Bůh a lidský úspěch

List Jakubův 2:1-4 Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?

Lidé ve světě si váží lidí mladých, krásných a úspěšných. Proč? Hlavně proto, co z toho mají oni sami. Zaměstnanec ze silného mladého zaměstnance, tzv. kamarádi z finanční štědrosti bohatého známého (viz nejoblíbenější slogan z úst druhých v hospodě: „Tuhle rundu platím já“), mnozí muži se holedbají krásou své partnerky, jí určitě „nevadí“ jeho svalnatá postava či úspěch v práci vyjádřený stavem konta apod.

Úspěch se většinou neobejde bez značného úsilí...

Úspěch je samozřejmě dobrý, a mějme jich všichni co nejvíce. Prahnout po neustálém úspěchu však není ta nejjistější cesta k dlouhodobému štěstí, protože všichni stárnou, svaly, krása i mnohé schopnosti podléhají erozi věku a cožpak Bůh stvořil svět tak, abychom byli s přibývajícím věkem stále více nešťastní a nespokojení? Jistě že ne.

Jakkoliv je úspěch žádoucí, naše hodnota se neměří primárně podle toho, co děláme, ale kým jsme, že jsme. I Bůh, když se představoval Mojžíšovi, řekl v první řadě: „JSEM, KTERÝ JSEM“ (Exodus 3:14), a ne „jsem Všemohoucí, Vševědoucí, Stvořitel, Zachránce…“ (přestože by to všechno byla pravda a všechno to je dobré). Primární identita je otázka bytí, ne výsledku činností. Bůh, který je láska, je zároveň spravedlivý – jak by k tomu přišli lidé, kteří se narodili chudým rodičům v chudé zemi? Kteří po rodičích podědili IQ třeba jen 95 a ne 140? Jejichž tělesné proporce neodpovídají trendům módních žurnálů? Když zdravotní sestra onemocní vážnou nemocí nebo hasič utrpí úraz při pomocí druhým? Nebo ti, kteří prostě jen dobře vychovali tři děti a teď v předdůchodovém věku již nemají šanci „být perspektivní“ pro nového zaměstnavatele? Ti by byli pro zbytek diskvalifikováni k prožívání méněcennosti, odmítnutí a komplexů. To ale láska nikdy neudělá, to pro tebe Bůh nikdy nechce.

I proto Pán Bůh říká – nedělejte takové rozdíly mezi lidmi; já je také nedělám. Pro mě je každý člověk drahocenný, každého miluji úplně stejně. A v tom je jak naděje pro ty méně úspěšné či šťastné (nemusíš na nic čekat a můžeš k němu přijít pro požehnání a pomoc teď hned), tak i ohromná ochrana pro ty úspěšné, schopné, mladé a krásné. Ženo, nemusíš se bát, že ti jednou začnou přibývat vrásky – budu tě milovat i tak. Sportovče, nemusíš žít ve stresu, že s nastupující novou generací jednou začneš víc a víc prohrávat – budu tě milovat i tehdy Výkonný člověče ve firmě či v rodině, nemusíš mít obavy, že až jednou půjdeš do důchodu a třeba začneš víc potřebovat pomoc od druhých, že bych tě miloval méně, než když jsi na vrcholu svých sil. Milé dítě či mladá slečno, mladý muži, pro mě nejsi o nic méně než ti zkušení a schopní, i kdyby byli mistři světa – já tě miluji od malička, já tě miluji již teď, ne až něčeho dosáhneš, aby sis to podle světských měřítek „zasloužil(a)“.

Já Vás miluji všechny, protože jste, a chci Vám to dát prožívat. I když se rodič samozřejmě raduje z úspěchů svých dětí, dobrý rodič je miluje všechny stejně – naplno, celým svým srdcem, a chce pro ně všechny to nejlepší, bez rozdílu. O co víc jsem takový k tobě já, sám Bůh, který je láska. 

Miluji tě – a vždycky budu. Pokud mě o to požádáš a budeš mě hledat ve svém životě, s pomocí Bible, křesťanů, kteří mě již nějak znají, a třeba i tohoto webu, rád tě o tom budu přesvědčovat – klidně každý den. Já už jsem takový. Já jsem láska a nikdy nepřestanu jí být.“

Proto každý den tvého života bude platit: „Ježíš tě miluje – i dnes“.

Požádal/a jsi nyní Boha svými slovy, aby tě přesvědčoval o své lásce k tobě?

Scroll to Top
Copy link