2. lekce: "Prožívání Boží lásky" (co s hříchy?)
Na konci stránky si můžeš přehrát doporučená videa, ale nejdříve si přečti následující text, který ti může změnit život.
Ještě než budeš pokračovat:
- k lekci je dobré si otevřít a mít po ruce Bibli. Nauč se v ní vyhledávat podle odkazů (např. Jan 3:16, apod.). Verše, které tě zaujmou je vhodné si podtrhávat. Případně si můžeš otevřít Bibli i na internetu, třeba zde.
- Nikdy nevynechej modlitbu k Bohu, ať ti Bůh sám s touto lekcí pomůže, např. „Pane Bože, prosím, otevři mou mysl i srdce a pomoc mi poznat nové věci o tobě a o mém vztahu s Tebou. Amen.“
- Lekce obsahuje otázky včetně odpovědí. Než si však kliknutím na otázku otevřeš odpověď, doporučujeme ti zkusit si odpovědět sám (sama) za sebe! Zkus nad dalším textem vážně přemýšlet! Cílem lekce není „nalít ti informace do hlavy“, ale skutečně prohloubit tvůj vztah s Bohem.
Připomenutí z minulé lekce:
Kromě toho, že nám Bůh poskytl tento pevný vztah, touží také po tom, abychom žili v jeho blízkosti a byli s ním každý den neustále ve spojení.
To se nazývá společenství.
Když jako v Krista věřící lidi zhřešíme (což se děje…), nemá to na náš vztah (tzn. naši pozici před Bohem) žádný vliv, ale naše společenství je přerušeno.
Příklad otce a dítěte: Tvůj vztah s tvým pozemským otcem se nemění. Bez ohledu na to, co děláš, budeš stále jeho dítětem. Představ si však, že by ses vzbouřil proti svému otci a v hněvu opustil domov, přestože se otec snažil s tebou usmířit.
Ano a to nikdo a nic nezmění, stejně jako na tvém vztahu s Bohem (věříš-li v Pána Ježíše)!
Společenství by bylo narušeno – pokud jsi jako dítě ve vzpouře proti otci mimo domov, vaše (blízké) společenství je přerušené.
Podívej se na rozdíly mezi vztahem a společenstvím s Bohem:
Vztah s Bohem
- Začal, když jsi přijal/a Ježíše (Jan 1:12)
- Cílem je nepomíjející charakter (1. Petrův 1:3-4)
- Je udržován Bohem (pokud ovšem věříme v Krista – Jan 10:27-29)
- Nemění se (Židům 13:5)
Společenství s Bohem
- Začalo, když jsi přijal/a Ježíše (Koloským 2:6)
- Může být přerušeno (Izajáš 59:2, Žalm 32:3-5)
- Z velké části je udržováno naším jednáním a postoji (1. Janův 1:9)
- Mění se, když zhřešíme (Žalm 66:18)
Klíčová otázka:
1. Potřeba Boží lásky a odpuštění (téma lidského hříchu)
Co je hřích?
Jaké jsou důsledky hříchu?
Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. (Římanům 3:23)
Ano, podle Bible jsou všichni lidé, kteří nevěří v Pána Ježíše jako svého osobního Pána a Spasitele, duchovně mrtvi ve svých vinnách a hříších (Efezským 2:1). Když se první lidé rozhodli žít bez Boha, dostal se do lidského DNA hřích, jehož hlavním projevem je nezávislost na Bohu. Lidstvo toto „oddělení se od Boha“ dědí. Sebelepší dobré lidské skutky, snažení, meditace a úsilí nemohou padlého a hříšného člověka „naroubovat“ do věčného vztahu s Bohem. Člověk potřebuje Boží milost duchovního znovuzrození, které se děje skrze víru v Pána Ježíše. Pán Ježíš přišel navrátit padlé lidské bytosti do věčného vztahu s živým Bohem. Podle Bible není jiné cesty k Bohu Otci, než skrze Pána Ježíše (viz Jan 14:6).
Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. (1. Janův 1:6-8)
Shrnutí:
2. Základ Boží lásky a odpuštění
Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. (1. Petrův 3:18)
Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. (Koloským 2:13-14)
V době, kdy byl tento text napsán, znamenal dlužní úpis jakýsi „seznam hříchů“, zvláštní listinu přibitou na dveře vězeňské cely. Na ní byly uvedeny všechny trestné činy, ze kterých byl vězeň usvědčen. Když byl trest odpykán nebo bylo zaplaceno odškodnění, soud seznam odstranil a napsal na něj „plně zaplaceno“. Vězeň pak tuto listinu používal jako důkaz, že již nemůže být za tyto činy znovu souzen. Člověk, který požádá Ježíše o odpuštění hříchů a věří, že Kristus zaplatil za jeho hříchy, nemůže být za tyto hříchy (od)souzen – skrze prolitou krev Pána Ježíše máme od Boha odpuštění.
Za tvé hříchy Bůh Otec odsoudil svého jednorozeného Syna Ježíše, který je ve své smrti do jednoho přibil na kříž. Bůh Otec to udělal ve své lásce k tobě. Přijal/a-li jsi Pána Ježíše a poprosil(a) jsi Jej o odpuštění, tato jeho oběť se na tebe vztahuje a tebou vyznané hříchy ti byly odpuštěny.
Z hlediska lidského času Pán Ježíš zemřel za hříchy lidí před cca 2000 lety. Nicméně, podle Písma, je jeho oběť věčná, tzn. se vztahuje na hříchy lidí před i po této události. Kristova oběť tedy „pokrývá“ všechny námi spáchané hříchy. Člověku to ale neprospěje, pokud sám Ježíše nepožádá a toto Jeho odpuštění na sebe „neaplikuje“. V praxi to znaméne toto: když jsi se prvně modlil(a) k Ježíši, aby ti odpustil a vstoupil do tvého života, bylo ti dokonale odpuštěno. Nicméně, pokud jsi po uvěření nějaký hřích spáchal(a) a víš o něm, je důležité tento hřích Bohu vyznat a poprosit o jeho odpuštění – a Bůh ti odpustí. O tom se dočteš dále v této lekci.
3. Boží lásku a odpuštění můžeme prožívat každý den
Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1. Janův 1:9)
Vyznání - souhlas s Božím názorem v otázce hříchu jako základ pro tzv.pokání:
1. Vnitřní souhlas s Bohem, že jsi zhřešil/a = vyznání hříchu Bohu svými ústy (stačí, když to uděláš v soukromí).
2. Prosba k Bohu za odpuštění a poděkování za to, že ti Bůh - podle svého slova - hřích odpouští. Pamatuj , že vše od Boha přijímáme vírou. Tedy i odpuštění ke každému vyznanému hříchu přijímáš vírou. Uč se důvěřovat Bohu a Jeho Slovu! "Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti." (1. Janův 1:9)
3. Rozhodnutí a touha se od hříchu odvrátit. Je dobré poprosit Boha, aby v oblasti, které se hřích týkal, změnil tvé postoje. Důvěřuj Mu, že ti dá sílu změnit tvé jednání. (Je-li potřeba něco napravit a máš-li možnost, udělej to.)Příklad ze života: zalžeš kamarádovi, následně tě Bůh usvědčí - v srdci víš, že, to bylo špatné a proti Bohu. Můžeš-li, tak Bohu řekneš (alespoň v duchu) například: "Pane Ježíši, neměl(a) jsem lhát, vyznávám ti to jako hřích a prosím tě za odpuštění. Děkuji, že mi tento hřích odpouštíš a prosím pomoc mi, příště již nelhal(a)." Bůh tě ještě skrze svědomí může vést k tomu, jít se kamarádovi omluvit (a třeba využít tuto situaci ke svědectví o Ježíši :-)).
Nezapomeň, že jde o osobní vztah s Bohem. Tzn. nejde o nějaké naučené formulky, ale o živý vztah - proto jednej s Ježíšem tak, jako kdyby před Tebou stál samotný Stvořitel vesmíru, který je absolutně svatý a spravedlivý, ale zároveň tě velmi miluje, je úžasně milosrdný a vychovává tě jako své dítě.
To samozřejmě záleží na tobě. Pamatuj však, že čím déle budeš s vyznáním hříchu otálet, tím horší to pro tebe bude. Ať jsi provedl/a cokoli, není NIC, co by ti milostivý Bůh neodpustil – přijdeš-li v pokoře a důvěře za Ním. (Pán Ježíš zemřel za všechny hříchy.)
Pokud nebudeš své hříchy vyznávat a přinášet je před Pána Ježíše, bude (kvůli přerušenému společenství s Bohem) ve tvém životě více a více náchylnost k hříchu a v nejhorším případě může dokonce dojít k zatvrzení tvého srdce a svědomí. Následky tohoto mohou být katastrofální.
Proto ti v té nejlepší víře radíme – zkus si ohledně vyznávání hříchů vytvořit dobrý návyk. Pokud zhřešíš, jdi s tím před Boha co nejdříve, pro prolitou krev Pána Ježíše přijmi vírou odpuštění a raduj se ze svého společenství s živým Bohem.
Je velmi důležité projít si následující seznam, ptej se Boha, zda se tě něco z toho netýká! Pokud ano, je dobré to Bohu vyznat a poprosit Ježíše za odpuštění a očištění od všech následků vyznávaného hříchu.
Nový zákon, kromě často zmiňovaného hříchu neodpuštění, vyjmenovává například následující hříchy (pro přehlednost vytučněné):
Korintským 6:9-10: „Cožpak nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Neklamte se, ani cizoložníci (ti, kteří provozují sex mimo manželství + dokonce i ti, kteří toužebně hledí na druhou osobu – mimo své manželky/manžela – podle Boha již s touto osobou cizoloží ve svém srdci… Bůh se dívá právě do srdce) ani modláři (ti, kteří dávají cokoli před Boha) ani smilníci (např. sledování pornografie), ani ti, kteří provozují náklonnost ke stejnému pohlaví, ani zloději (tam patří i nelegální stahování obsahu, krácení daní…), ani chamtivci (touha po majetku a penězích), ani závistivci, ani opilci, ani zlo řečníci (ti, co mluví špatně o druhých), ani vyděrači (ti, kteří berou peníze od druhých pod výhružkou), ti všichni nezdědí Boží království.
Koloským 3:8, Galatským 5:19, Efezským 5:3-4): Nečistota (používání špatné mluvy, špinavé a oplzlé vtipy) zhýralost a nemravnost v jakékoli podobě.
Galatským 5:20-21: Čarodějnictví (okultismus, magie, vzdor, ale i manipulace), dále také: horoskopy, věštění, taroty, některé formy heavy metalo-rockové hudby, drogy (marihuana a dál), talismany, New Age (cokoli, kde se uctívá stvoření), spiritismus (vyvolávání duchů), zednářství, antroposofie, bojová umění založená na taosimu a buddhismu (kung-fu, aikido, tae kwon do, karate, tai chi, judo), hypnóza, jóga – vše co má kořeny v hinduismu a jakékoli podoby uctívání stvoření (Římanům 1:25).
Ti, co praktikují (tzn. mají to v sobě, dělají to, je to jejich součástí): projevy nenávisti, hádky, roztržky a svárlivost, žárlivost, závist, výlevy hněvu, sobecké ambice – sobecký zisk, rozkoly a rozbroje (způsobují spory a rozdělení – viz „soudu propadne každý, kdo se bezdůvodu hněvá na svého bratra“), velké neshody, hereze – učení odporující pravdě Božího slova, vraždy (povolování potratů, úmyslné zbytečné potraty), opilství ahýření (divoký party styl, ale i nestřídmost).
Zjevení 21:8: Zbabělci (odmítají následovat Krista), nevěrní, nenávistní (nenávist v srdci je v duchovním světě podobné vraždě), bezbožní (ti, kteří odmítají Boha), lháři (lidé, kteří úmyslně dokáží lhát, byť vyjímečně).
Vyznání - příklad, jak je uvést do praxe:
- Popros Boha, aby ti ukázal tvé hříchy.
- Napiš si je na kus papíru. Buď zcela upřímný(á), protože je to jen mezi tebou a Bohem.
- Až dokončíš svůj seznam, napiš přes něj zaslíbení z 1. Janova 1:9.
- Poděkuj Bohu za odpuštění, které ti poskytl skrze to, co Kristus vykonal na kříži.
- Roztrhej seznam a zahoď ho.
Poznámka: tento postup je dobrý především ze začátku našeho vztahu s Pánem, neboť pomáhá naší víře. Nicméně, jak porosteš v životě s Pánem Ježíšem, jistě si zvykneš (a my tě k tomu povzbuzujeme), vyznávat hřích co nejdříve jeho vykonání v modlitbě přímo Pánu Ježíši – i bez papíru.
Vyznání - jak prožívat jeho důsledky:
Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. (Žalm 32:5)
Jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje (Bůh) naše nevěrnosti. (Žalm 103:12)
Já, já sám (Bůh) vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. (Izajáš 43:25)
Tyto verše dokazují to, že když Bůh něco odpustí, tak to odpustí dokonale – dokonce až tak, že na to již nikdy nevzpomene! Takže pokud jsi vyznal/a nějaký hřích Bohu a přijal/a odpuštění a stále ti přichází vina, měj jistotu, že tento hlas není od Boha! Navíc, Bůh nás nikdy neobviňuje, ale usvědčuje, což je veliký rozdíl.
To záleží na tobě, ale mělo by tě to vést k pokoji, radosti a vděčnosti Bohu. A také ke skutečnosti, že vyznané hříchy budeš ve svém životě považovat za odpuštěné pro Kristovu výkupnou oběť a případnou vinu ihned odmítneš a ani si ji nebudeš vpouštět do života. V neposlední řadě, to že ti Bůh odpustil hřích(y), by tě mělo vést k posvěcenému životu, ve kterém ideálně nehřešíš nebo alespoň nechceš hřešit (někdy je to těžké, a ne všechno hříšné jednání plynoucí ze špatných návyků je snadné opustit ihned, ale s Boží pomocí je vše možné – důležité je mít postoj srdce, že chceš žít bez hříchu podle Božího slova, výsledky se s pomocí Boží dostaví).
Shrnutí
Přestože nám bylo skrze víru v Pána Ježíše odpuštěno a jsme dokonale přijati, vyznáváme své hříchy, abychom mohli v každodenním životě prožívat společenství s Bohem, a tak i plné odpuštění, které nám Bůh v Kristu již dal.
Cílem není donekonečna vyznávat své slabosti, ale s Boží pomocí se v čase skutečně odvrátit od našich starých hříšných způsobů žití. Bůh nás ze své lásky k nám takto vyučuje ve spravedlnosti a svatosti, což má vést k naší spáse v budoucnu!
4. Jak růst v Boží lásce a odpuštění
Než půjdeš dnes večer spát, vyhraď si chvilku na to, abys mohl/a aplikovat věci, které ses dověděl/a o Boží lásce a odpuštění. Věnuj denně aspoň 15 minut čtení Bible a modlitbě. Zde jsou některé návrhy:
- Přečti si příběh mladého muže, který utekl z domova a prohýřil své dědictví. Tento příběh vyprávěl Ježíš a nachází se v Lukášově evangeliu 15:11-32. Jak tento příběh ilustruje náš vztah s Bohem, odpuštění a společenství s Ním?
- Přečti si Galatským 5:16-23. Všimni si změn, které nastanou, když dovolíš Bohu, aby působil ve tvém životě. Když si uvědomíš, že se ve tvém životě Bohu něco nelíbí, vyznej to podle 1. Janova 1:9 a raduj se z obnovení svého společenství s Bohem.
- Přečti si Žalm 32. Jaká byla Davidova zkušenost s vyznáním v tomto žalmu? Jak se cítil před tím, než vyznal svůj hřích? Jak se cítil poté?
ad 1) Příběh nám ukazuje na Boží dobrotivost a Boží charakter. My lidé, když jsme zhřešili a přerušili společenství s Bohem (mladík co prohýřil majetek), pokud se v srdci rozhodneme obrátit a navrátit zpět k Bohu a požádat jej za odpuštění, zjistíme, že nás Bůh už vyhlíží a jde nám naproti s otevřenou náručí. Nakonec nás v lásce opět přijímá do své přítomnosti, abychom s ním měli opět společenství. A navíc – zcela nezaslouženě – nám dává k dispozici všechno, co sám má. Tak dobrý Bůh je.
ad 2) Zmíněná pasáž ukazuje na tzv.skutky těla (tzn.skutky, které jsme schopni produkovat skrze naši padlou přirozenost, a tedy i třeba vlastní snahu) a tzv. skutky/ovoce Ducha, které v nás a skrze nás produkuje Duch svatý (Bůh), dáme-li Mu příležitost. O Duchu svatém pojednává příští lekce.
ad 3) Z veršů je zřejmé, že David se po spáchání hříchu cítil velmi provinile, trápilo ho svědomí a i Bůh sám jej usvědčoval, že David zhřešil. Avšak, když se rozhodl pokořit před Bohem a Bohu tento čin jako hřích vyznat, David nalézá v Bohu odpuštění, útěchu a pokoj. To stejné pozná každý člověk, který se (zhřeší-li) zachová jako David.
Shrnutí této sekce
Proč však mnozí křesťané neprožívají moc, kterou jim Bůh poskytl, aby mohli žít křesťanským životem? Jak účinně vítězit nad hříchem v našem životě? O tom pojednává další lekce.
Doporučená videa k tématu:
Být s Bohem!