Stručné základy křesťanské víry
Teoretické okruhy
Možná před chvíli, ale možná před mnoha lety, jsi přijal/a Ježíše do svého života – důležité je, že v srdci věříš, že On je Boží Syn, který zemřel i za tvé hříchy a vstal z mrtvých, aby ti dal věčný život a vyznal/a jsi Jej jako svého Pána a Spasitele. Bible popisuje, že v tom okamžiku jsi se narodil/a duchovně znovu. Nezávisle na tom, kolik ti je skutečně let – v duchovním světě se do Boží rodiny narodilo nové miminko. A každé novorozeně se potřebuje krmit mlékem, aby mohlo růst. Mléko je Boží slovo. Nedokážeme říct, jak moc je pro tebe důležité, aby ses nyní pravidelně sytil/a Božím slovem s modlitbou! Pamatuj a věř, že ve smrti a vzkříšení Pána Ježíše zemřelo i tvé „staré já“ a k novému životu s Bohem povstalo tvé „nové já v Kristu“! V Kristu jsi nový člověk, můžeš žít jinak a v nové síle od Boha! „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5:21)
Když si přijal/a Ježíše, Ježíš začal žít v tobě. Ne obrazně, ale skutečně. Ptáš se jak je to možné? Ježíš je fyzicky ve vzkříšeném těle nyní v nebi, na Božím trůnu, po pravici Boha Otce. (Marek 16:19) Jelikož je Pán Ježíš nejen člověkem, ale i Bohem, jeho Duch je Duch Boží. Duch Boží (Duch svatý) je zároveň i Duch Kristův. Pokud jsi vírou přijal/a Ježíše, On v Duchu Božím vstoupil i do tebe!
Pokud jsi přijal/a Pána Ježíše jako svého Pána a Spasitele, tvůj duch byl oživen a Duch Kristův (Duch Boží nebo Duch svatý, chceš-li) vstoupil do tvého ducha, do tvé nejvnitřnější části. Takže to, že Ježíš žije v tobě, není myšleno symbolicky, ale je to naprostá skutečnost.
Bůh sám nyní přebývá v tobě! Boží slovo ti říká, že jsi chrámem Božím (1. Korintským 3:16). Věříš-li v Pána Ježíše jsi Bohem přijat/a, Bůh je s tebou, Bůh v tobě dokonce přebývá 😊.
Co to znamená prakticky? Ať Jej vnímáš nebo ne, Ježíš je stále s tebou. Bůh touží, abys všechny věci dělal/a spolu s Ním a v Jeho síle (tedy ne svou snahou a silou). Tomu je třeba se naučit.
Duch svatý, jako třetí osoba Boží trojice (ano, osoba, Duch svatý není energie, ale bytost, která má své „já“, intelekt a city), je dán každému znovuzrozenému věřícímu, aby Mu pomáhal žít křesťanský život (tzn. následovat Pána Ježíše). Ježíš o Duchu mluvil jako o Utěšiteli a Učiteli (Duchu pravdy). Duch svatý ti byl dán, aby tě uváděl do veškeré pravdy (Jan 16:13), usvědčoval z hříchu (Jan 16:8), aby tě vedl v životě s Ježíšem (Římanům 8:14) aby tě potěšoval, přimlouval se za tebe (Římanům 8:26-27), a aby tě zapečetil ke dni vykoupení (Efezským 4:30).
Pro křesťana je naprosto zásadní od Boha přijmout Ducha svatého, nechat se jím naplnit a učit se žít v Jeho plnosti – jedině tak se stane křesťanský život skutečně prožívaným vztahem plný Boží moci a lásky. Více o Duchu svatém a jeho získání najdeš zde a zde.
Každý, kdo má Pána Ježíše, má i věčný život. „Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1.Janův 5:12) Věčný život je Boží život a značí nový život člověka s Bohem (jde o novou kvalitu života). Když jsi uvěřil/a v Pána Ježíše, získal/a jsi i věčný život jako závdavek, který je třeba vírou v Ježíše a poslušeností Božímu slovu rozvíjet (následováním Pána Ježíše a žití v Jeho síle, což je proces) do plnosti. Křesťan, který miluje Pána Ježíše Krista a následuje Ho v poslušnosti po celý život může mít jistotu, že stráví věčnost s Bohem a s dalšími lidmi, kteří věrně žili s Pánem. Ano, věčnost, tedy nekonečný čas, v radosti, pokoji, tvořivosti a lásce.. Jen si nad tím zkus někdy rozjímat… jak dobrý je Bůh! 😊
Nelekej se. Nejde o žádnou lidskou organizaci, ani o místní společenství lidí (které ti však velmi doporučujeme najít), ale o velké tajemství, které Bůh svěřil apoštolu Pavlovi. Totiž, že uvěřivší v Pána Ježíše jsou součástí Boží církve, Kristova těla, živého organismu, přičemž Ježíš sám je hlavou této církve (těla). Do této církve patří jen ten, kdo byl znovuzrozen z Božího Ducha, tedy každý kdo přijal vírou Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele.
„Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.“ (Efezským 2:19-22)
„Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“ (1. Korintským 12:27) Tak jako má lidské tělo mnoho údů a každý z nich je nenahraditelný a zároveň rozdílný, tak je to s jednotlivými údy v rámci Kristova těla. Viš o tom, že máš milióny bratrů a sester v Kristu? 😊V rámci zdravého člověka, je to tak, že jednotlivé údy v jednotě spolupracují v rámci jednoho těla, které poslouchá pokyny hlavy. Záměr Boží s Jeho církví je podobný. Kdyby jednotliví věřící (údy) spolupracovali v jednotě těla (Boží církev) a poslouchali ne sebe, ale hlavu (Ježíše), pak by na zemi přišlo Boží království.
Stejně jako je Bůh trojjediný, tak i člověk je stvořen jako třísložková bytost, která má fyzické tělo, duši a ducha (1. Tesalonickým 5:23). Duše sestává z mysli, emocí a vůle. Duch je nejhlubší část/nitro člověka a my jej potřebujeme, abychom mohli mít společenství a kontakt s Bohem, který sám je také duchovní podstaty (Jan 4:24).
Člověk, který přijal Pána Ježíše do svého života, získal obnovení svého ducha, ve kterém nově přebývá Duch Boží (Duch svatý, Duch Kristův). Když jsi přijal/a Pána Ježíše, tvůj duch byl obnoven a ty nyní můžeš mít přímý a osobní vztah s živým Bohem. K tomu je třeba posilovat, sytit a chránit svého ducha, což se nejlépe děje četbou, slyšením a rozjímáním nad Božím slovem, modlitbou, chválami a celkově soustředěním se na Pána Ježíše.
Tvé fyzické tělo může být v budoucnu vzkříšeno do oslavené podoby, těš se, že získáš tělo podobné tomu, jaké má nyní Pán Ježíš 😊. Toto vzkříšení těla je podmíněno tím, zda budeš věrně žít s Pánem Ježíšem a růst v Jeho poznávání a jednání podle Jeho slova.
Jak je to s tvojí duší sestávající z mysli, emocí a vůle? Když jsi přijal/a Pána Ježíše, dost možná to nemělo velký vliv na tvé myšlenky, vůli ani prožívání. Tady tě čeká práce. Bůh touží, aby tvá mysl byla proměněna Božím slovem (a ty abys pak přemýšlel/a jako Bůh), tvé emoce byly pod Ježíšovou kontrolou a tvá vůle byla plně poddána Boží vůli (Boží vůli ti zjeví znalost Božího slova). „…nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Římanům 12:2)
Spása (záchrana) tvé duše na tebe ještě čeká a je zcela podmíněna tvým úsilím žít s Pánem Ježíšem jako jeho následovník/učedník nebo ne. Budeš-li následovat Pána Ježíše, zapírat své staré návyky a způsoby myšlení, jednat podle Božího slova a využívat sílu Ducha svatého, dosáhneš tak spásy i své duše a v budoucnu získáš velkou odměnu, kterou ti nikdo nikdy nevezme – přijdeš do nebe a zdědíš Boží království. „A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.“ (Jakub 1:21)
Spása a „práce na tvé duši“ jsou hlavním důvodem, proč Pán Ježíš říkal těm, kteří v Něj uvěřili: „pojď za mnou“ nebo „následuj mě“. „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, nalezne ji.“ (Matouš 16:24-25)
Pozor ale! Jelikož všechny tvé dobré talenty, dary a vlohy jsou od Boha, nemysli si, že o tyto věci máš při následování Ježíše přijít! Naopak – Bůh, to co do tebe vložil, touží posvětit, rozhojnit a požehnat a využít pro to, abys tím neplýtval/a jen pro svou slávu, ale dát ti možnost oslavit s nimi Toho, kdo je do tebe vložil.
Mnoho věřících v Ježíše má neproměněnou duši (jsou v duchovním vývoji), proto to někdy působí, že snad ani věřící nejsou. Proměnu a záchranu vlastní duše (myšlení, emocí a vůle) není možné dokonat vlastní silou. I proto ti byl dán Duch svatý! A celé nebe ti je ochotno při tomto celoživotním úkolu následování Pána Ježíše pomáhat. Věz však, že odměna bude stát za to 😊.
Bůh touží po co nejintimnějším vztahu lásky s tebou. To je základní touha Božího srdce vůči nám, lidem. Představ si, že máš malé děcko, synka nebo dcerku, a ono se o tebe vůbec nezajímá, nechce tě. Také by tě to mrzelo a v srdci toužíš po tom, aby to děcko chtělo tebe a třeba si s tebou hrálo 😊. Věř, že mít velmi osobní a důvěrný vztah s Ježíšem je možné, sám Ježíš o to velmi stojí a bude ti v tom vydatně pomáhat!
Kdy tvůj vztah s Ježíšem vznikl?
Pokud jsi přijal/a vírou Ježíše Krista do svého života jako svého osobního Pána a Spasitele, tak jsi s ním vědomě navázal/a osobní vztah.
Kdy tento vztah skončí?
To je právě ono – on neskončí, protože Bůh s tebou nyní počítá až do věčnosti. Ve tvém životě mohou nastat situace, kdy budeš cítit, že je tvůj Bůh daleko, avšak věř, že jsou to pouhé zkoušky víry a důvěry v Něj a Jeho slovo. „Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ (2. Timoteovi 2:13) Jak úžasné je Boží slovo z Římanům 10:13: „Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.“ – to platí do každé situace – kdyby se dělo cokoli těžkého, volej jméno Pána Ježíše a On ti pomůže. On je věrný!
Jak tento vztah prohlubovat?
Abychom mohli s někým budovat vztah, musíme jej nejdříve trochu poznat. Boha budeme sice poznávat celou věčnost, ale je dobré s tím začít už teď 😊. Nejlepším začátkem je přečíst 4 evangelia Nového zákona (Matouš, Marek, Lukáš a Jan) a udělat si o Ježíši pravdivý obrázek.
Ježíše poznáš z Jeho slova (Bible), ale i skrze modlitby (hovoření s Ním). Dále v osobním životě tím, jak se budeš učit na Ježíše (a na Jeho vedení Duchem svatým) spoléhat a důvěřovat Mu. Pak zjistíš, že Jeho slova a zaslíbení jsou pravá. Důvěra se buduje v čase a je to právě tvá důvěra v Ježíše a Jeho slovo, které je zapotřebí učit se. Pamatuj, uděláš-li jeden krok k Bohu, On jich udělá deset k tobě. „…přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ (Jakub 4:7)
Ano, na prvním místě je to vzájemný vztah důvěry a lásky. Bůh sám si velmi cení naši poslušnosti Jemu a Jeho slovu. Boží slovo jasně zjevuje, jak se má Boží dítě chovat a přiznejme si hned v úvodu – Bůh na své děti nemá nízké požadavky: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5:48) My sami ze sebe dokonalí být nemůžeme, ale s Ježíšem v nás ano!
Víra by se měla projevovat v činu, v našem případě tedy v jednání podle Božího slova. Pán Ježíš svým učedníkům řekl, že jejich spravedlnost by měla o mnoho převyšovat spravedlnost zákoníků a tehdejších vykladačů zákona (Matouš 5:20). V životě s Ježíšem jde tedy i o praktický rozměr žití – něco, čemu Bible říká spravedlnost.
V jednom směru jsme ospravedlnění zadarmo Boží milostí tím, že jsme uvěřili v Pána Ježíše. Tím jsme usmíření s Bohem a máme s Ním, díky dílu a osobě Pána Ježíše, společenství, stali jsme se Božími dětmi. Dalším druhem spravedlnosti jsou naše skutky po přijetí Pána Ježíše. Na světě nikdo nikdy nepřišel s geniálnějším a úplnějším návodem na to jak žít, než je Ježíšovo „Kázání na hoře“, které je zaznamenáno v Matoušově evangeliu v 5. až 7. kapitole. I to však lze shrnout těmito slovy: 1. miluj Boha a měj Ho na prvním místě 2. miluj své bližní tak, jako miluješ sebe.
Proč máš žít tak, jak si přeje Bůh ve svém slově?
- Bůh ví, co je pro tebe dobré.
- Bůh chce zachránit tvou duši.
- Odměna ve věčnosti – Bůh sám tě touží odměnit, budeš-li s Ním dobrovolně a svobodně spolupracovat a růst ve víře.
Ježíš zaslíbil, že se na konci tohoto věku fyzicky a viditelně vrátí podruhé, tentokrát ve své slávě jako vzkříšený Král králů a Pán pánů, se svatými a svými anděly. Bible o Ježíšově návratu mluví na mnoha místech – druhý příchod je realita, je to slib. Ježíš svým druhým příchodem přijde na zemi nastolit své království.
Měl by znamenat „požehnanou naději“ 😊 Ježíš si přijde pro svou nevěstu. Tedy pro všechny, kteří Ježíše milují, činí co On říká, následují Jej a očekávají Jeho návrat. Následovník Ježíše má žít tak, jako kdyby Ježíš měl přijít právě dnes. V takové čistotě, lásce, aktivitě a bez poskvrny, aby se mohl s čistým srdcem a svědomím postavit před svého Pána.
Zdrojem těžkostí, nemocí a starostí ve světě je hřích ve smyslu vzpoury a neposlušnosti vůči Bohu, který započala duchovní bytost, kterou Bible označujeme jménem Satan (ďábel). Bůh, ještě před stvořením lidí, stvořil krásnou a mocnou duchovní bytost – Lucifera. Ten vedl velké množství andělů a žil v poslušnosti Bohu, až do doby, kdy se v něm objevila nepravost. Lucifer se začal vzhlížet sám v sobě a rozhodl se povýšit na úroveň Boha samotného (pozn. vidíš tu paralelu mnohých lidí, kteří jsou sami sobě „bohem“?). Tak vznikla v duchovním světě ohromná vzpoura, kdy Lucifer sebou „strhl“ třetinu andělů a ti byli vykázání z nebe na zemi. Z krásné a unikátní bytosti se tak stal Boží nepřítel – Satan. Ač to zní jako pohádka, podle Bible se to opravdu stalo a vysvětluje to existenci démonů, padlých andělů, mocností, nepřátelských duchovních sil a ďábla (Satana) samotného, kteří jsou zcela reální (pozn. ačkoli pro lidi neviditelní, přičemž základní lež satana je v tom, že neexistuje). Poté, co Bůh stvořil lidi, to byl právě Satan, který je svedl k hříchu a zapříčinil pád člověka a s ním i celého stvoření. A právě Ježíš Kristus přišel tento pád napravit, vrátit lidem ztracenou vládu nad zemí a zvítězit nad hříchem i Satanem!
Je důležité vědět o tom, že Satan je reálná duchovní bytost a je to úhlavní nepřítel Boží, jako i úhlavní nepřítel tvůj! Bible o Satanu píše, že je „žalobcem bratří“, „otcem lží“ a „vrahem od počátku“. Mnoho křesťanů v existenci zlých duchovních bytostí nevěří, což vyhovuje právě zlým duchovním bytostem. Tuto informaci zde nepíšeme, abychom v tobě vyvolali strach, je však důležité vědět, že tyto bytosti jsou skutečné a působí proti tvému úsilí žít křesťanský život v následování Pána Ježíše. Chceme tě také povzbudit, že v Kristu máš autoritu vítězit nad démonskými bytostmi i nad veškerými úklady zlého! Díky Kristově oběti a vzkříšení je ti dokonce umožněno bojovat a vítězit proti všem projevům a následkům temnoty (nemoce, těžkosti, pokušení…). Důležitá část vítězného křesťanského života je tzv. duchovní boj. Základní zbraní duchovního boje je modlitba, uctívání a chvály Bohu a vyhlašování (proklamace) Božího slova. Pán Ježíš poslal své učedníky „vyhánět démony a uzdravovat nemocné“ a to platí i pro tebe.
Zlé duchovní síly a mocnosti v čele se Satanem v první řadě útočí na Boží církev a jednotu věřících, protože vědí, že kdyby Boží církev, jako společenství znovuzrozených věřících, bylo v jednotě, tak v moci Ducha porazí jakoukoli sílu nepřítele, ovlivňující nejen jednotlivé lidi, ale celé oblasti, vlády zemí a národy jako celek! „…vybuduji svou církev a brány pekla ji nepřemohou.“ (Matouš 16:18).
Bible mluví o dvou druzích křtu, první z nich je vodní křest ponořením celého těla po uvěření. Křtít musí znovuzrozený učedník Pána Ježíše. V řeckém originálu Nového zákona je slovo „baptizo“, které znamená ponoření. Biblický křest je tedy ponořením celého těla do vody. Vodním křtem stvrzuje člověk, který přijal Ježíše za svého Pána a Spasitele, svou víru a vyznává ji před Bohem, anděly a před svědky. Hlavním Významem křtu je spojení člověka se smrtí Ježíše (ponor do „vodního hrobu“) a spojení člověka s Ježíšem v jeho vzkříšení (vynoření z „vodního hrobu“). Ponoří se a umírá starý člověk a vynoří se nový člověk v Kristu. Předobrazem tohoto křtu je vyjití Izraelců z područí Egypta. Oni byli vyvolený národ, patřili Bohu (tak jako ty díky víře v Krista), ale stále otročili Egyptu. Bůh je však skrze Mojžíše vyvedl z Egypta a když je pronásledoval faraón, Bůh zalil egyptskou armádu mořem. Je velmi důležité, aby se každý kdo uvěřil v Pána Ježíše, nechal pokřtít (viz Marek 16:16).
Druhým druhem křtu je tzv. křest Duchem svatým. Neboj se, každý kdo uvěřil v Ježíše má v sobě Ducha svatého, ale křest Duchem svatým je ještě něco jiného. Tento křest ti nedá žádný člověk (i když může přijít skrze vzkládání rukou křesťanů), Duchem svatým křtí pouze a přímo Pán Ježíš. Jan Křtitel o Ježíši řekl: „Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.“ (Marek 1:8) Tento křest mohou provázet různé duchovní prožitky (ale také nemusí), ale to hlavní – výsledkem tohoto křtu je intimnější spojení s Bohem, různé dary Ducha svatého a jeho hlavním účelem je „vyzbrojení duchovní mocí ke svědectví o Ježíši Kristu“ (Skutky 1:8). Jelikož jen Bůh dává tento druh křtu, chceš-li Ho (což ti 100% doporučujeme chtít!) je jen jedna cesta – popros o něj Boha a ve víře jej přijmi. „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ (Lukáš 11:13)
Praktické okruhy
Bůh touží po tom, abys Jej hledal/a, zajímal/a se o Něj a chtěl/a Jej poznávat. A budeš-li o to skutečně stát, On se ti bude dávat poznávat a váš vztah bude lepší, silnější a osobnější. Pro začátek je stěžejní začít trávit čas v modlitbě (rozhovoru s Bohem) ve chvílích, kdy tě nic a nikdo neruší – třeba jen pár minut denně. Řekni Bohu, že Ho chceš víc poznat! Také je důležité poznávat Boha z Jeho slova (Bible) – čti proto Bibli s touhou poznat Boha osobně, ne jen získat nějaké informace. Velmi doporučujeme toto video 😊.
Praktickými aspekty života se zabývá celá Bible. Živá a pravá víra se vždy projevuje skutkem (víra skrze lásku dělající – Galatským 5:6). Dobrým začátkem pro tebe bude Ježíšovo Kázání na hoře (5 až 7 kapitola Matoušova evangelia) a Jakubův list. Boží zákony shrnují tyto dvě přikázání: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘“ (Matouš 12:30-31)
Mnohé věci, které nalezneš v Bibli, ti připadne nemožné aplikovat a plnit. Zapamatuj si prosím, že ve své vlastní síle, není možné žít plně křesťanský život. Ty na to nemáš, ale Ježíš v tobě ano – je ti připraven pomáhat, měnit tvé srdce, žít skrze tebe! Čeká na to. Pozvi Ježíše do situací ve tvém životě, pros Jej, modli se k Němu, dávej Mu své starosti, vše co tě trápí, co ti nejde. Zkus se menšit, aby On mohl růst. Zvi Ježíše do okolností života a důvěřuj Mu, že On ti s tím pomůže. Ježíš touží a chce změnit celý tvůj život, avšak potřebuje k tomu tvůj souhlas a tvé časté „ano“, neboť On bude vždy respektovat svobodu, kterou ti dal. Ježíše následuj vždy z lásky, ne z povinnosti nebo dokonce strachu!
Ve tvém životě se může objevit celá řada věcí, která ti nepůjde nebo půjde velmi obtížně. Budeš-li žít aktivně s Ježíšem a v důvěře v Něj, velmi brzy zjistíš, že věci, které ti dříve nešly, jdou, že pomoc zázračně přišla, nemoci, bolesti a zranění zmizely. Bůh bude měnit tvé srdce a myšlení, vpustíš-li Jej do svého života.
„Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové.“ (Římanům 8:14)
Uč se spoléhat na vedení Duchem svatým. Pamatuj, že Duch svatý ti byl dán jako Učitel, ale i jako Pomocník a Utěšitel. Je ti vždy ochoten pomoci. Nevíš si s něčím rady? Popros Ducha svatého a uč se vnímat jak k tobě bude promlouvat. Nejčastěji to bude „jemný tichý hlas“ ve tvém srdci, někdy ti Duch svatý dá všimnout si určité věci, osoby nebo konkrétního textu v Bibli. Prostě to najednou upoutá tvou pozornost. Zkoumej to, protože ti tím Bůh chce něco říci.
I pro vedení Duchem svatým je zásadní, abys rostl(a) v poznání Božího slova, Duch svatý tě totiž povede vždy v souladu s ním.
Každý, kdo je veden Duchem svatým ve víře v Boží slovo, dříve či později, uvidí ve svém životě ovoce tohoto vedení: „Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.“ (Galatským 5:22-23)
Proti vedení Ducha svatého, bude vystupovat „tělo“, čímž Bible nazývá tvou starou hříšnou přirozenost, kterou je třeba držet vírou „na kříži“, kde ji taky Pán Ježíš ukřižoval. Vždy, když pocítíš hněv, chuť pomlouvat, nenávist, neodpuštění, žárlivost, svár, sklon k manipulaci, chlípné a nečisté myšlenky (mimo manželství), apod. věz, že to není Duch svatý, ale tvá stará hříšná přirozenost. Od té tě však může zachránit POUZE aktivní víra v Ježíše, vyhlašování (proklamace) a víra v Boží slovo a spoléhání se na Ducha svatého.
Změna (obnova) smýšlení dle Božího slova je patrně nejdůležitější věcí v životě křesťana. Cílem četby, poslechu, studia a rozjímání nad Božím slovem je proměna tvého myšlení, abys přemýšlel(a) o věcech, které říká Bůh ve svém slově. Můžeš (a máš) přemýšlet jako myslí Bůh 😊. Bible tomu říká „mít mysl Kristovu“. (1. Korintským 2:16)
Obnova mysli je aktivní proces, musíš se proto rozhodnout. Lidé roky poslouchají i vynikající kázání, čtou si Bibli, ale pokud se aktivně nerozhodnou měnit své myšlení podle toho co slyší/čtou jsou a budou stále na začátku. I do této obnovy zvi Ježíše, ať ti s ní pomůže.
„Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Římanům 12:2)
Jednání podle toho, co se dozvíš v Božím slově, je úzce spjato s tzv. pokáním, které nemá spojitost s vinou a sebemrskačstvím, ale v překladu znamená „změnu smýšlení“ ústící do změny chování.
Neboť Boží slovo říká: „Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.“ (Jakub 1:22) Právě jednání podle Božího slova a víra v Boží zaslíbení je pravým znamením růstu v duchovním životě křesťana.
Začneš-li ve víře aplikovat Boží slovo ve svém životě, Bůh ti ohromně požehná a brzy uvidíš zázraky.
V Božím slově se dočteš o důležitosti křtu. Ježíš, těsně před svým odchodem do nebe, svým učedníkům řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ (Marek 16:15-16).
Můžeš si říci, že jsi již pokřtěn(a) jako miminko, ale Boží slovo říká, že nejprve je nutné uvěřit a pak tuto svou víru stvrdit křtem. Máš proto dvě možnosti, poslechnout, nechat se pokřtít biblickým způsobem a zažít veliké požehnání nebo neposlechnout.
Pokud si uvěřil(a) a nejsi ještě pokřtěn(á) ponorem ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého, vyhledej některé místní shromáždění křesťanů ve tvém okolí.
„Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli. Hřích je svévole.“ (1. Janův 3:4) Hřích je svévolí, je to tedy cokoli co je v rozporu s Boží vůlí (překlad slova hřích je také „minutí cíle“). Ačkoli Ježíš ti odpustil všechny hříchy svou smrtí na kříži a usmířil tě s Bohem Otcem, v žádném případě to neznamená, že dále můžeš hřešit jak chceš. Respektive – stále máš svobodnou vůli, ale Boha (a tedy i Ducha svatého, který v tobě přebývá) to rozhodně těšit nebude! Navíc, právě Duch svatý bude působit na tvé svědomí a ukazovat ti věci, které si neudělal(a) dobře. I takto tě bude vyučovat – pamatuj však, že Duch svatý neobviňuje, nesráží, ale usvědčuje a vede k nápravě.
Co když tedy věříš a stejně zhřešíš (což se s největší pravděpodobností ještě párkrát stane) – „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.“ (1. Janův 1:8) ? Odpovědí je další verš: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1. Janův 1:9)
Neexistuje hřích, který by ti Bůh nemohl odpustit (a navíc tě ještě z jeho účínku očistit!), neboť Ježíšova oběť za naše hříchy je věčná a dokonalá. Jedinou podmínkou je tvůj hřích Pánu Ježíši vyznat, poprosit za odpuštění a vírou ve výše uvedené Boží slovo přijmout odpuštění a očištění skrze prolitou krev Pána Ježíše na kříži. Každý hřích je vždy zároveň hříchem proti Bohu a tak je slušností se Bohu i omluvit a poděkovat za odpuštění. Když ještě připojíš prosbu o sílu a změnu srdce, abys příště tento hřích již neopakoval(a), Bůh bude ve tvém životě velmi jednat.
Kdyby ti ještě přicházeli obviňující myšlenky i po vyznání tohoto hříchu, věz, že je to ďábel, zlá duchovní bytost, která tě chce zničit a zbrzdit tvůj duchovní růst. Nahlas mu přečti Boží slovo z 1.Janovi 1:9 a děkuj Bohu za to, že ti již odpustil. Uvidíš, že poté myšlenky zmizí.
Uč se důvěřovat Božímu slovu. Vezmeš-li Boží slovo vážně, tvůj život se velmi změní a Bůh ti velice požehná! Ohromně důležité jsou tzv. proklamace Božího slova (vyhlašování Božího slova nejlépe nahlas ústy, aby Boží slovo přešlo do tvého ducha, který jim bude přetékat…
Když uvěříš, jsi jako to novorozené miminko, které potřebuje ochranu. A tu ti dá Bůh, to se spolehni, ale připrav se na to, že tvé tělo (stará světská přirozenost), svět (který je Bohu nepřátelský) a ďábel (Boží odpůrce) budou proti tobě a tvému růstu v Kristu.
Svému duchovnímu životu pomůžeš a vše si velmi usnadníš, budeš-li se obklopovat lidmi a věcmi, které jsou z Boha. O důležitosti společenství křesťanů jsme již mluvili, ale když si místo televize pustíš mluvené Boží slovo nebo chvály, zažiješ velikou změnu ve svém životě. Odkazy na křesťanské zdroje (filmy, chvály, knihy, odkazy a společenství) nalezneš nahoře v menu v sekci „Co dále?“
Kdybys měl(a) vhled do duchovního světa, už nikdy by nehrálo u tebe doma nic jiného než chvály živému Bohu.
Jestli ďábel něco nenávidí, tak to je chválení Boha. I třeba v těžkostech a těžkém období – zkus nehledět na problémy, starosti a okolnosti, ale zaměř svůj zrak a srdce na Pána Ježíše, děkuj Mu, vyvyšuj Jeho jméno a chval Ho tak, jak ti bude Duch svatý dávat promlouvat. Upřímná chvála je jednou z tvých nejsilnějších zbraní!
Odkazy na chvály (písně, skladby, hudba…) nalezneš zde.
Modlitba je rozhovor s Bohem / Kristem. Tak jak mluvíš s každou jinou osobou, třeba s dobrým přítelem, stejně tak můžeš mluvit s Ježíšem. On tě slyší, on ví na co myslíš 😊 zná i ty nejtajnější touhy tvého srdce. Modlitba je ta nejpřirozenější věc, kterou můžeš dělat.
Svěř Bohu, co tě trápí, z čeho máš radost, co si přeješ. Řekni Mu co chceš, čemu nerozumíš, co bys na sobě chtěl(a) změnit. Modli se i za druhé lidi a jejich potřeby, ponejvíce ale ať i oni poznají Spasitele Ježíše a získají tak věčný život. Člověk nemůže získat větší dar a nic nemá vyšší důležitost v životě člověka, než jeho věčná spása.
Nezapomeň také, že každý rozhovor je o oboustranné komunikaci, v modlitbě tomu není jinak! Bůh je živý, a když si vezmeš, že to byl On, kdo stvořil řeč a komunikaci, tak by bylo hodně naivní si myslet, že Bůh ke svým dětem nemluví. Mluví a to mnoha způsoby. Tím nejčastějším je jeho psané slovo – Bible. Chceš slyšet Boží hlas k tobě? Čti si nahlas Bibli. Ale není to jediný způsob komunikace.
Tím, jak porosteš v Kristu, budeš víc a víc citlivý/á na Boží hlas a Boží vedení. Toto je jedna z věcí, kterou nelze zcela jasně popsat, protože Bůh s každým jedná malinko jinak a ke každému může mluvit trochu jiným způsobem, nicméně obecně Bůh mluvi s lidmi takto:
- Skrze Bibli (psané Boží slovo) – absolutní základ. Všechny další způsoby je dobré porovnávat s tím co je napsané v Písmu, protože Bůh nikdy nebude mluvit proti svému slovu v Bibli.
- Skrze svědomí – hlas Ducha svatého, hlavně když nás usvědčuje z něčeho co jsme udělali špatně (ale i dobře 😊).
- Skrze vnitřní svědectví (v našem duchu/nitru/srdci), které poznáš podle pokoje ve svém srdci. Například se modlíš za nějaké rozhodnutí a budeš-li mít po modlitbě v této věci pokoj v srdci, Bůh ti dosvědčuje, že to takto můžeš udělat. To je, vedle Božího slova, asi nejčastější druh Božího vedení.
- Myšlenky – ty mohou být z nás, od ďábla (a zlých duchovních bytostí), ale právě i od Boha, nutné dobře rozeznávat. Často jde o formu „osvícení“ – příliv mnoha informací v krátkém okamžiku. Takové „docvaknutí“ a najednou je ti to jasné 😊.
- Skrze okolnosti a druhé lidi (i nevěřící)- buď všímavý/á k tomu co se děje okolo tebe.
- Skrze sny, vize a vidění – nejčastěji u lidí, kteří mají prorocké obdarování (i když to často ještě nevědí). Sny, po kterých se člověk cítí zle, vysátý a zničený nejsou od Boha (jakkoli i sen od Boha může mít například podobu varování).
- Slyšitelným hlasem – spíše výjimečné, ale občas se to stává.
Nejprve pár slov o důležitosti Bible: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ (2. Timoteovi 3:16-17)
Čtení (nebo poslech), studium a rozjímání nad Bibli je základem pro duchovní růst. Zmiňovaná obnova smýšlení je založená právě na vstřebávání Božího slova. Z Božího slova poznáš jaký je Bůh – jak uvažuje, co udělal, po čem touží, co po tobě chce… Boží slovo je také přirovnáváno k „meči Ducha“ a slouží skvěle jako obranná nebo útočná zbraň proti všem pokušením a duchovním útokům.
Mnozí znají Bibli zpaměti, avšak neznají autora, Boha samotného. Je totiž psáno: „Litera zabíjí, ale Duch oživuje.“ (2. Korintským 3:6) A je to právě Duch svatý, který je v tobě, a který tě bude – dáš-li mu prostor a budeš-li se na Něj spoléhat – uvádět do veškeré pravdy (Jan 16:13). Je to právě Duch svatý, který inspiroval desítky lidí, kteří Bibli po dobu 1500 let psali. A jelikož je autorem, jedině On ti ji může dokonale vyložit.
Proto je tak důležité číst Bibli s modlitbou/prosbou a především spoléhat přímo na Ducha svatého, aby tě vedl, co máš číst, čím se zabývat, atd. Neboj se ptát Boha: „Co mi chceš tímto textem Pane říci?“ Boha tím neotrávíš, naopak Ho zarmucuje, pokud s Ním nebudeš komunikovat a budeš se snažit dělat věci bez Něj!
Proto, pozor na falešnou skromnost/pokoru, která říká: „Bůh má svých starostí dost s celým světem, nechci Ho otravovat!“ To je otřesná nepravda, protože Bůh tě stvořil k tomu, aby s tebou měl společenství a skrze tebe (pamatuj Ježíš žije v tobě) mohl žít! Takže Boha klidně neustále „otravuj“ a staň se na Něm závislým. On po tom touží a k této „jediné zdravé závislosti“ tě stvořil 😊.
Pro začátek bude nejlepší, když se začneš zabývat především Novým zákonem. Je úžasné poznávat Ježíše (kdo pozná Ježíše, pozná Boha) ze stran 4 evangelií, probírat se pak listy apoštolů a čerpat z nich nepřeberné bohatství života a moudrosti. Až se pořádně ukotvíš v Novém zákoně, teprve poté začni číst Starý zákon.
Až se dostaneš k různých nařízením a zákonům Starého zákona, (je jich celkem 613) vzpomeň si, že v Kristu jsme zákonu zemřeli a od těchto nařízení, které Bůh dal v minulosti Izraelcům, jsme svobodní. (Galatským 3:13)
Bible má více rovin, někdo ji čte jako historický dokument a záznam dějin (kterým také je), druhý v ní hledá návod na zbožný život, další v ní nachází informace o Bohu o Jeho záměrech a charakteru a také o sobě. Úžasných a důležitých informací je Bible plná. Avšak nejdůležitější rovina Božího slova je, že jde o slovo živé a stále pracující. V těch slovech je „duch a život“, všechna slova a věty z Bible jsou potravou pro lidského ducha, nejvnitřnější část tebe, kterou Bůh stvořil pro kontakt se Sebou samým. Božím slovem se tak můžeš sytit, jíst jej, pít jej – a ono bude v tobě růst a sílit, aby vykonalo to, co Bůh vykonat chce. Proto nemusíš ani mnohým pasážím rozumět, ale když je opakovaně (a nejlépe nahlas) čteš a vírou je přijímáš, začnou tě ty slova proměňovat a budovat. Proto je Bible jako živé Boží slovo, vdechnuté Duchem Božím, pro křesťana něčím nenahraditelným. Bible tak není pouze studnicí úžasného poznání, ale obsahuje život.
Svatý Bůh je vzdálen jakémukoli hříchu a to samé očekává od svých dětí. Nicméně, některé hříchy jsou obzvlášť devastující a mezi lidmi (žel i věřícími), velmi časté. K nim patří jakýkoliv projev nenávisti k druhému člověku (ještě hůře pokud je to mezi sourozenci v Kristu) a s tím často související neodpuštění.
Někdy je odpustit tak těžké! Ale jako křesťan máš Ježíše, který je s tebou a je dokonce v tobě. Pozvi Ježíše do odpuštění! Předkládáme následující slova jako návod: „Pane Ježíši, prosím, pomoz mi odpustit …………………… Chci jej propustit ze svého života a žehnám mu/ji, ať i on/a pozná Tebe Ježíši! Ve jménu Ježíše Krista odpouštím a vyvazuji se z vlivu …………………… Pane Ježíši prosím odpusť i mně, že jsem měl(a) neodpuštění k tomuto člověku, prosím, uzdrav vše, co toto neodpuštění mohlo způsobit v mém životě. Děkuji ti. Amen.“
Snad už víš, že životní vzor k jakému směřuješ by měl být sám Ježíš. Máš-li stále nechuť odpustit svým bližním, uvědom si, že když Ježíši tloukly hřeby do rukou, modlil se k Otci: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34)
Pokud tě nenapadá nikdo, ke komu bys cítil(a) zášť a neodpuštění, popros raději Ducha svatého, ať ti takové lidi – existují-li – vyjeví. Samozřejmě, třeba opravdu k nikomu zášť necítíš a odpouštět tak nepotřebuješ. Z toho se raduj a udržuj si to 😊.
I po odpuštění může ještě zůstat bolest a zranění. Necítíš-li v srdci zášť proti osobě, která zranění provedla, popros Ježíše o uzdravení!
„Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Matouš 6:13-14)
Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“
Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ (Matouš 18:21-22)
Dej si na tohle obzvlášť pozor, jakékoli neodpuštění má za následek příliv hořkosti ve tvém životě, která zastavuje Boží milost:
„Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí. (Židům 12:15)