a to hlavně u mužů) velmi silný. I proto je tak důležité být v manželství – sex mezi manželi není hříchem. Ale je velmi důležité nevzdávat boj a stále se snažit žít víc a víc v čistotě. Povzbuzujeme tě, za žádných okolností to nevzdávej! Pokud zhřešíš, znovu to vyznej, přijmi odpuštění a jdi dál ve víře, že příště již v pokušení obstojíš. Ber to však vážně, neboť „bez svatosti nikdo nespatří Pána“ (Židům 12:14).

​Jaké Boží slovo vyznávat proti smilstvu (například, když se objevuje touha zhřešit): „Žiji v Duchu a hříchy těla nedokonávám!“ (Galatským 5:16) „Já, který náležím Kristu Ježíši, křižuji sám sebe se svými vášněmi a sklony.“ (Galatským 5:23) Mé staré já bylo spolu s Ježíšem ukřižováno, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a já už neotročil hříchu.“ (Římanům 6:6)

Hanba je bolestná emoce způsobená vědomím viny, nedostatečnosti nebo prožitím ponižující potupa či špatné pověsti. Hanba souvisí se studem. Hanba však není od Boha! „Ano, ti, kdo na tebe očekávají, se stydět nemusejí.“ (Žalm 25:3)

Identifikace hanby ve tvém životě:
1. Hanba způsobuje, že máš povrchní vztahy (bojíš se, aby někdo nepřišel na něco z tvého života, bojíš se mít s někým osobní a blízký vztah, bojíš se přiblížit do konce i k Bohu, žiješ ve strachu z odmítnutí, pokud se dozvědí o mém hříchu…).
2. Hanba je spojená se sebeodsuzováním (zažíváš méněcennost, smýšlíš o sobě negativně/nízce, v porovnání s druhými jsi na tom vždy hůře, vyčítání minulosti).
3.Hanba vede k pocitu viny a méněcennosti a dokonce až k nenávisti k sobě (cítíš se špinavě/zníčeně/neschopně, nenávidíš se, zlobíš se na sebe…).
4. Hanba připomíná náš hřích (stále bojuji se vzpomínkami na hřích z minulosti, který jsem ale již Bohu vyznal, stále se mi o tom zdají sny…).
5. Hanba tě okrádá o radost z odpuštění a blokuje Pánovo uzdravení (přijde mi, že tento můj hřích nemůže být odpuštěn, je to tak velká hanba, že to nemohu svěřit ani Bohu).
6. Hanba souvisí se lží (nikdo nespáchal nic tak strašného jako já, nikdy nebudu očištěn, nikdo se to nemůžen nikdy dozvědět, tato hanba a stud bude navždy součástí mého života).

Oblasti, ve kterých může být také skryta hanba:
1. Lítost (nemohu uvěřit, že jsem to udělal, tíží mě pomyšlení na jeden konkrétní skutek)
2. Selhání (selhání v zaměstnání, manželství, vzdělání, práci, ve vztahu…)
3. Prohra (se závislostí, v životě, rozchod…)

​Inspirace jak se modlit proti hanbě: 
1. Vyznej hanbu„Pane Ježíši, prosím abys mi odpustil hanbu. Lituji toho, že jsem dovolil/a, aby hanba byla součástí mého života. Nazývám to hříchem – hanba není od Tebe! (vyznej zde Bohu i konkrétní projevy hanby, které si identifikoval ve svém životě).

2. Přijmi odpuštění: „Pane Ježíši, přijímám Tvé odpuštění. Přijímám Tvé očištění od tohoto hříchu a prohlašuji, že je mi odpuštěno! Nevzpírám se Tvému uzdravení, ale svobodně jej přijímám.“

3. Vzepři se v autoritě Božího dítěte„Obviňuji Tě Satane, že jsi na mě útočil myšlenkami hanby, potupy a méněcennosti. V autoritě Ježíše Krista ti nyní přikazuji, abys odešel! Jsi lhář ajá už nadále nebudu poslouchat tebe ani tvé klamy! Podle Božího slova, tě srážím pod své nohy, šlapu po tobě a tvém vlivu, který jsi v mém životě měl.“

Jaké Boží slovo vyznávat proti hanbě: „Já, který v něho věřím, nebudu zahanben.“ (Římanům 9:33) „Skládám naději v tebe, nebudu zahanben.“ (Žalm 25:3) „Hledím na tebe, budu zářit. Na mé tváři nebude stud.“ (Žalm 34:6) „Nyní tedy není žádného odsouzení pro mě, který jsem v Kristu Ježíši.“ (Římanům 8:1)