Růst / Základy (praxe)

Základy křesťanské víry (praxe)

„Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.“ (Jakubův 1:22)

Velmi dobře zpracované základy křesťanského života v audio podobě (i s možností nahrávky stáhnout a poslouchat kdykoli) nalezneš zde.

Bůh touží po tom, abys Jej hledal/a, zajímal/a se o Něj a chtěl/a Jej poznávat. A budeš-li o to skutečně stát, On se ti bude dávat poznávat a váš vztah bude lepší, silnější a osobnější. Pro začátek je stěžejní začít trávit čas v modlitbě (rozhovoru s Bohem) ve chvílích, kdy tě nic a nikdo neruší – třeba jen pár minut denně. Řekni Bohu, že Ho chceš víc poznat! Také je důležité poznávat Boha z Jeho slova (Bible) – čti proto Bibli s touhou poznat Boha osobně, ne jen získat nějaké informace. Velmi doporučujeme toto video 😊.

​Praktickými aspekty života se zabývá celá Bible. Živá a pravá víra se vždy projevuje skutkem (víra skrze lásku dělající – Galatským 5:6). Dobrým začátkem pro tebe bude Ježíšovo Kázání na hoře (5 až 7 kapitola Matoušova evangelia) a Jakubův list. Boží zákony shrnují tyto dvě přikázání: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘“ (Matouš 12:30-31)​

Mnohé věci, které nalezneš v Bibli, ti připadne nemožné aplikovat a plnit. Zapamatuj si prosím, že ve své vlastní síle, není možné žít plně křesťanský život. Ty na to nemáš, ale Ježíš v tobě ano – je ti připraven pomáhat, měnit tvé srdce, žít skrze tebe! Čeká na to. Pozvi Ježíše do situací ve tvém životě, pros Jej, modli se k Němu, dávej Mu své starosti, vše co tě trápí, co ti nejde. Zkus se menšit, aby On mohl růst. Zvi Ježíše do okolností života a důvěřuj Mu, že On ti s tím pomůže. Ježíš touží a chce změnit celý tvůj život, avšak potřebuje k tomu tvůj souhlas a tvé časté „ano“, neboť On bude vždy respektovat svobodu, kterou ti dal. Ježíše následuj vždy z lásky, ne z povinnosti nebo dokonce strachu!

Ve tvém životě se může objevit celá řada věcí, která ti nepůjde nebo půjde velmi obtížně. ​Budeš-li žít aktivně s Ježíšem a v důvěře v Něj, velmi brzy zjistíš, že věci, které ti dříve nešly, jdou, že pomoc zázračně přišla, nemoci, bolesti a zranění zmizely. Bůh bude měnit tvé srdce a myšlení, vpustíš-li Jej do svého života.

„Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové.“ (Římanům 8:14)

​Uč se spoléhat na vedení Duchem svatým. Pamatuj, že Duch svatý ti byl dán jako Učitel, ale i jako Pomocník a Utěšitel. Je ti vždy ochoten pomoci. Nevíš si s něčím rady? Popros Ducha svatého a uč se vnímat jak k tobě bude promlouvat. Nejčastěji to bude „jemný tichý hlas“ ve tvém srdci, někdy ti Duch svatý dá všimnout si určité věci, osoby nebo konkrétního textu v Bibli. Prostě to najednou upoutá tvou pozornost. Zkoumej to, protože ti tím Bůh chce něco říci.

I pro vedení Duchem svatým je zásadní, abys rostl(a) v poznání Božího slova, Duch svatý tě totiž povede vždy v souladu s ním.

Každý, kdo je veden Duchem svatým ve víře v Boží slovo, dříve či později, uvidí ve svém životě ovoce tohoto vedení: „Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.“ (Galatským 5:22-23)

Proti vedení Ducha svatého, bude vystupovat „tělo“, čímž Bible nazývá tvou starou hříšnou přirozenost, kterou je třeba držet vírou „na kříži“, kde ji taky Pán Ježíš ukřižoval. Vždy, když pocítíš hněv, chuť pomlouvat, nenávist, neodpuštění, žárlivost, svár, sklon k manipulaci, chlípné a nečisté myšlenky (mimo manželství), apod. věz, že to není Duch svatý, ale tvá stará hříšná přirozenost. Od té tě však může zachránit POUZE aktivní víra v Ježíše, vyhlašování (proklamace) a víra v Boží slovo a spoléhání se na Ducha svatého.

Změna (obnova) smýšlení dle Božího slova je patrně nejdůležitější věcí v životě křesťana. Cílem četby, poslechu, studia a rozjímání nad Božím slovem je proměna tvého myšlení, abys přemýšlel(a) o věcech, které říká Bůh ve svém slově. Můžeš (a máš) přemýšlet jako myslí Bůh 😊. Bible tomu říká „mít mysl Kristovu“. (1. Korintským 2:16)

Obnova mysli je aktivní proces, musíš se proto rozhodnout. Lidé roky poslouchají i vynikající kázání, čtou si Bibli, ale pokud se aktivně nerozhodnou měnit své myšlení podle toho co slyší/čtou jsou a budou stále na začátku. I do této obnovy zvi Ježíše, ať ti s ní pomůže.

„Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Římanům 12:2)

Jednání podle toho, co se dozvíš v Božím slově, je úzce spjato s tzv. pokáním, které nemá spojitost s vinou a sebemrskačstvím, ale v překladu znamená „změnu smýšlení“ ústící do změny chování.

Neboť Boží slovo říká: „Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.“ (Jakub 1:22) Právě jednání podle Božího slova a víra v Boží zaslíbení je pravým znamením růstu v duchovním životě křesťana.

Začneš-li ve víře aplikovat Boží slovo ve svém životě, Bůh ti ohromně požehná a brzy uvidíš zázraky.

V Božím slově se dočteš o důležitosti křtu. Ježíš, těsně před svým odchodem do nebe, svým učedníkům řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ (Marek 16:15-16).

​Můžeš si říci, že jsi již pokřtěn(a) jako miminko, ale Boží slovo říká, že nejprve je nutné uvěřit a pak tuto svou víru stvrdit křtem. Máš proto dvě možnosti, poslechnout, nechat se pokřtít biblickým způsobem a zažít veliké požehnání nebo neposlechnout.  

Pokud si uvěřil(a) a nejsi ještě pokřtěn(á) ponorem ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého, vyhledej některé místní shromáždění křesťanů ve tvém okolí.

„Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli. Hřích je svévole.“ (1. Janův 3:4) Hřích je svévolí, je to tedy cokoli co je v rozporu s Boží vůlí (překlad slova hřích je také „minutí cíle“). Ačkoli Ježíš ti odpustil všechny hříchy svou smrtí na kříži a usmířil tě s Bohem Otcem, v žádném případě to neznamená, že dále můžeš hřešit jak chceš. Respektive – stále máš svobodnou vůli, ale Boha (a tedy i Ducha svatého, který v tobě přebývá) to rozhodně těšit nebude! Navíc, právě Duch svatý bude působit na tvé svědomí a ukazovat ti věci, které si neudělal(a) dobře. I takto tě bude vyučovat – pamatuj však, že Duch svatý neobviňuje, nesráží, ale usvědčuje a vede k nápravě.

Co když tedy věříš a stejně zhřešíš (což se s největší pravděpodobností ještě párkrát stane) – „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.“ (1. Janův 1:8) ?  Odpovědí je další verš: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1. Janův 1:9)

Neexistuje hřích, který by ti Bůh nemohl odpustit (a navíc tě ještě z jeho účínku očistit!), neboť Ježíšova oběť za naše hříchy je věčná a dokonalá. Jedinou podmínkou je tvůj hřích Pánu Ježíši vyznat, poprosit za odpuštění a vírou ve výše uvedené Boží slovo přijmout odpuštění a očištění skrze prolitou krev Pána Ježíše na kříži. Každý hřích je vždy zároveň hříchem proti Bohu a tak je slušností se Bohu i omluvit a poděkovat za odpuštění. Když ještě připojíš prosbu o sílu a změnu srdce, abys příště tento hřích již neopakoval(a), Bůh bude ve tvém životě velmi jednat.

Kdyby ti ještě přicházeli obviňující myšlenky i po vyznání tohoto hříchu, věz, že je to ďábel, zlá duchovní bytost, která tě chce zničit a zbrzdit tvůj duchovní růst. Nahlas mu přečti Boží slovo z 1.Janovi 1:9 a děkuj Bohu za to, že ti již odpustil. Uvidíš, že poté myšlenky zmizí.

Uč se důvěřovat Božímu slovu. Vezmeš-li Boží slovo vážně, tvůj život se velmi změní a Bůh ti velice požehná! Ohromně důležité jsou tzv. proklamace Božího slova (vyhlašování Božího slova nejlépe nahlas ústy, aby Boží slovo přešlo do tvého ducha, který jim bude přetékat…

Když uvěříš, jsi jako to novorozené miminko, které potřebuje ochranu. A tu ti dá Bůh, to se spolehni, ale připrav se na to, že tvé tělo (stará světská přirozenost), svět (který je Bohu nepřátelský) a ďábel (Boží odpůrce) budou proti tobě a tvému růstu v Kristu. 

Svému duchovnímu životu pomůžeš a vše si velmi usnadníš, budeš-li se obklopovat lidmi a věcmi, které jsou z Boha. O důležitosti společenství křesťanů jsme již mluvili, ale když si místo televize pustíš mluvené Boží slovo nebo chvály, zažiješ velikou změnu ve svém životě. Odkazy na křesťanské zdroje (filmy, chvály, knihy, odkazy a společenství) nalezneš nahoře v menu v sekci „Co dále?“

Kdybys měl(a) vhled do duchovního světa, už nikdy by nehrálo u tebe doma nic jiného než chvály živému Bohu. 

​Jestli ďábel něco nenávidí, tak to je chválení Boha. I třeba v těžkostech a těžkém období – zkus nehledět na problémy, starosti a okolnosti, ale zaměř svůj zrak a srdce na Pána Ježíše, děkuj Mu, vyvyšuj Jeho jméno a chval Ho tak, jak ti bude Duch svatý dávat promlouvat. Upřímná chvála je jednou z tvých nejsilnějších zbraní!

​Odkazy na chvály (písně, skladby, hudba…) nalezneš zde.

Modlitba je rozhovor s Bohem / Kristem. Tak jak mluvíš s každou jinou osobou, třeba s dobrým přítelem, stejně tak můžeš mluvit s Ježíšem. On tě slyší, on ví na co myslíš 😊 zná i ty nejtajnější touhy tvého srdce. Modlitba je ta nejpřirozenější věc, kterou můžeš dělat.

Svěř Bohu, co tě trápí, z čeho máš radost, co si přeješ. Řekni Mu co chceš, čemu nerozumíš, co bys na sobě chtěl(a) změnit. Modli se i za druhé lidi a jejich potřeby, ponejvíce ale ať i oni poznají Spasitele Ježíše a získají tak věčný život. Člověk nemůže získat větší dar a nic nemá vyšší důležitost v životě člověka, než jeho věčná spása.

Nezapomeň také, že každý rozhovor je o oboustranné komunikaci, v modlitbě tomu není jinak! Bůh je živý, a když si vezmeš, že to byl On, kdo stvořil řeč a komunikaci, tak by bylo hodně naivní si myslet, že Bůh ke svým dětem nemluví. Mluví a to mnoha způsoby. Tím nejčastějším je jeho psané slovo – Bible. Chceš slyšet Boží hlas k tobě? Čti si nahlas Bibli. Ale není to jediný způsob komunikace.

Tím, jak porosteš v Kristu, budeš víc a víc citlivý/á na Boží hlas a Boží vedení. Toto je jedna z věcí, kterou nelze zcela jasně popsat, protože Bůh s každým jedná malinko jinak a ke každému může mluvit trochu jiným způsobem, nicméně obecně Bůh mluvi s lidmi takto:​

  1. Skrze Bibli (psané Boží slovo) – absolutní základ. Všechny další způsoby je dobré porovnávat s tím co je napsané v Písmu, protože Bůh nikdy nebude mluvit proti svému slovu v Bibli.​
  2. Skrze svědomí – hlas Ducha svatého, hlavně když nás usvědčuje z něčeho co jsme udělali špatně (ale i dobře 😊).​
  3. Skrze vnitřní svědectví (v našem duchu/nitru/srdci), které poznáš podle pokoje ve svém srdci. Například se modlíš za nějaké rozhodnutí a budeš-li mít po modlitbě v této věci pokoj v srdci, Bůh ti dosvědčuje, že to takto můžeš udělat. To je, vedle Božího slova, asi nejčastější druh Božího vedení.
  4. Myšlenky – ty mohou být z nás, od ďábla (a zlých duchovních bytostí), ale právě i od Boha, nutné dobře rozeznávat. Často jde o formu „osvícení“ – příliv mnoha informací v krátkém okamžiku. Takové „docvaknutí“ a najednou je ti to jasné 😊.
  5. Skrze okolnosti a druhé lidi (i nevěřící)- buď všímavý/á k tomu co se děje okolo tebe.
  6. Skrze sny, vize a vidění – nejčastěji u lidí, kteří mají prorocké obdarování (i když to často ještě nevědí). Sny, po kterých se člověk cítí zle, vysátý a zničený nejsou od Boha (jakkoli i sen od Boha může mít například podobu varování).
  7. Slyšitelným hlasem – spíše výjimečné, ale občas se to stává.

Nejprve pár slov o důležitosti Bible: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ (2. Timoteovi 3:16-17)

Čtení (nebo poslech), studium a rozjímání nad Bibli je základem pro duchovní růst. Zmiňovaná obnova smýšlení je založená právě na vstřebávání Božího slova. Z Božího slova poznáš jaký je Bůh – jak uvažuje, co udělal, po čem touží, co po tobě chce… Boží slovo je také přirovnáváno k „meči Ducha“ a slouží skvěle jako obranná nebo útočná zbraň proti všem pokušením a duchovním útokům.

Mnozí znají Bibli zpaměti, avšak neznají autora, Boha samotného. Je totiž psáno: „Litera zabíjí, ale Duch oživuje.“ (2. Korintským 3:6) A je to právě Duch svatý, který je v tobě, a který tě bude – dáš-li mu prostor a budeš-li se na Něj spoléhat – uvádět do veškeré pravdy (Jan 16:13). Je to právě Duch svatý, který inspiroval desítky lidí, kteří Bibli po dobu 1500 let psali. A jelikož je autorem, jedině On ti ji může dokonale vyložit.

Proto je tak důležité číst Bibli s modlitbou/prosbou a především spoléhat přímo na Ducha svatého, aby tě vedl, co máš číst, čím se zabývat, atd. Neboj se ptát Boha: „Co mi chceš tímto textem Pane říci?“ Boha tím neotrávíš, naopak Ho zarmucuje, pokud s Ním nebudeš komunikovat a budeš se snažit dělat věci bez Něj!

Proto, pozor na falešnou skromnost/pokoru, která říká: „Bůh má svých starostí dost s celým světem, nechci Ho otravovat!“ To je otřesná nepravda, protože Bůh tě stvořil k tomu, aby s tebou měl společenství a skrze tebe (pamatuj Ježíš žije v tobě) mohl žít! Takže Boha klidně neustále „otravuj“ a staň se na Něm závislým. On po tom touží a k této „jediné zdravé závislosti“ tě stvořil 😊.

Pro začátek bude nejlepší, když se začneš zabývat především Novým zákonem. Je úžasné poznávat Ježíše (kdo pozná Ježíše, pozná Boha) ze stran 4 evangelií, probírat se pak listy apoštolů a čerpat z nich nepřeberné bohatství života a moudrosti. Až se pořádně ukotvíš v Novém zákoně, teprve poté začni číst Starý zákon.

​Až se dostaneš k různých nařízením a zákonům Starého zákona, (je jich celkem 613) vzpomeň si, že v Kristu jsme zákonu zemřeli a od těchto nařízení, které Bůh dal v minulosti Izraelcům, jsme svobodní. (Galatským 3:13)

Bible má více rovin, někdo ji čte jako historický dokument a záznam dějin (kterým také je), druhý v ní hledá návod na zbožný život, další v ní nachází informace o Bohu o Jeho záměrech a charakteru a také o sobě. Úžasných a důležitých informací je Bible plná. Avšak nejdůležitější rovina Božího slova je, že jde o slovo živé a stále pracující. V těch slovech je „duch a život“, všechna slova a věty z Bible jsou potravou pro lidského ducha, nejvnitřnější část tebe, kterou Bůh stvořil pro kontakt se Sebou samým. Božím slovem se tak můžeš sytit, jíst jej, pít jej – a ono bude v tobě růst a sílit, aby vykonalo to, co Bůh vykonat chce. Proto nemusíš ani mnohým pasážím rozumět, ale když je opakovaně (a nejlépe nahlas) čteš a vírou je přijímáš, začnou tě ty slova proměňovat a budovat. Proto je Bible jako živé Boží slovo, vdechnuté Duchem Božím, pro křesťana něčím nenahraditelným. Bible tak není pouze studnicí úžasného poznání, ale obsahuje život.

Svatý Bůh je vzdálen jakémukoli hříchu a to samé očekává od svých dětí. Nicméně, některé hříchy jsou obzvlášť devastující a mezi lidmi (žel i věřícími), velmi časté. K nim patří jakýkoliv projev nenávisti k druhému člověku (ještě hůře pokud je to mezi sourozenci v Kristu) a s tím často související neodpuštění.

Někdy je odpustit tak těžké! Ale jako křesťan máš Ježíše, který je s tebou a je dokonce v tobě. Pozvi Ježíše do odpuštění! Předkládáme následující slova jako návod: ​„Pane Ježíši, prosím, pomoz mi odpustit …………………… Chci jej propustit ze svého života a žehnám mu/ji, ať i on/a pozná Tebe Ježíši! Ve jménu Ježíše Krista odpouštím a vyvazuji se z vlivu …………………… Pane Ježíši prosím odpusť i mně, že jsem měl(a) neodpuštění k tomuto člověku, prosím, uzdrav vše, co toto neodpuštění mohlo způsobit v mém životě. Děkuji ti. Amen.“

Snad už víš, že životní vzor k jakému směřuješ by měl být sám Ježíš. Máš-li stále nechuť odpustit svým bližním, uvědom si, že když Ježíši tloukly hřeby do rukou, modlil se k Otci: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34)

Pokud tě nenapadá nikdo, ke komu bys cítil(a) zášť a neodpuštění, popros raději Ducha svatého, ať ti takové lidi – existují-li – vyjeví. Samozřejmě, třeba opravdu k nikomu zášť necítíš a odpouštět tak nepotřebuješ. Z toho se raduj a udržuj si to 😊.

I po odpuštění může ještě zůstat bolest a zranění. Necítíš-li v srdci zášť proti osobě, která zranění provedla, popros Ježíše o uzdravení!

„Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Matouš 6:13-14)

Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“
Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ (Matouš 18:21-22)

Dej si na tohle obzvlášť pozor, jakékoli neodpuštění má za následek příliv hořkosti ve tvém životě, která zastavuje Boží milost:

„Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí. (Židům 12:15)