Již nějak věřím, ale... (nezakouším Boží lásku, moc ani blízkost)
Na konci stránky si můžeš přehrát doporučená videa, ale nejdříve si přečti následující text, který ti může změnit život.
I v ČR je relativně dost lidí, kteří alespoň občas chodí nějak do kostela nebo do nějakého křesťanského sboru (na Moravě a Slezsku jich je určitě více než v Čechách, a na Slovensku ještě mnohem více). Co ale dělat, když jsi třeba od malička chodil(a) s rodiči někam do kostela nebo tam občas zajdeš s partou známých křesťanů, občas se třeba i pomodlíš, ale sám (sama) Boha úplně moc nezakoušíš? Možná v rozumu víš jak to je, Bibli za ty roky docela znáš, možná jsi i pár Božích dotyků za ty roky zažil(a), ale spíše bys to popsal(a) jako „ovesnou kaši bez mléka“ – tj. kdyby sis dovolil(a) být upřímný(á), tak jak když v tom moc života není… A možná jsi v situaci toho věrného staršího bratra marnotratného syna z příběhu v Lukáši 15. Vidíš, jak přichází hříšníci k Bohu, prožívají, že jim bylo mnoho odpuštěno, a hodně se radují a jsou ze srdce Bohu vděční, milují ho za to. Jak kdyby jim jejich intenzivní hříšná minulost teď byla pomocí v životě s Bohem. A ty jsi byl(a) věrný(á), nehřešil(a) (ne moc, ne schválně) … tak kde je ta radost, kde je to, že spravedlivý na tom má být mnohem lépe než hříšník, i než napravený hříšník? Vždyť Bůh je přeci spravedlivý a vidí to!
Nezoufej. Nejsi první, komu se to děje, ale určitě to tak nemá být, nemusí být – a pokud se necháš inspirovat biblickými texty níže a vytrváš, tak se to vše může opravdu řádově zlepšit. Právě takovým je totiž Pán Ježíš velmi blízko a chce jejich okolnosti a omezené prožívání zásadně změnit, jak můžeš vidět např. v tomto textu:
„V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo." To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.“ (Jan 7:37-39)
Týdenní svátky stánků se slavily na konci zemědělského roku jako svátek sklizně, svátek radosti – jako připomenutí pobývání na poušti. Šest dní velekněz nabíral nádoby vody v rybníku Siloe a šel s nimi před chrám, kde je vyléval před Bohem i před lidmi – jako symbol, že můžeme chodit před Boha vylévat svoje srdce plné radosti a vděčnosti za svoji záchranu. A sedmý den, kdy „náboženská“ aktivita měla kulminovat, vystoupí Ježíš a zvolá: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ Něco naprosto nečekaného. Jak by nitro člověka na vrcholu náboženské aktivity, kdy by měl být naplněný a vděčný, mohlo být vyprahlé???
Samozřejmě, že mohlo. Bůh nikdy nechtěl vytvořit náboženský systém, který by fungoval bez něj, bez živého, osobního, vřelého, bytostně prožívaného vztahu s ním. Žádný vnější řád a vnější formy, i sebedůsledněji dodržované, nepřinesou život, stejně jako pouhé vzpomínání na minulost. Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život“ (Jan 11:25), ne nějaký systém, ceremonie apod. To jsou nástroje pro udržování a ochranu toho vztahu, ne jeho náhražka. Mnozí věřící v tehdejší době, stejně jako mnozí věřící dnes, vnějškově dělají, co je správné, ale ten vnitřní život tam (moc) není. Jako když je živý Ježíš daleko a ta řeka života, ty proudy vody živé, které mohou a mají proudit do jejich nitra, a potom skrze ně dál do tohoto světa, ty už vůbec najít nemohou.
Ale přitom takový měl být smysl bohoslužby a veškerých „náboženských“ aktivit. V obraze chrámu v Ezechieli 47 vidíme, jak od oltáře vytéká řeka živé vody, Boží služebník (to můžeš být i ty) do ní vstoupí a jde hlouběji a hlouběji – po kotníky, po kolena, po pás a pak až už nestačí a ta řeka ho začne unášet – pokud má tolik důvěry, že jde v Bohu ještě hlouběji a oddá se Mu. A v poslední kapitole Bible (a každý čtenář detektivek ví, že právě v ní jsou zásadní fakta) můžeme číst:
„A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.“ (Zjevení 22:1-2)
Tyto obrazy řeky života jsou symbolem Ducha svatého, třetí osoby Boží trojice. Bůh, který je láska, tě tolik miluje, že chce být nejenom s tebou, vedle tebe, ale chce naplnit celé tvé nitro – sám sebou! I proto píše křesťanům: „Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá“ (1 Korintským 6:19). Proč jsme se jen smířili s (polo)prázdným chrámem bez zakoušené Boží přítomnosti a lásky, bez jeho pokladů, moudrosti a slávy? Možná jsme netušili, že to může být jiné, možná jsme nevěděli, jak na to – ale dnes je čas to změnit!
Jak na to? Ježíš říká, že jestli chceš vidět a zažívat Boží království, „musíš se narodit znovu“ (Jan 3:7). I moudrý židovský učitel Nikodém se ihned ptá: „Jak?“. To je nejcennější know-how na zemi – klíč k věčnosti i k naplněnému životu. Pokud si shrneš místa jako Jan 1:12-13; Římanům 10:9-10; Skutky 2:38-39 a 1 Janova 1:9, uvidíš, že je potřeba osobně uvěřit v Ježíše Krista, požádat ho o odpuštění svých hříchů a vydat mu svůj život jako Pánu a Spasiteli, jenž dává věčný život – který potom sám naplňuje a střeží.
Důležité poznámky:
1) Možná ti přijde, že Bůh lidi omezuje, když nás varuje před mnohým jednáním, ale není tomu tak. Bůh má, z lásky k tobě, na srdci vždy tvůj prospěch, dobro a záchranu. Hřích ti opravdu ubližuje a je něčím, co ničí tvůj život i tvůj vztah s Bohem. Neodpuštěný a provozovaný hřích vede v konečném důsledku ke smrti a zahynutí (fyzickému a duchovnímu).
2) Bůh člověku nabízí nejen odpuštění hříchu, ale i sílu a moc nad hříchem vítězit (Bůh nechce, abychom cokoli dělali z vlastní síly).
– neodpuštění čehokoli vůči komukoli
– nenávist (i v srdci)
– bezdůvodný nebo nadměrný hněv
– žárlivost, roztržky a svárlivost
– sobecké ambice
– provozování sexu mimo manželství (včetně představ a sledování pornografie)
– lež v jakékoli podobě (i občas…)
– mluvení o druhých (pomluvy, řeči, klevety, …)
– kradení (sem patří i nelegální stahování obsahu, krácení daní…),
– touha po majetku a penězích (láska k penězům, braní peněz od druhých pod výhružkou…)
– závist
– opilství, hýření a nestřídmost
– manipulace druhých
– používání špatné mluvy (nadávky, sprostá slova, oplzlé vtipy…)
– čarodějnictví a okultismus (magie, horoskopy, věštění, taroty, některé formy metalové-rockové hudby, talismany, vyvolávání duchů, hypnóza…)
– drogy (marihuana a dál)
– uctívání stvoření (tzn. sebe, druhých lidí, věcí nebo přírody – typicky New Age, ale i jóga)
Můžeš mu to říci třeba těmito slovy:
„Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, věřím, že jsi zemřel na kříži i za moje hříchy a vstal z mrtvých. Prosím, abys mi je všechny odpustil ..........(pozn. pokud ti přichází nějaký hřích konkrétně, klidně jej před Bohem pojmenuj a požádej o odpuštění)......... , pomohl mi se od nich odvrátit a ujal se mého života jako Pán a věčný Spasitel. Přijď, prosím, do mého srdce a naplňuj mě, nauč mě přijímat tebe a tvůj život, tvého ducha, tak moc, že „proudy vody živé poplynou z mého nitra“, jak jsi zaslíbil. Děkuji ti za to. Amen.“
Požádal(a) jsi Ježíše o odpuštění a o to, aby se stal tvým Pánem a Spasitelem?
Vše má svůj čas. Jakkoli Bible říká, že „den spásy je dnes“, je také pravda, že „všechny věci pod nebem mají svůj čas“. Přijetí Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele je rozhodnutí, které je důležité udělat vědomě, svobodně a rád 
. Protože tě Pán Bůh má opravdu rád a do ničeho tě nemanipuluje, bude ti nabízet tento vztah lásky a věčný život i nadále, až do tvého posledního rozhodnutí ve tvém srdci. Pak, jak nám sděluje Boží slovo, už to nebude možné změnit. Pamatuj však, že na věčnost půjdeme s tím, co jsme si na zemi vybrali – s Ježíšem nebo bez Něj. Připomínáme, že Pán Ježíš, Boží Syn, zemřel za lidské hříchy, bolesti, trápení a byl vzkříšen – jedině skrze Něj je možné, aby ti Bůh odpustil a dal věčný život. „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze Ježíše“ (Jan 14:6). Varianta „bez Ježíše a bez odpuštění“ má proto i svůj věčný a trvalý následek oddělení od Boží milosti a dobrých věcí, protože člověk bez Ježíše Krista zemře s neodpuštěnými hříchy a v oddělení od Boha – a nebude na věčnosti s Ním (viz Jan 8:24 a Římanům 6:23).
Pokud ještě stále váháš, modli se třeba takto: „Pane Ježíši, děkuji Ti za poznání, které mám teď, ale upřímně – ještě váhám. Prosím Tě tedy, abys ke mně v mém životě přicházel znovu a znovu a přemáhal mě svou láskou natolik, že dospěji k opravdové víře a k plnému přijetí Tebe jako svého Pána i Spasitele i k přijetí věčného života. Pomoz mi, abych Tě v životě neminul/a. Děkuji Ti za to. Amen.“
Genesis 32:27 Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ … Prostě budu k tobě, Bože, tak dlouho volat, modlit se, chválit tě, číst a vyznávat tvoje slovo, ptát se těch nejnaplněnějších a nejšťastnějších křesťanů, které znám, jak to dělají, a ať mi do toho žehnají, a nepřestanu, „nepustím Tě, dokud mi nepožehnáš“, dokud mě to nenaučíš.
Matouš 25:21 Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´ „Bože, ty vidíš, že jsem tě roky / od dětství nějak hledal(a), chodil(a) do kostela/do sboru. Pomoc mi vejít do tvojí přítomnosti a radovat se s tebou, uvolni to „mnohé požehnání“ do mého života, prosím.“
Izajáš 62:6-7 … po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu! Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv (nebo „dokud nebude slavný za zemi“). To je Boží míra, norma – i pro tebe. On chce, abys byl plný chvály a slávy. „Bože, ať jsem tak plný tvojí dobroty, že budu spontánně zpívat chvály a radovat se, kudy chodím, že na mém životě bude vidět tvoje sláva.“
Jan 10:10 Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. + 2 Královská 4:3 „Nespokojuj se s málem.“ Není to Bůh, kdo by dával málo, to my se spokojili s málem – ale už ne! + Jan 7:37 „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´.“ „Bože, už se nechci spokojit s málem, opravdu chci, co jsi zaslíbil. Ježíši, já jsem ti vydal(a) svůj život, tak mě nauč žít v tvojí hojnosti a nechat se plnit tvým Duchem. Duchu svatý, prosím naplňuj mě ještě mnohem víc, než si dovedu představit.“
Žalm 84:11 Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde. „Bože, dej mi prožívat dny, které budou opravdu s tebou, kdy budu zakoušet tebe a tvoji lásku tak moc, že to bude lepší než tisíce dnů doposud.“
Žalm 16:11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho. „Bože, ať zakouším tebe a tvoje blaho, ať ho poznám, ať jako Ezechiel jdu v té řece života po kotníky, po kolena, po pás, dokud mě nebude unášet životem – proud tvojí lásky a přítomnosti. A kdykoliv bych z té řeky Ducha vystoupil(a) na souš, pomoz mi se zase vrátit, prosím.“
Kdysi dávno mě inspirovala chvála jednoho kazatele: „Bože, mě už nestačí o tobě jen slyšet od těch, kteří tě znají, a sám nevidět tvou tvář / sám tě nezakoušet.“ Tři měsíce jsem volal k Bohu ty verše Jan 7:37-39 – „Pane Ježíši, nauč mě se nechat plnit tebou, tvým duchem, že proudy vody živé poplynou z mého nitra.“ Tři měsíce neodbytné touhy, ale jako když volám do zdi. A pak, jak když konečně otočíš zarezlým kohoutkem radiátoru – začalo „to“ shůry proudit, zaplavovat moje nitro, můj život. Nevím, jak přesně to Bůh udělal, ale udělal to – a nikdy to nepřestalo. Od té doby mi většinou jen stačí se na chvíli ztišit, číst Jeho slovo, zvednout ruce a říci: „Bože, miluj mě“ – a během pár vteřin mým tělem začne proudit Boží blízkost, Jeho láska, zahřeje mě u srdce, potěší, kde potřebuji, zmocní k tomu, co mám zrovna dělat. A jestli to je obyčejná práce nebo služba prostým či mocným lidem v ČR nebo jinde, to je jedno – miluje nás všechny stejně.
Tak ti žehnám, ať zakoušíš stále více, že Bůh k tobě přijde, dotkne se tě, naplní tě – a žehnám ti, ať máš vytrvalost k němu volat, dokud nebudeš intenzivně zakoušet Jeho lásku a nebe tady na zemi. Hospodin „bdí nad svým slovem, aby se uskutečnilo“ (Jeremjáš 1:12) – neboj se mu (znovu) důvěřovat, že to udělá!
Doporučená videa pro tebe:
Dobrá zpráva pro tebe!
Nick, narozený bez rukou a nohou se tě ptá – „Znáš Boha?“
Příběh Lídy – od „věřící v hlavě“ k „věřící v srdci“.
Nick, narozený bez rukou a nohou, se tě ptá: „Znáš Boha?“