Mám vztek (na lidi, co lehkovážně rozšířili koronavirus, na vládu, média, na všechny…)
Dusíš v sobě vztek či nadáváš na ty sobecké a bezohledné lidi, kteří virus zlehčovali, chlubili se tím, kam pojedou na dovolenou a dávali všem najevo, jak je jejich nedotknutelný životní styl modlou? Na lidi, kteří si bez olajkovaných fotek na Facebooku či víkendové pařby si nedovedli představit život. Nebo máš vztek na některá konkrétní rozhodnutí vlády či zprávy některých lidí z médií?
Podle Gaussovy křivky inteligence je každá společnost rozvrstvená od velmi moudrých po velmi pošetilé. A, jak můžeme vidět na současné situaci, skutečná životní moudrost a prozíravost nezávisí na počtu titulů z vysokých škol či funkcí, ale projevuje se schopností správně pochopit situaci, zanalyzovat fakta a učinit moudré rozhodnutí, které bude dlouhodobě bezpečné, konstruktivní a povede k životu.
Již na začátku roku 2020 bylo moudrému ze zpravodajství z Číny (zastavení výroby ve firmách, zákazy vycházení, totální uzavírky měst za pomoci armády, aby se z nich nedalo odjet atd.) zcela jasné, že koronavirus není žádná „běžná chřipečka“, ale „jiný sekáč“ / úplně „jiná liga“. A tak někteří neobjednali či zrušili dovolené, odprodali akcie, v klidu pořídili nějaké zásoby – žádná panika, jen prozíravost. Naplňuje se biblické přísloví, které v nouzi / krizi každému objektivně ukáže, jak na tom je: „Chytrý vidí nebezpečí a ukryje se, kdežto prostoduší půjdou dál a doplatí na to.“ (Bible, Přísloví 22:3) Co ale dělat, když ty usilovně jednáš správně, ale doplácíš na druhé, kteří ignorují veškerá nařízení i zdravý rozum, a máš strach a vztek? (Tím teď nemyslím jen typickou cholerickou reakci, protože pořádného cholerika může naštvat úplně všechno…)
Máme pro tebe několik velmi dobrých zpráv a jednu těžší, kterou ale ty dobré řádově převáží – tak to, prosím, dočti až do konce – může ti to změnit život víc, než si dovedeš představit.
První dobrá zpráva je, že tím svým oprávněným, až zoufalým vztekem / hněvem do značné míry dokazuješ své úžasné, vznešené DNA. „Cože??“ Nečekaný komentář, že, ale velmi relevantní! Podle Knihy života, Bible, jsi byl(a) stvořen(a) k obrazu Božímu – a jednou z důležitých vlastností svatého, dobrého Boha je, že se hněvá na hřích, nespravedlnost, na zlo – na vše, co ničí lidské životy, tedy i ten tvůj. Asi nejznámější a nejdůležitější popis Boha je: „Bůh je láska“ (Bible, 1 Janova 4:8). A láska neudělá bližnímu nic zlého, neraduje se ze zla, chce pro něj dobro, je proti tomu, co druhého ničí. To přeci můžeme vidět na každém dobrém rodiči ve vztahu k jejich dětem, popřípadě sami na sobě ve vztahu ke všem našim milovaným. Prostě je chceš chránit před zlem a zlobíš se, popř. až planeš hněvem vůči tomu, co by je ničilo – to tě již nepřekvapuje, že? To je vlastně úplně normální… To je projev části Božího láskyplného srdce či charakteru v nás.
OK, to zní hezky, ale co s tím? Hned ukáži dobrou cestu ke šťastnému, pokojnému životu, ale teď ještě krátce ukáži na dva její příkopy. Světští psychologové by je popsali slovy „exploze a imploze“. Tj. buď vybuchnout na pachatele zle a nadávat, popř. ho (chtít) zbít … do extrému tuto cestu dovedl „soudce Lynch“ a rozvášněný dav, co bere spravedlnost do svých rukou bez soudu, takže se to vymkne. Imploze vede lidi ke splínu, melancholické depresi, beznadějnému pití ve své sebelítosti, ale stejně je to vevnitř sžírá… Ty bouřlivé emoce hněvu, křivdy, pocitů ohrožení a beznaděje musí ven, aby tvé nitro neničily. Ale mohou jít ven zdravě – aniž by zničily druhé. Jak?
Existuje někdo, komu je můžeme všechny předat, doopravdy odevzdat, aby je nesl, řešil a vyřešil On za nás, místo nás. Ta (pro někoho zdánlivě zastaralá, ale) velmi moudrá, praktická Bible nám sám o Pánu Bohu říká: „Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.“ (1 Petrova 5:7) Samotnému Bohu na tobě záleží! A každou svou starost a všechny další a související emoce včetně vzteku a strachu mu můžeš – ba dokonce, jak ti v lásce a péči o tebe radí – máš předat! Kdyby to jednou bylo málo, tak na jiném místě ti k tomu nabízí ještě bonus: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Filipským 4:6-7)
Jak to Bůh vyřeší? To má dvě části – jak bude jednat s nimi a co může udělat pro tebe. Bůh je taký svatý a spravedlivý, až žárlivě milující drahocenné lidi. Má ale okamžitě trestat či „smáznout“ každého, kdo druhým ubližuje, druhé ohrožuje? To by dost brzy na zemi nikdo nezůstal, protože všichni chybujeme – kolikrát jsme někomu ublížili, někoho zranili, (málem) způsobili nehodu … Měl by nás všechny Bůh soudit přísně hned napoprvé? Napodruhé? Jeho spravedlivé mlýny melou a jednou přijde čas soudu pro každého z nás. I proto se nemusíme nechat sžírat hněvem a promýšlet plány pomsty vůči druhým. Ten spravedlivý Bůh říká: „Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´ (Římanům 12:19)
OK, teď to trochu ztěžkne, ale završení pak bude úžasné. Bůh si to tedy s druhými hříšníky a ničiteli vyřeší, částečně skrze časnou spravedlnost, zbytek skrze soud na věčnosti, kterému nikdo neunikne. Kde v tom je ale pomoc pro mě a moje ochrana?! Vždyť já jsem přeci také někomu ublížil, šikanovat, lhal, rozbil, naštval, ukradl, x-krát nedodržoval předpisy/zákony (ta rychlost! 😊)… Znamená to, že bude soudit i mě?!?! Skončit tady, to by ti ten text moc nepomohl – ale teď postupně to nejlepší:
Protože Boží láska je nesmírná, tak Jeho „milosrdenství vítězí nad soudem“ (List Jakubův 2:13). Bůh se rozhodl vyřešit problém všech našich lidských vin a hříchů a dát každému druhou šanci s čistým štítem, s čistým a zdravým srdcem – i tobě! Všechny viny a hříchy a zlo nás všech, velké i malé, uvalil na Pána Ježíše Krista, který je vzal na sebe na kříž, jako svatý za ně zaplatil a zemřel, spravedlivý za nespravedlivé, a vstal z mrtvých, aby mohl dát to svoji spravedlnost a nové, čisté srdce – neponičené tím hříchem a jeho důsledky – každému, kdo Ho o to požádá.
Důležité poznámky:
1) Možná ti přijde, že Bůh lidi omezuje, když nás varuje před mnohým jednáním, ale není tomu tak. Bůh má, z lásky k tobě, na srdci vždy tvůj prospěch, dobro a záchranu. Hřích ti opravdu ubližuje a je něčím, co ničí tvůj život i tvůj vztah s Bohem. Neodpuštěný a provozovaný hřích vede v konečném důsledku ke smrti a zahynutí (fyzickému a duchovnímu).
2) Bůh člověku nabízí nejen odpuštění hříchu, ale i sílu a moc nad hříchem vítězit (Bůh nechce, abychom cokoli dělali z vlastní síly).
– neodpuštění čehokoli vůči komukoli
– nenávist (i v srdci)
– bezdůvodný nebo nadměrný hněv
– žárlivost, roztržky a svárlivost
– sobecké ambice
– provozování sexu mimo manželství (včetně představ a sledování pornografie)
– lež v jakékoli podobě (i občas…)
– mluvení o druhých (pomluvy, řeči, klevety, …)
– kradení (sem patří i nelegální stahování obsahu, krácení daní…),
– touha po majetku a penězích (láska k penězům, braní peněz od druhých pod výhružkou…)
– závist
– opilství, hýření a nestřídmost
– manipulace druhých
– používání špatné mluvy (nadávky, sprostá slova, oplzlé vtipy…)
– čarodějnictví a okultismus (magie, horoskopy, věštění, taroty, některé formy metalové-rockové hudby, talismany, vyvolávání duchů, hypnóza…)
– drogy (marihuana a dál)
– uctívání stvoření (tzn. sebe, druhých lidí, věcí nebo přírody – typicky New Age, ale i jóga)
A navíc k tomu ještě věčný život a vztah s Ním samotným – s tím, kdo vším, co dělal a dodnes dělá, ukazuje a dokazuje, jak nesmírně miluje, chrání a pečuje o každého člověka, který o to stojí. Vždyť téměř třetina textů v evangeliích je o tom, jak Pán Ježíš uzdravoval lidi ze všech možných nemocí a obnovoval jejich poničené životy.
Místo dalších měsíců či let užírání se v hněvu, nadávání na druhé a rostoucí vnitřní nespokojenosti (prostě ne-šťastného života) můžeš Bohu vydat ty, co ti ublížili nebo tě ohrožují, a „vylít Mu své srdce“, vyventilovat svůj vztek, zoufalství, strach, pocity zmaru a beznaděje – On tě slyší a přijme. A na rozdíl od duté vrby On bude reagovat, takže Ho můžeš požádat, aby tvé bouřlivé emoce a strachy nahradil svým pokojem, aby ti dal do hlubin srdce, do morku kostí prožívat svoji „lásku, která zahání veškerý strach“ (1 Janova 4:18). To se může stát rychle – s jedinou podmínkou, a to, že mu svěříš svůj život a své srdce do Jeho péče a ochrany, protože „On je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne“ (2 Timoteovi 1:12) a sám požádáš o odpuštění těch svých chyb a hříchů – chceš přeci, aby to Jeho „milosrdenství zvítězilo nad soudem“ i ve tvém životě.
Někdo přitom prožije dramatickou změnu, nesmírnou úlevu, spadne mu tunový balvan ze srdce a rázem „je jiným člověkem“. Pro jiného to je spíš otevření dveří z vnitřního vězení, kdy může vyjít z nepříjemné kobky svých negativních emocí na světlo, na hřejivé slunce Boží lásky. Samozřejmě že člověk může od Boha zase odejít a vrátit zpět do své kobky – ale nemusí, nebo jen na skok a uvědomit si tam, že dobrý život s Bohem nemusí mít jen na chvíli, ale napořád, až na věčnost…
A pozor – mnozí rozbití, nerudní, zklamaní životem a zdeptaní druhými či svými pokusy to něčím ubít, zamknout ve třinácté komnatě pod hromadami vypitých lahví či jiných krátkodobých „náplastí na bolavou duši“, prožili s Bohem takovou proměnu, že skutečně žijí tak šťastný nadpozemský život, že to lidsky snad není ani představitelné, natož možné. Když opravdu dáš Bohu své srdce, může ti ho naplnit sám sebou – a protože On je láska, tak proměnit natolik, že začne být jako to Jeho – že v něm milosrdenství začne vítězit nad soudem. Místo pomstychtivosti začne mluvit soucit, najednou by se člověk radši modlil i za ty xxx (doplň si sám), co rozšířili koronavir, lehkovážně se nepřipravili, v mnohém ti i jiným ublížili, podvedli tě, poničili… Když se budeš Boha držet, začne tam najednou přicházet Boží odpuštění, smíření, a tolik jeho lásky a péče o tebe, že bude mizet strach, bolest i vztek, tobě začne být lépe a lépe, Boží blízkost bude uzdravovat tvé rány i nemoci, že – můžeš dojít do vnitřně šťastnějšího života, než si teď vůbec dovedeš představit.
V konečném důsledku jsou tyto příklady vnitřního uzdravení a až nepředstavitelné a lidsky nemožné proměny (proto k tomu potřebujeme Boha) ve šťastnou, láskyplnou bytost obrazem samotného Krista, který, když umíral na kříži, kam nesl moje i tvoje hříchy a bolesti, aby nás z nich mohl uzdravit a vyvést, řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34)
Pokud tedy chceš, aby tě Bůh začal zbavovat tvého vzteku, strachu, úzkosti, splínu a všech bolavých emocí z života bez Něj, můžeš mu je teď předat, pozvat Ho s Jeho uzdravující láskou a vládou do svého srdce a učit se žít s Ním, aby tě proměňoval ve šťastnou a zdravou bytost. Můžeš mu to říci třeba těmito slovy:
„Pane Ježíši Kriste, moje nitro bouří hněvem, strachem a mnoha negativními emocemi. Mnohé mě v životě bolelo, trápí mě nebo nevím, co s tím, jak být opravdu šťastný(á). Prosím, přijď do mého srdce a pomoz mi – vezmi všechny ty bolavé emoce a rány. Pomoc mi opravdu odpustit všem, co mi ublížili – a odpusť mě samotné(mu), kde jsem já hřešil(a) a ublížil(a) druhým. Proměňuj mě v jiného člověka, který začne být šťastný s Tebou, který se naučí žít ve vztahu s Tebou v Tvojí lásce, v Tvém odpuštění, ve Tvé radosti a pokoji. Dávej mi zakoušet, jak moc mě miluješ a že mě přijímáš takového (takovou), jaký (jaká) jsem, navzdory mým chybám. Vládni v mém životě jako můj Pán a Spasitel a dej, ať tvé milosrdenství ve mně vítězí nad soudem, ať zahojí mé rány a učiní mě požehnáním pro druhé, aby byl uzdravený a šťastný nejenom můj život, ale i lidé kolem mě. Pane Ježíši, ochraňuj nadpřirozeně můj život i mé blízké (i celý náš národ), a žehnej mi po celý život tady na zemi – i na věčnosti s Tebou. Děkuji Ti. Amen.“
Požádal(a) jsi Ježíše o odpuštění a o to, aby se stal tvým Pánem a Spasitelem?
Vše má svůj čas. Jakkoli Bible říká, že „den spásy je dnes“, je také pravda, že „všechny věci pod nebem mají svůj čas“. Přijetí Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele je rozhodnutí, které je důležité udělat vědomě, svobodně a rád 
. Protože tě Pán Bůh má opravdu rád a do ničeho tě nemanipuluje, bude ti nabízet tento vztah lásky a věčný život i nadále, až do tvého posledního rozhodnutí ve tvém srdci. Pak, jak nám sděluje Boží slovo, už to nebude možné změnit. Pamatuj však, že na věčnost půjdeme s tím, co jsme si na zemi vybrali – s Ježíšem nebo bez Něj. Připomínáme, že Pán Ježíš, Boží Syn, zemřel za lidské hříchy, bolesti, trápení a byl vzkříšen – jedině skrze Něj je možné, aby ti Bůh odpustil a dal věčný život. „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze Ježíše“ (Jan 14:6). Varianta „bez Ježíše a bez odpuštění“ má proto i svůj věčný a trvalý následek oddělení od Boží milosti a dobrých věcí, protože člověk bez Ježíše Krista zemře s neodpuštěnými hříchy a v oddělení od Boha – a nebude na věčnosti s Ním (viz Jan 8:24 a Římanům 6:23).
Pokud ještě stále váháš, modli se třeba takto: „Pane Ježíši, děkuji Ti za poznání, které mám teď, ale upřímně – ještě váhám. Prosím Tě tedy, abys ke mně v mém životě přicházel znovu a znovu a přemáhal mě svou láskou natolik, že dospěji k opravdové víře a k plnému přijetí Tebe jako svého Pána i Spasitele i k přijetí věčného života. Pomoz mi, abych Tě v životě neminul/a. Děkuji Ti za to. Amen.“
Na té nové cestě víry, vnitřní proměny a uzdravení s Kristem ti mohou pomoci další svědectví o Boží moci a pomoci, čtení úžasných příběhů o Ježíši v Novém zákoně nebo shlédnutí asi nejpřesněji natočeného filmu o Něm (nejvíce překládaný film v celých dějinách kinematografie, promítá se již ve více než 1000 jazycích), běžně se modlit (žádat Ho o to dobré, co potřebuješ/chceš ty, tvoji blízcí – nebo třeba celý národ) nebo si položit dobré základy nového života s Bohem . A návštěva živého křesťanského sboru, kde nejde v první ani druhé řadě o budovy či vnější obřady, ale o radostné a povzbudivé společenství lidí, kterým bylo odpuštěno a snaží se žít s uzdravovaným srdcem v Boží lásce, ti také může otevřít nové obzory.
Žehnáme ti do té cesty zdravím, láskou a blízkostí Boží!