Tři mudrci

Matouš 2:1-2, 9-10 Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ …  hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. 

Biblický text o třech králích či mudrcích z východu se připomíná každé Vánoce. Pak se slaví svátek tří králů, pořádá se tříkrálová sbírka na pomoc potřebným, někdo na „Tři krále“ již vyhazuje vánoční stromeček… Proč právě jim třem je věnovaná taková pozornost – lidmi i samotným Bohem, který se rozhodl nechat zapsat právě jejich příběh do Knihy knih, a ještě důležitější otázka – co dělat, abys zakoušel(a) stejnou Boží pozornost a přízeň i ty?

Ježíš se přeci narodil v krajině, kde v okolí žily desetitisíce lidí – ale málokdo se na něj přišel podívat, přestože proroctví o jeho narození bylo mnoho. Přijela i „zahraniční delegace“ z Dálného východu, která upoutala pozornost i nejvyšších elit v hlavním městě – přesto ten „právě narozený král“ mnohým nestál za to, aby se na něj šli byť jen podívat. Tři králové či mudrcové byli jiní. Dostali inspiraci, že „Ježíš je“ – a šli ho hledat, dělali vše, co mohli, dokud se s ním osobně nesetkali, nelitovali ničeho – času, peněz, nejistoty hledání, nepohodlí na cestě… Věděli, že právě osobní setkání s živým Ježíšem je „game changer“, naprosto zásadní moment v lidském životě, který mění vše. A tak šli, či jeli na velbloudech, a hledali, dokud nenalezli.

To je zásadní životní postoj – hledáš. A nespokojíš s odpovědí „Ne“ (nevím, neumím, nepoznal jsem, nejsem si jist…), protože pokud nepřestaneš hledat, znamená to jen „Ještě ne“. Jako kdyby znali později napsaná Boží zaslíbení: „Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám“ (Jakub 4:7) a „Každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá…“ (Matouš 7:8). Možná to je zvláštní, ale jsi to ty, kdo určuješ, jak blízko Bohu jsi (a budeš), kolik lásky, pomoci a dobroty pro svůj život budeš zakoušet. Pán Bůh naprosto jednoznačně říká a dokazuje, že tě má rád, že se dává poznat a zve tě k sobě – a říká ti: „hledej mě a najdeš mě“. Znáš mě málo, zakoušíš moji blízkost málo, chceš víc? Hledej mě víc, přibliž se ke mě víc – a já se přiblížím k tobě víc.

Způsobů hledání je víc. V příštím textu si ukážeme, jak můžeš Boha každodenně nacházet a zakoušet naprosto neomylným způsobem skrze živé Boží slovo (ano, Bible je živá kniha, skrze níž Bůh opravdu každodenně mluví. I proto se jí říká „Kniha života“ – není to žádná stará zaprášená náboženská bichle…) Dnes zůstaňme u té základní jistoty – Bůh určitě je, určitě se dává najít, chce, abys zakoušel jeho lásku a dobrotu každý den a když ho budeš nebo naučíš se hledat, naprosto jistě ho budeš nacházet – a tvůj život bude plnit „veliká radost“. Ježíš je tak dobrý, že setkání s ním, život opravdu s ním často provází „veliká radost“ (OK, někdy musíme dát nějaké věci do pořádku, než se ta radost v nás může zabydlet natrvalo, ale může a má to tak být.) I Boží království je charakterizováno slovy „spravedlnost, pokoj a radost“ v jeho přítomnosti (Římanům 14:17).

Zkusme tedy být jako ti tři králové. Rozhodnout se pro životní postoj „Hledám živého Ježíše – a najdu ho“ a každé ráno mu to v jednoduché modlitbě říkat – třeba takto (samozřejmě můžeš svými slovy, nejde o žádnou magickou formulku 😊, ale jako příklad osobního hledání to je dobré):

​„Pane Ježíši Kriste, děkuji, že jsi a že se dáváš najít těm, kteří tě hledají. Dej mi i dnes vidět a prožít nějaké projevy tvé přítomnosti, dobroty, lásky a radosti, být ti blíž a znát tě víc.“

Nebo třeba:

„Pane Ježíši, dávej mi zakoušet, kde všude jsi a jaký jsi – a buď mi co nejblíž to jde, ať tě poznávám víc a víc, dnes i celý život.“