Pán Bůh má rád všechny děti, i tebe.

Já jsem ho jako dítě vůbec neznal, vyrůstal jsem v nevěřící rodině jako všestranně obdarované dítě a úspěšný sportovec. Ve 14 letech jsem si komplikovaně zlomil loket a moje sny, že budu profesionální sportovec, umřely. Když mě propustili z nemocnice, nemohl jsem natáhnout ruku, nemohl jsem v ní udržet školní tašku. Zhroutil se mi svět, bál jsem se, že budu do smrti zmrzačený, že se mi děti i dospělí budou smát a odmítat mě, a nikdo mi v té době nedokázal porozumět. Dodnes si pamatuji, jak jsem si v zoufalství přetáhl v noci přes hlavu peřinu (aby mě nikdo neviděl a neslyšel – tak moc jsem se styděl) a poprvé v životě se modlil: „Pane Bože, jestli jsi, uzdrav mě“.

Víš, co se stalo? Chvíli to vypadalo, že nic. Až jsem na tu modlitbu zapomněl. Ale po dvou měsících jsem zjistil, že s tou rukou mohu vlastně víc a víc hýbat, až byla skoro úplně uzdravená. I když už jsem se nevrátil k některým z těch sportů, ze kterých jsem měl medaile a diplomy, mohu dělat jiné sporty, cestovat po desítkách zemí světa a pomáhat mnoha lidem – stovkám manažerů, politiků, významných lidí, i normálním tátům a mámám od rodin, dětem i té nejstarší generaci, v jejich životě, práci, vztazích, aby byli šťastnější a úspěšnější. A velice mě to baví. Vím, že to je jen díky Bohu a jeho pomoci. A vím a mám na stovkách příkladů vyzkoušené, že On to tak může udělat v životě každého z nás.

Jeden svět se mi zhroutil. Ale když jsem ho o to požádal, Pán Bůh mi dopřál druhou šanci, nový život, který je ještě mnohem lepší a šťastnější, než co jsem si kdysi vysnil.