Jak číst Boží slovo (I.) – Žalm 23

Je mnoho činností, které se s Bohem můžeme naučit v kvalitě, která může proměnit náš život do nadpozemských kvalit a krás – a jednou z hlavních je, jak číst Boží slovo (Bibli) tak, aby se naplňovalo Ježíšovo tvrzení: „Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“ (Matouš 4:4). Tedy každé Boží slovo může nějak nasytit, naplnit, zahřát srdce člověka, dát mu sílu jít životem dál a zvládnout vše potřebné.

Přístupů ke čtení Písma je mnoho – však to máme na celý život. Lze číst od začátku do konce, ovšem dobrá rada je začít nejprve Novým zákonem, který zjevuje Ježíše a Jeho lásku nám – a který také vysvětluje Starý zákon, aby nám dával mnohem větší smysl. Lze číst jednotlivé biblické knihy, studovat vývoj konkrétních osob a inspirovat se hrdinstvím jejich víry či se poučit z jejich chyb, lze studovat jednotlivé oblasti (jak mít víru, která skutečně přinese Boží požehnání i v lidsky „nemožných“ situacích, jak mít vyslyšené modlitby, šťastný život, dobré vztahy, uzdravené srdce i tělo atd.). A existuje i tzv. „mikro čtení“, kdy se v konkrétním textu zabýváme každým jednotlivým slovem nebo částí, co v něm je dobrého, podobně jako zlatokop zkoumá v nalezišti každý jednotlivý kamínek, jestli právě není on ten zlatý valoun, který hledá (nebo pak další a další 😊). Pojďme si to dnes vyzkoušet na asi nejznámějším žalmu – Žalm 23 (který se pohříchu často zpívá až na pohřbech, viz film Kolja, ale přitom v něm je tolik „zlata“ pro život tady na zemi!)

Nejprve tedy celý text, a potom můžeme jít po jednotlivých slovech, popř. kouscích.

Žalm 23:1 Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.

2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,

3 naživu mě udržuje (jiný překlad: duši mou občerstvuje), stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.

4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.

5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.

6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů (jiný překlad: v domě Hospodinově budu přebývat až navěky).

Hospodin – Bůh je osobní. Není to nějaké fluidum, tajemná síla někde ve vesmíru, někdo nepoznatelný. Má jméno – což je jeden z prvních „identifikačních znaků“ bytosti, který ji specifikuje a odlišuje od všech ostatních. Tj. je to naprosto konkrétní a jedinečná osoba, která tě miluje o řády více než kdokoliv jiný nebo než si dovedeme představit, a chce, aby Ho objevoval, poznával, zakoušel. A v Bibli se zjevuje v desítkách různých „funkcí“ či vlastností, např. Spasitel, Stvořitel, Utěšitel, Rádce, Pomocník, Immanuel = Bůh s námi, Ten, který tě uzdravuje, Zaopatřovatel, Dobrý Otec, Láska … kdo by tyto rysy nechtěl zakoušet v reálném životě mnohem více?

je – Bůh je, opravdu je. Není „možná“, snad někdy, až Ho budu potřebovat, nebo jenom když Ho potřebuji, a pak zase zapomenu a jdu si po svém. Přesto to tak mnozí máme – jako by byl kombinací pojišťovny a doktora (dostat nás z maléru a uzdravit z následků) – a pak zase nic, jako by nebyl, a možná si na něj vzpomenu ve stáří či na smrtelné posteli. Ale On je pořád, v každé chvíli je, miluje tě, chce ti žehnat, chránit tě, radit ti a plnit tvůj život řádově víc, než i ten nejlepší z nás dokáže.

můj – Ano, je můj Bůh – a je, nebo může být, i tvůj Bůh, pokud Ho o to požádáš. Tedy nejenom Bůh lidí kdysi v Izraeli nebo v našich dějinách, nejenom v některých zemích Latinské Ameriky, Afriky a Asie, kde je v dnešní době „probuzení“ – kde se lidi probouzí k víře po tisících a zakouší divy a zázraky, kdy do narození slepí vidí, hluší slyší, němí mluví, chromí poprvé v životě chodí – jako když Ježíš Kristus fyzicky chodil po zemi. Je inspirující slyšet o tom, že to dělal / dělá jinde, ale to je málo – je to/může a má to být i pro tebe. Jeden výborný český kazatel a hudebník složil chválu, kde se zpívá: „Mně už nestačí o tobě slyšet od těch, kteří tě znají, a sám nevidět tvou tvář / sám neslyšet tvůj hlas“. Bůh, jeho láska, blízkost, skutky – jsou pro tebe, žádej Ho, ať jsou v tvém životě stále více viditelné.

pastýř – V dnešní době lze tento termín chápat špatně – mám svoji hlavu a nejsem přeci žádná hloupá ovce, že… 😊 Ponechme teď, prosím, stranou své bohaté zkušenosti, že i s IQ okolo 140 se dají dělat vážné životní chyby 😊/☹ … a vezměte z toho dvě jiné roviny. Pastýř zaprvé znamenal ochranu – před dravou zvěří, špatným počasím, terénem, i vzájemnými souboji ve stádu – a kolika lidem právě tohle v životě chybí, připadají si sami, uprostřed bouří a vztahových problémů se svými nejbližšími nebo v práci, které zdánlivě nemají řešení? Kéž by ti Dobrý pastýř pomohl, chceš? A zadruhé – pastýř jde před ovečkami tempem, které zvládají, popř. ty nejslabší poponáší, když už nemohou. Pastýř není kovboj, který je žene jak dobytek na porážku nebo ke schvácení. A kolik lidí je uštvaných, umořených z práce a nároků dnešní doby, co všechno musí stíhat a … kde je někdo pro ně, komu by záleželo na nich? Dobrému pastýři určitě ano.

nebudu mít – Pod nadvládou materialismu se lidé honí za tím, co všechno mají mít, popř. jestli mají víc než ostatní. První část tohoto výroku ukazuje na to, že v životě jde o víc než o sloveso „mít“ (to není nic proti dobře nabytému majetku!). Sloveso „být“ je silnější. Být naživu, být šťastný, být v dobrém vztahu s Bohem, být spasen na věčnost, být zdravým mužem / ženou / dítětem či seniorem, být opravdu spokojený … tvoje identita, tj. kým doopravdy jsi (třeba hledající člověk bez Boha nebo ten, kdo Ho již našel a stal se Jeho dítětem – nebo ten, kdo se jím dnes či brzy chce stát, např. s pomocí modlitby zde – link), je dlouhodobě důležitější než majetek, podobně jako ovocný strom je důležitější než jeho úroda. Zdravá identita, zdravé nitro, ti přinesou mnoho dobrého, co by jenom honba za majetkem nedokázala.

nedostatek – Zajímavé. Proč všemohoucí Bůh nezaslibuje všem hned velké bohatství, když Mu patří celý vesmír, který stvořil? Protože je moudrý. Kdo dává dětem hned miliónové kapesné? Člověku zachráněnému ze závislostí fůru peněz dříve, než uzdraví jeho srdce a pomůže přetvořit jeho návyky a reakce na zklamání od druhých, aby nespadl zase do pout alkoholu či drog? Jako hasič uhasí či nám pomůže uhasit naše hořlavé problémy, často i s pomocí zázraků, které bychom sami nikdy nezvládli, ale potom má jako Otec radost z toho, když nás může provázet jako své děti a rozvíjet společně s námi náš život, schopnosti, charakter – a spolu s námi se radovat i z drobných krůčků a dílčích vítězství. Chtěl by být milionář ochuzen o radost ze své první výplaty a vzpomínek, co si za ni koupil? Kolik menších závodů vyhráli naši mistři světa předtím, než zvítězili v tom největším? A kolik společné radosti přitom mohla prožívat jejich rodina? Protože „Bůh je láska“, tak jde vždy o vztah, o prožívaný vztah s živým, blízkým Bohem, tedy „i cesta (k velkým požehnáním) může být cíl“.

Dopřává – Jak moc je toto slovo vzdálené ateistické představě „náboženského Boha“. Ten přeci v mysli mnohých vede k askezi, odpírání, šedi a – upřímně řečeno – stavu víceméně bez života. Zatímco pravý, živý Bůh, o kterém mluví Bible i všechny krásy stvořeného světa, ti „dopřává“. Dovedou ti to tvoje představy si vůbec připustit, říci nahlas? „Bůh mi dopřává…“ Nemělo by nás to překvapovat, když je psáno, že „Bůh je dobrý“, „Bůh je láska“, „Láska neudělá bližními svému nic zlého“ a „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3:16). Ano, jako ten dobrý pastýř nás varuje ve stylu „nejez ten rulík a blín“, tamto je taky jedované, s tímhle ti nebude dobře, hřích působí smrt … ale když tě někdo varuje před mochomůrkou zelenou či jízdou v protisměru, to by nám přeci nemuselo tak moc vadit, že? On ti přeci chce dopřávat to dobré – a chránit tě před zlým (popř. naučit rozlišovat mezi tím a volit to dobré samostatně, jako to každý dobrý rodič učí své děti).

mi – Opět … Bůh dopřává a chce dopřávat i tobě, nejen druhým. Možná ses nenarodil(a) do nejlepších poměrů a nejšťastnější rodiny či doby, ale Bůh chce a umí dopřávat to dobré i tobě, i těm rozbitým a z těžkých okolností, nejenom těm, kterým to už jde skoro samo. Opět tedy – Boží láska, pomoc a dobrota nejsou jen pro ty druhé, schopné, co „si to zaslouží“, ale i pro tebe, teď a tady – bez ohledu na tvé okolnosti, a ne až bude nejhůře či na smrtelné posteli (abychom si snad nějak zajistili věčný život). Bůh sám nás vybízí v listu Židům – „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Žd 4:16) a ve 2 Korintským 6:2 „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!“ Přijď, přicházej k Bohu i sám(sama) pro sebe, kvůli sobě a stavu svého nitra a života. Opravdu můžeš odložit ten světský koncept (opět od lidí, kteří Boha doopravdy nepoznali jako svého dobrého Otce), že Bůh je moc velký na to, aby se zabývat tvými obyčejnými starostmi…

odpočívat – Protože jde o vztah, je potřeba odpočinutí (o to více v dnešní uhoněné době plné stresů, neuróz, depresí a vyhoření). Čím začíná setkání v dobrém vztahu mezi partnery nebo rodičem a dítětem? Objetím, chvílí spočinutí, kdy můžeš bytostně vnímat toho druhého, a pak se obvykle jeden (nebo jedna 😊) rozpovídá. Opravdové odpočinutí tvé duši nedá ani televize, ani koníčky, byť se u nich dá v mnohém vypnout a zrelaxovat. Opravdové odpočinutí duše s Bohem má ale ještě něco navíc – vědomí, že On se mezitím stará o vše potřebné, o každou tvou starost. Vždyť On sám ti řekl: „Všechnu (nebo každou) svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží“ (1 Petrova 5:7) nebo „Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete“ (Matouš 6:32). Odpočinek v Bohu se projeví mj. osvěžením, načerpáním sil a inspirace, novými nápady do práce, odpočatou myslí do učení, občas i „vnuknutím“, na jakou otázku se podívat více, a až si ji student u zkoušky vytáhne, tak být připraven (a párkrát to nazvat „náhodou“ … jenže co když těch náhod začneš mít víc a víc, až to bude statisticky neúnosné, nezačneš to spíš vidět jako projev něčí péče?)

na travnatých nivách – Žádné desetkrát spasené louky, na kterých jiná zvířata nechala – víš co 😊 Ano, existují omezená období zkoušek, pro které se obrazně používá slovo „poušť“, na nichž se můžeme výrazně posunout k Bohu, ale většinu normálního života mají naše dny být „na zelených nivách“, šťavnaté, dobré, až poetické (to platí třeba i pro rockery a „pořádné řízky“ – i duše toho, kdo má rád „nářez“, se ráda někdy vznáší na obláčku, a jde to i legálně 😊). Prostě tvůj život nemá / nemusí být vypražená suchá step, občas trošku stínu a úlevy, ale šťavnaté, zelené pastviny, každá den znovu dobré. Myslíš si, že to tady na Zemi není možné? No, bez Boha dlouhodobě ne, protože zla a trápení je kolem dost, ale co je pro Všemohoucího nemožné? Jde o to učit a naučit se žít s Ním, nacházet a přijímat Jeho reálnou pomoc a požehnání každý den, a to určitě půjde, když budeš chtít. Však Ježíš říká „získávejte mi učedníky“, tj. ty, co se chtějí takový život naučit žít, a poté být úžasnou a pravdivou reklamou na Něj, na Jeho lásku a dobrotu…  

vodí mě – Znovu nám to opakuje – jde to, když se Jím necháš vést (pomůže i jednoduchá modlitba každé ráno „Pane Bože, veď dneska můj život k dobrému a dej mi ho prožít s Tebou“ nebo jakákoliv podobná, kterou myslíš vážně). Ten Dobrý pastýř má prostě lepší přehled než jeho ovečky a ví, kam je dovést.

na klidná místa – Opět – odpočinutí, klidná místa, stresu je kolem dost. Jednou z charakteristik Božího království je „spravedlnost, pokoj a radost“ z Jeho přítomnosti. Spravedlnost – že ti bylo odpuštěno (pokud jsi Ho o to požádal/a) a již není v tvém životě žádná vina, žádné výčitky. Pokoj od výčitek svědomí i trapičů duše zevnitř i zvenčí. Prostě Boží pokoj, v němž je radost v prožívaném vztahu, kterou nic nekazí – tak to bylo v ráji, a tak to zase bude s Bohem na té straně věčnosti s Ním, až jednou… Ale znovu, pro upřesnění – Boží pokoj opravdu není nějaká mrtvolná absence života a aktivity, ale naopak kypící, přetékající život plný akce, ovšem ve zdravém vztahu, se zdravými motivy, takže to neničí nikoho ze zúčastněných – a ani to neničí rány minulosti, ani nikdo zvenčí.

u vod – Vody v Písmu často poukazují na „vody života“ nebo „řeku života“ symbolizující Ducha svatého či Boží přítomnost, která nás může občerstvovat i na největší poušti. Např. 47 kapitola Ezechiele popisuje řeku života vyvěrající od Božího trůnu (přeneseně od místa, kde se poddáme Jeho vládě) nebo Žalm 1:3 říká o člověku, který je blízko Bohu a miluje/žije Jeho slovo, že „Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.“

To je „dost dobré“ pozvání na cestu čtení či studia živého Božího slova, které má skutečně moc proměnit a obohatit naše životy. Ale aby to nebylo dnes až příliš dlouhé, necháme druhou část Žalmu 23 na příště. Do té doby ale si zkuste Žalm několikrát v klidu přečíst a sám / sama objevovat milujícího Boha a Jeho péči, kterou v každé větě nabízí … a pak Mu za to třeba poděkovat a požádat Ho, aby to bylo stále více a více vidět ve Vašem životě i v životech Vašich blízkých.

Doporučená video k tématu "Jak správně vnímat Boží slovo":