Kdo jsi? / Již nějak věřím, ale…

Již nějak věřím, ale... (nezakouším Boží lásku, moc ani blízkost)

Na konci stránky si můžeš přehrát doporučená videa, ale nejdříve si přečti následující text, který ti může změnit život.

I v ČR je relativně dost lidí, kteří alespoň občas chodí nějak do kostela nebo do nějakého křesťanského sboru (na Moravě a Slezsku jich je určitě více než v Čechách, a na Slovensku ještě mnohem více). Co ale dělat, když jsi třeba od malička chodil(a) s rodiči někam do kostela nebo tam občas zajdeš s partou známých křesťanů, občas se třeba i pomodlíš, ale sám (sama) Boha úplně moc nezakoušíš? Možná v rozumu víš jak to je, Bibli za ty roky docela znáš, možná jsi i pár Božích dotyků za ty roky zažil(a), ale spíše bys to popsal(a) jako „ovesnou kaši bez mléka“ – tj. kdyby sis dovolil(a) být upřímný(á), tak jak když v tom moc života není… A možná jsi v situaci toho věrného staršího bratra marnotratného syna z příběhu v Lukáši 15. Vidíš, jak přichází hříšníci k Bohu, prožívají, že jim bylo mnoho odpuštěno, a hodně se radují a jsou ze srdce Bohu vděční, milují ho za to. Jak kdyby jim jejich intenzivní hříšná minulost teď byla pomocí v životě s Bohem. A ty jsi byl(a) věrný(á), nehřešil(a) (ne moc, ne schválně) … tak kde je ta radost, kde je to, že spravedlivý na tom má být mnohem lépe než hříšník, i než napravený hříšník? Vždyť Bůh je přeci spravedlivý a vidí to!

Nezoufej. Nejsi první, komu se to děje, ale určitě to tak nemá být, nemusí být – a pokud se necháš inspirovat biblickými texty níže a vytrváš, tak se to vše může opravdu řádově zlepšit. Právě takovým je totiž Pán Ježíš velmi blízko a chce jejich okolnosti a omezené prožívání zásadně změnit, jak můžeš vidět např. v tomto textu: 

„V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo." To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.“ (Jan 7:37-39)

Týdenní svátky stánků se slavily na konci zemědělského roku jako svátek sklizně, svátek radosti – jako připomenutí pobývání na poušti. Šest dní velekněz nabíral nádoby vody v rybníku Siloe a šel s nimi před chrám, kde je vyléval před Bohem i před lidmi – jako symbol, že můžeme chodit před Boha vylévat svoje srdce plné radosti a vděčnosti za svoji záchranu. A sedmý den, kdy „náboženská“ aktivita měla kulminovat, vystoupí Ježíš a zvolá: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ Něco naprosto nečekaného. Jak by nitro člověka na vrcholu náboženské aktivity, kdy by měl být naplněný a vděčný, mohlo být vyprahlé???

Samozřejmě, že mohlo. Bůh nikdy nechtěl vytvořit náboženský systém, který by fungoval bez něj, bez živého, osobního, vřelého, bytostně prožívaného vztahu s ním. Žádný vnější řád a vnější formy, i sebedůsledněji dodržované, nepřinesou život, stejně jako pouhé vzpomínání na minulost. Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život“ (Jan 11:25), ne nějaký systém, ceremonie apod. To jsou nástroje pro udržování a ochranu toho vztahu, ne jeho náhražka. Mnozí věřící v tehdejší době, stejně jako mnozí věřící dnes, vnějškově dělají, co je správné, ale ten vnitřní život tam (moc) není. Jako když je živý Ježíš daleko a ta řeka života, ty proudy vody živé, které mohou a mají proudit do jejich nitra, a potom skrze ně dál do tohoto světa, ty už vůbec najít nemohou.

Ale přitom takový měl být smysl bohoslužby a veškerých „náboženských“ aktivit. V obraze chrámu v Ezechieli 47 vidíme, jak od oltáře vytéká řeka živé vody, Boží služebník (to můžeš být i ty) do ní vstoupí a jde hlouběji a hlouběji – po kotníky, po kolena, po pás a pak až už nestačí a ta řeka ho začne unášet – pokud má tolik důvěry, že jde v Bohu ještě hlouběji a oddá se Mu. A v poslední kapitole Bible (a každý čtenář detektivek ví, že právě v ní jsou zásadní fakta) můžeme číst: 

„A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.“ (Zjevení 22:1-2)

Tyto obrazy řeky života jsou symbolem Ducha svatého, třetí osoby Boží trojice. Bůh, který je láska, tě tolik miluje, že chce být nejenom s tebou, vedle tebe, ale chce naplnit celé tvé nitro – sám sebou! I proto píše křesťanům: „Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá“ (1 Korintským 6:19). Proč jsme se jen smířili s (polo)prázdným chrámem bez zakoušené Boží přítomnosti a lásky, bez jeho pokladů, moudrosti a slávy? Možná jsme netušili, že to může být jiné, možná jsme nevěděli, jak na to – ale dnes je čas to změnit!

Jak na to? Ježíš říká, že jestli chceš vidět a zažívat Boží království, „musíš se narodit znovu“ (Jan 3:7). I moudrý židovský učitel Nikodém se ihned ptá: „Jak?“. To je nejcennější know-how na zemi – klíč k věčnosti i k naplněnému životu. Pokud si shrneš místa jako Jan 1:12-13; Římanům 10:9-10; Skutky 2:38-39 a 1 Janova 1:9, uvidíš, že je potřeba osobně uvěřit v Ježíše Krista, požádat ho o odpuštění svých hříchů a vydat mu svůj život jako Pánu a Spasiteli, jenž dává věčný život – který potom sám naplňuje a střeží.  

Důležité poznámky:
1) Možná ti přijde, že Bůh lidi omezuje, když nás varuje před mnohým jednáním, ale není tomu tak. Bůh má, z lásky k tobě, na srdci vždy tvůj prospěch, dobro a záchranu. Hřích ti opravdu ubližuje a je něčím, co ničí tvůj život i tvůj vztah s Bohem. Neodpuštěný a provozovaný hřích vede v konečném důsledku ke smrti a zahynutí (fyzickému a duchovnímu).
2) Bůh člověku nabízí nejen odpuštění hříchu, ale i sílu a moc nad hříchem vítězit (Bůh nechce, abychom cokoli dělali z vlastní síly).

– neodpuštění čehokoli vůči komukoli
– nenávist (i v srdci)
– bezdůvodný nebo nadměrný hněv
– žárlivost, roztržky a svárlivost
– sobecké ambice
– provozování sexu mimo manželství (včetně představ a sledování pornografie)
– lež v jakékoli podobě (i občas…)
– mluvení o druhých (pomluvy, řeči, klevety, …)
– kradení (sem patří i nelegální stahování obsahu, krácení daní…),
– touha po majetku a penězích (láska k penězům, braní peněz od druhých pod výhružkou…)
– závist
– opilství, hýření a nestřídmost
– manipulace druhých
– používání špatné mluvy (nadávky, sprostá slova, oplzlé vtipy…)
– čarodějnictví a okultismus (magie, horoskopy, věštění, taroty, některé formy metalové-rockové hudby, talismany, vyvolávání duchů, hypnóza…)
– drogy (marihuana a dál)
– uctívání stvoření (tzn. sebe, druhých lidí, věcí nebo přírody – typicky New Age, ale i jóga)

Můžeš mu to říci třeba těmito slovy:

„Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, věřím, že jsi zemřel na kříži i za moje hříchy a vstal z mrtvých. Prosím, abys mi je všechny odpustil ..........(pozn. pokud ti přichází nějaký hřích konkrétně, klidně jej před Bohem pojmenuj a požádej o odpuštění)......... , pomohl mi se od nich odvrátit a ujal se mého života jako Pán a věčný Spasitel. Přijď, prosím, do mého srdce a naplňuj mě, nauč mě přijímat tebe a tvůj život, tvého ducha, tak moc, že „proudy vody živé poplynou z mého nitra“, jak jsi zaslíbil. Děkuji ti za to. Amen.“

Požádal(a) jsi Ježíše o odpuštění a o to, aby se stal tvým Pánem a Spasitelem?

Pokud ses takto upřímně modlil(a) a vydal(a) Kristu svůj život, tak jsi s ním vědomě navázal(a) osobní vztah. Obrazně – jako když nevěsta řekne svoje „ano“ ženichovi v den svatby. Co by to ale bylo za manželství, kdyby již o ženicha dále nestála? Má jeho jméno (křesťan/ka), jeho zlatou kreditku (možnost modlit se k Bohu a mít vyslyšené prosby) – ale v životě jde stejně o to každodenně prožívané naplnění, vzájemné obohacení… Jde o to naučit se Ježíše nacházet a prožívat skutečně každý den – je to možné 😊.

Vše má svůj čas. Jakkoli Bible říká, že „den spásy je dnes“, je také pravda, že „všechny věci pod nebem mají svůj čas“. Přijetí Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele je rozhodnutí, které je důležité udělat vědomě, svobodně a rád 😊. Protože tě Pán Bůh má opravdu rád a do ničeho tě nemanipuluje, bude ti nabízet tento vztah lásky a věčný život i nadále, až do tvého posledního rozhodnutí ve tvém srdci. Pak, jak nám sděluje Boží slovo, už to nebude možné změnit. Pamatuj však, že na věčnost půjdeme s tím, co jsme si na zemi vybrali – s Ježíšem nebo bez Něj. Připomínáme, že Pán Ježíš, Boží Syn, zemřel za lidské hříchy, bolesti, trápení a byl vzkříšen – jedině skrze Něj je možné, aby ti Bůh odpustil a dal věčný život. „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze Ježíše“ (Jan 14:6). Varianta „bez Ježíše a bez odpuštění“ má proto i svůj věčný a trvalý následek oddělení od Boží milosti a dobrých věcí, protože člověk bez Ježíše Krista zemře s neodpuštěnými hříchy a v oddělení od Boha – a nebude na věčnosti s Ním (viz Jan 8:24 a Římanům 6:23).

Pokud ještě stále váháš, modli se třeba takto: „Pane Ježíši, děkuji Ti za poznání, které mám teď, ale upřímně – ještě váhám. Prosím Tě tedy, abys ke mně v mém životě přicházel znovu a znovu a přemáhal mě svou láskou natolik, že dospěji k opravdové víře a k plnému přijetí Tebe jako svého Pána i Spasitele i k přijetí věčného života. Pomoz mi, abych Tě v životě neminul/a. Děkuji Ti za to. Amen.“

Genesis 32:27 Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ … Prostě budu k tobě, Bože, tak dlouho volat, modlit se, chválit tě, číst a vyznávat tvoje slovo, ptát se těch nejnaplněnějších a nejšťastnějších křesťanů, které znám, jak to dělají, a ať mi do toho žehnají, a nepřestanu, „nepustím Tě, dokud mi nepožehnáš“, dokud mě to nenaučíš.

Matouš 25:21 Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´ „Bože, ty vidíš, že jsem tě roky / od dětství nějak hledal(a), chodil(a) do kostela/do sboru. Pomoc mi vejít do tvojí přítomnosti a radovat se s tebou, uvolni to „mnohé požehnání“ do mého života, prosím.“

Izajáš 62:6-7  … po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu! Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv (nebo „dokud nebude slavný za zemi“). To je Boží míra, norma – i pro tebe. On chce, abys byl plný chvály a slávy. „Bože, ať jsem tak plný tvojí dobroty, že budu spontánně zpívat chvály a radovat se, kudy chodím, že na mém životě bude vidět tvoje sláva.“ 

Jan 10:10 Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. + 2 Královská 4:3 „Nespokojuj se s málem.“ Není to Bůh, kdo by dával málo, to my se spokojili s málem – ale už ne! + Jan 7:37 „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´.“ „Bože, už se nechci spokojit s málem, opravdu chci, co jsi zaslíbil. Ježíši, já jsem ti vydal(a) svůj život, tak mě nauč žít v tvojí hojnosti a nechat se plnit tvým Duchem. Duchu svatý, prosím naplňuj mě ještě mnohem víc, než si dovedu představit.“

Žalm 84:11 Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde. „Bože, dej mi prožívat dny, které budou opravdu s tebou, kdy budu zakoušet tebe a tvoji lásku tak moc, že to bude lepší než tisíce dnů doposud.“ 

Žalm 16:11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho. „Bože, ať zakouším tebe a tvoje blaho, ať ho poznám, ať jako Ezechiel jdu v té řece života po kotníky, po kolena, po pás, dokud mě nebude unášet životem – proud tvojí lásky a přítomnosti. A kdykoliv bych z té řeky Ducha vystoupil(a) na souš, pomoz mi se zase vrátit, prosím.“

Kdysi dávno mě inspirovala chvála jednoho kazatele: „Bože, mě už nestačí o tobě jen slyšet od těch, kteří tě znají, a sám nevidět tvou tvář / sám tě nezakoušet.“ Tři měsíce jsem volal k Bohu ty verše Jan 7:37-39 – „Pane Ježíši, nauč mě se nechat plnit tebou, tvým duchem, že proudy vody živé poplynou z mého nitra.“ Tři měsíce neodbytné touhy, ale jako když volám do zdi. A pak, jak když konečně otočíš zarezlým kohoutkem radiátoru – začalo „to“ shůry proudit, zaplavovat moje nitro, můj život. Nevím, jak přesně to Bůh udělal, ale udělal to – a nikdy to nepřestalo. Od té doby mi většinou jen stačí se na chvíli ztišit, číst Jeho slovo, zvednout ruce a říci: „Bože, miluj mě“ – a během pár vteřin mým tělem začne proudit Boží blízkost, Jeho láska, zahřeje mě u srdce, potěší, kde potřebuji, zmocní k tomu, co mám zrovna dělat. A jestli to je obyčejná práce nebo služba prostým či mocným lidem v ČR nebo jinde, to je jedno – miluje nás všechny stejně.

Tak ti žehnám, ať zakoušíš stále více, že Bůh k tobě přijde, dotkne se tě, naplní tě – a žehnám ti, ať máš vytrvalost k němu volat, dokud nebudeš intenzivně zakoušet Jeho lásku a nebe tady na zemi. Hospodin „bdí nad svým slovem, aby se uskutečnilo“ (Jeremjáš 1:12) – neboj se mu (znovu) důvěřovat, že to udělá!

P.S. Mnohdy je hlavním důvodem, proč člověk neprožívá osobní společenství s Bohem, praktikovaný a Bohu nevyznaný hřích. Zde se o tom dozvíš více.

Doporučená videa pro tebe:

talire
Přehrát video

Dobrá zpráva pro tebe!

zij-vecne
Přehrát video

Nick, narozený bez rukou a nohou se tě ptá – „Znáš Boha?“

lida
Přehrát video

Příběh Lídy – od „věřící v hlavě“ k „věřící v srdci“.

hanka
Přehrát video
Příběh Hanky – od „věřící v hlavě“ k „věřící v srdci“.

Nick, narozený bez rukou a nohou, se tě ptá: „Znáš Boha?“

Příběh Hanky – od „věřící v hlavě“ k „věřící v srdci“.