Růst / On-line studovna / 2.lekce

2. lekce: "Prožívání Boží lásky"

Ještě než budeš pokračovat:

  • k lekci je dobré si otevřít a mít po ruce Bibli. Nauč se v ní vyhledávat podle odkazů (např. Jan 3:16, apod.). Verše, které tě zaujmou je vhodné si podtrhávat. Případně si můžeš otevřít Bibli i na internetu, třeba zde.
  • Nikdy nevynechej modlitbu k Bohu, ať ti Bůh sám s touto lekcí pomůže, např. „Pane Bože, prosím, otevři mou mysl i srdce a pomoc mi poznat nové věci o tobě a o mém vztahu s Tebou. Amen.“
  • Lekce obsahuje otázky včetně odpovědí. Než si však kliknutím na otázku otevřeš odpověď, doporučujeme ti zkusit si odpovědět sám (sama) za sebe! Zkus nad dalším textem vážně přemýšlet! Cílem lekce není „nalít ti informace do hlavy“, ale skutečně prohloubit tvůj vztah s Bohem.

Připomenutí z minulé lekce:

Svým vztahem s Bohem si můžeš být jist/a, protože skrze Ježíše Krista je ti odpuštěno a Bůh tě přijal. Na minulou lekci, pojednávající o jistotě ve tvém vztahu s Pánem Ježíšem, přejdeš zde.

Kromě toho, že nám Bůh poskytl tento pevný vztah, touží také po tom, abychom žili v jeho blízkosti a byli s ním každý den neustále ve spojení. 

To se nazývá společenství. 

Když zhřešíme, nemá to na náš vztah (tzn. naši pozici Božích dětí) žádný vliv, ale naše společenství je přerušeno.

Příklad otce a dítěte: Tvůj vztah s tvým pozemským otcem se nemění. Bez ohledu na to, co děláš, budeš stále jeho dítětem. Představ si však, že by ses vzbouřil proti svému otci a v hněvu opustil domov, přestože se otec snažil s tebou usmířit.

Jsi stvořen/a pro úzké společenství s Bohem.

Ano a to nikdo a nic nezmění! Stejně tak jsi dítětem nebeského Otce, pokud jsi Pánem a Spasitelem svého života učinil/a Ježíše Krista.

Společenství by bylo narušeno – jelikož jsi jako dítě mimo otcův domov a ve vzpouře proti otci, vaše (blízké) společenství je přerušené.

Podívej se na rozdíly mezi vztahem a společenstvím s Bohem:

Vztah s Bohem

  • Začal, když jsi přijal/a Ježíše (Jan 1:12)
  • Je věčný, nepomíjející (1. Petrův 1:3-4)
  • Je udržován Bohem (Jan 10:27-29)
  • Nikdy se nemění (Židům 13:5)

Společenství s Bohem

  • Začalo, když jsi přijal/a Ježíše (Koloským 2:6)
  • Může být přerušeno (Izajáš 59:2, Žalm 32:3-5)
  • Zčásti je udržováno námi (1. Janův 1:9)
  • Mění se, když zhřešíme (Žalm 66:18)

Klíčová otázka:

Jak můžeme trvale prožívat společenství s Bohem? Následující text ti ukáže, jak toho docílit.

1. Potřeba Boží lásky a odpuštění

Hřích je překážkou jak pro křesťany, tak pro nevěřící. Hřích nám všem znemožňuje prožívat Boží lásku. Mnoho lidí však nemá jasno v tom, co hřích je a co není.

Co je hřích?

Hřích je nejen podvádění, lhaní, nemravné chování, atd. Takové jednání je už jen důsledkem hříšného postoje, tzn. nezávislosti na Bohu. Jednoduchá definice hříchu zní: „Dělat to, co chceme my, namísto toho, co chce Bůh – v činech, slovech a myšlenkách.“

Jaké jsou důsledky hříchu?

Nekřesťanům hřích znemožňuje vztah s Bohem:

Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. (Římanům 3:23)

Ano, podle Bible jsou všichni lidé, kteří nevěří v Pána Ježíše jako svého osobního Pána a Spasitele, duchovně mrtvi ve svých vinnách a hříších. Když se první lidé rozhodli žít bez Boha, dostal se do lidského DNA hřích, jehož hlavním projevem je nezávislost na Bohu. Lidstvo toto oddělení od Boha dědí. Sebelepší dobré lidské skutky, snažení, meditace a úsilí nemohou padlého a hříšného člověka „naroubovat“ do věčného vztahu s Bohem. Člověk potřebuje Boží milost duchovního znovuzrození, které se děje skrze víru v Pána Ježíše. Pán Ježíš přišel navrátit padlé lidské bytosti do věčného vztahu s živým Bohem. Podle Bible není jiné cesty k Bohu Otci, než skrze Pána Ježíše (viz Jan 14:6).

Křesťanům hřích znemožňuje společenství s Bohem:

Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. (1. Janův 1:6-8)

Shrnutí:

Všichni hřešíme, a proto potřebujeme prožívat Boží odpuštění za naše postoje a činy.

2. Základ Boží lásky a odpuštění

Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. (1. Petrův 3:18)

Kristova smrt je základem pro odpuštění a přivádí nás do správného vztahu s Bohem. Kristova smrt je také základem pro odpuštění v našem každodenním společenství s Bohem.

Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. (Koloským 2:13-14)

V době, kdy byl tento text napsán, znamenal dlužní úpis jakýsi „seznam hříchů“, zvláštní listinu přibitou na dveře vězeňské cely. Na ní byly uvedeny všechny trestné činy, ze kterých byl vězeň usvědčen. Když byl trest odpykán nebo bylo zaplaceno odškodnění, soud seznam odstranil a napsal na něj „plně zaplaceno“. Vězeň pak tuto listinu používal jako důkaz, že již nemůže být za tyto činy znovu souzen. Člověk, který věří, že Kristus zaplatil za jeho hříchy, nemůže být nikdy znovu souzen. Máme od Boha plné odpuštění.

Za tvé hříchy Bůh Otec odsoudil svého jednorozeného Syna Ježíše, který je ve své smrti do jednoho přibil na kříž. Bůh Otec to udělal ve své lásce k tobě. Přijal/a-li jsi Pána Ježíše, tato jeho oběť se na tebe vztahuje a před Bohem jsi proto zcela ospravedlněn/a.

Z hlediska lidského času Pán Ježíš zemřel za hříchy lidí před cca 2000 lety. Nicméně, podle Písma, je jeho oběť věčná, tzn. se vztahuje na hříchy lidí před i po této události. Kristova oběť se vztahuje na všechny tvoje hříchy, pokud jsi jej vyznal/a svým Pánem a Spasitelem. Všem znovuzrozeným křesťanům je dokonale odpuštěno.

Co se ve tvém každodenním životě změní, když si uvědomíš, že je ti dokonale odpuštěno?

3. Boží lásku a odpuštění můžeme prožívat každý den

Přestože je nám úplně odpuštěno, musíme se den za dnem vypořádávat se svými hříchy, abychom mohli prožívat neustálé společenství s Bohem.

Představ si sám sebe ve výše uvedeném příkladu otce a dítěte. Co bys udělal, abys obnovil společenství se svým otcem? Podívejme se, jak můžeme obnovit své společenství s Bohem:

Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1. Janův 1:9)

Vyznání - souhlas s Božím názorem v otázce hříchu:

Když tě Bůh upozorní (skrze tvé svědomí, při četbě Bible, či skrze jiného člověka nebo okolnost), že to, co jsi udělal/a, je hřích, vyznej to. Takové vyznání zahrnuje:

  1. Souhlas s Bohem, že jsi zhřešil/a.
  2. Poděkuj Bohu za to, že Ježíš zemřel i za tento hřích a že ti odpustil.
  3. Pros Boha, aby změnil tvé postoje, a důvěřuj mu, že ti dá sílu změnit také tvé jednání. (Je-li potřeba něco napravit, udělej to.)

Když se obrátíme zpět k Bohu a odvrátíme od hříchu, budeme prožívat jeho lásku a odpuštění, které nám poskytl skrze Kristovu smrt na kříži. Naše společenství s Bohem je obnoveno, a proto nemusíme mít pocit viny a odsouzení.

Vyznání - jak je uvést do praxe:

  1. Popros Boha, aby ti ukázal tvé hříchy.
  2. Napiš si je na kus papíru. Buď zcela upřímný(á), protože je to jen mezi tebou a Bohem.
  3. Až dokončíš svůj seznam, napiš přes něj zaslíbení z 1. Janova 1:9.
  4. Poděkuj Bohu za odpuštění, které ti poskytl skrze to, co Kristus vykonal na kříži.
  5. Roztrhej seznam a zahoď ho.

Vyznání - jak prožívat jeho důsledky:

Co bychom měli dělat, jestliže se stále cítíme vinni i poté, co jsme své hříchy vyznali?

Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. (Žalm 32:5)

Jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje (Bůh) naše nevěrnosti. (Žalm 103:12)

Já, já sám (Bůh) vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. (Izajáš 43:25)

Tyto verše dokazují to, že když Bůh něco odpustí, tak to odpustí dokonale – dokonce až tak, že na to již nikdy nevzpomene! Takže pokud jsi vyznal/a nějaký hřích Bohu a přijal/a odpuštění a stále ti přichází vina, měj jistotu, že tento hlas není od Boha! Navíc, Bůh nás nikdy neobviňuje, ale usvědčuje, což je veliký rozdíl.

To záleží na tobě, ale mělo by tě to vést k pokoji, radosti a vděčnosti Bohu. A také ke skutečnosti, že vyznané hříchy budeš ve svém životě považovat za odpuštěné pro Kristovu výkupnou oběť a případnou vinu ihned odmítneš a ani si ji nebudeš vpouštět do života. V neposlední řadě, to že ti Bůh odpustil hřích(y), by tě mělo vést k posvěcenému životu, ve kterém ideálně nehřešíš nebo alespoň nechceš hřešit (někdy je to těžké, a ne všechno hříšné jednání plynoucí ze špatných návyků je snadné opustit ihned, ale s Boží pomocí je vše možné – důležité je mít postoj srdce, že chceš žít bez hříchu podle Božího slova, výsledky se s pomocí Boží dostaví).

Shrnutí

Na základě toho, co víme o hříchu a odpuštění, můžeme říci: Přestože nám byly všechny hříchy odpuštěny, vyznáváme své hříchy, abychom mohli v každodenním životě prožívat společenství s Bohem, a tak i odpuštění, které nám Bůh v Kristu již dal.

4. Jak růst v Boží lásce a odpuštění

Než půjdeš dnes večer spát, vyhraď si chvilku na to, abys mohl/a aplikovat věci, které ses dověděl/a o Boží lásce a odpuštění. Věnuj denně aspoň 15 minut čtení Bible a modlitbě. Zde jsou některé návrhy:

  1. Přečti si příběh mladého muže, který utekl z domova a prohýřil své dědictví. Tento příběh vyprávěl Ježíš a nachází se v Lukášově evangeliu 15:11-32. Jak tento příběh ilustruje náš vztah s Bohem, odpuštění a společenství s Ním?
  2. Přečti si Galatským 5:16-23. Všimni si změn, které nastanou, když dovolíš Bohu, aby působil ve tvém životě. Když si uvědomíš, že se ve tvém životě Bohu něco nelíbí, vyznej to podle 1. Janova 1:9 a raduj se z obnovení svého společenství s Bohem.
  3. Přečti si Žalm 32. Jaká byla Davidova zkušenost s vyznáním v tomto žalmu? Jak se cítil před tím, než vyznal svůj hřích? Jak se cítil poté?

ad 1) Příběh nám ukazuje na Boží dobrotivost a Boží charakter. My lidé, když jsme zhřešili a přerušili společenství s Bohem (mladík co prohýřil majetek), pokud se v srdci rozhodneme obrátit a navrátit zpět k Bohu a požádat jej za odpuštění, zjistíme, že nás Bůh už vyhlíží a jde nám naproti s otevřenou náručí. Nakonec nás v lásce opět přijímá do své přítomnosti, abychom s ním měli opět společenství. A navíc – zcela nezaslouženě – nám dává k dispozici všechno, co sám má. Tak dobrý Bůh je.

ad 2) Zmíněná pasáž ukazuje na tzv.skutky těla (tzn.skutky, které jsme schopni produkovat skrze naši padlou přirozenost, a tedy i třeba vlastní snahu) a tzv. skutky/ovoce Ducha, které v nás a skrze nás produkuje Duch svatý (Bůh), dáme-li Mu příležitost.

ad 3) Z veršů je zřejmé, že David se po spáchání hříchu cítil velmi provinile, trápilo ho svědomí a i Bůh sám jej usvědčoval, že David zhřešil. Avšak, když se rozhodl pokořit před Bohem a Bohu tento čin jako hřích vyznat, David nalézá v Bohu odpuštění, útěchu a pokoj. To stejné pozná každý člověk, který se (zhřeší-li) zachová jako David.

Shrnutí této sekce

Když pochopíme velikost Boží lásky a odpuštění, budeme moci prožívat radost z rostoucího společenství s Ním.

Proč však mnozí křesťané neprožívají moc, kterou jim Bůh poskytl, aby mohli žít křesťanským životem? O tom pojednává další lekce.