Bůh a lidský úspěch

List Jakubův 2:1-4 Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?

Lidé ve světě si váží lidí mladých, krásných a úspěšných. Proč? Hlavně proto, co z toho mají oni sami. Zaměstnanec ze silného mladého zaměstnance, tzv. kamarádi z finanční štědrosti bohatého známého (viz nejoblíbenější slogan z úst druhých v hospodě: „Tuhle rundu platím já“), mnozí muži se holedbají krásou své partnerky, jí určitě „nevadí“ jeho svalnatá postava či úspěch v práci vyjádřený stavem konta apod.

Úspěch se většinou neobejde bez značného úsilí...

Úspěch je samozřejmě dobrý, a mějme jich všichni co nejvíce. Prahnout po neustálém úspěchu však není ta nejjistější cesta k dlouhodobému štěstí, protože všichni stárnou, svaly, krása i mnohé schopnosti podléhají erozi věku a cožpak Bůh stvořil svět tak, abychom byli s přibývajícím věkem stále více nešťastní a nespokojení? Jistě že ne.

Jakkoliv je úspěch žádoucí, naše hodnota se neměří primárně podle toho, co děláme, ale kým jsme, že jsme. I Bůh, když se představoval Mojžíšovi, řekl v první řadě: „JSEM, KTERÝ JSEM“ (Exodus 3:14), a ne „jsem Všemohoucí, Vševědoucí, Stvořitel, Zachránce…“ (přestože by to všechno byla pravda a všechno to je dobré). Primární identita je otázka bytí, ne výsledku činností. Bůh, který je láska, je zároveň spravedlivý – jak by k tomu přišli lidé, kteří se narodili chudým rodičům v chudé zemi? Kteří po rodičích podědili IQ třeba jen 95 a ne 140? Jejichž tělesné proporce neodpovídají trendům módních žurnálů? Když zdravotní sestra onemocní vážnou nemocí nebo hasič utrpí úraz při pomocí druhým? Nebo ti, kteří prostě jen dobře vychovali tři děti a teď v předdůchodovém věku již nemají šanci „být perspektivní“ pro nového zaměstnavatele? Ti by byli pro zbytek diskvalifikováni k prožívání méněcennosti, odmítnutí a komplexů. To ale láska nikdy neudělá, to pro tebe Bůh nikdy nechce.

I proto Pán Bůh říká – nedělejte takové rozdíly mezi lidmi; já je také nedělám. Pro mě je každý člověk drahocenný, každého miluji úplně stejně. A v tom je jak naděje pro ty méně úspěšné či šťastné (nemusíš na nic čekat a můžeš k němu přijít pro požehnání a pomoc teď hned), tak i ohromná ochrana pro ty úspěšné, schopné, mladé a krásné. Ženo, nemusíš se bát, že ti jednou začnou přibývat vrásky – budu tě milovat i tak. Sportovče, nemusíš žít ve stresu, že s nastupující novou generací jednou začneš víc a víc prohrávat – budu tě milovat i tehdy Výkonný člověče ve firmě či v rodině, nemusíš mít obavy, že až jednou půjdeš do důchodu a třeba začneš víc potřebovat pomoc od druhých, že bych tě miloval méně, než když jsi na vrcholu svých sil. Milé dítě či mladá slečno, mladý muži, pro mě nejsi o nic méně než ti zkušení a schopní, i kdyby byli mistři světa – já tě miluji od malička, já tě miluji již teď, ne až něčeho dosáhneš, aby sis to podle světských měřítek „zasloužil(a)“.

Já Vás miluji všechny, protože jste, a chci Vám to dát prožívat. I když se rodič samozřejmě raduje z úspěchů svých dětí, dobrý rodič je miluje všechny stejně – naplno, celým svým srdcem, a chce pro ně všechny to nejlepší, bez rozdílu. O co víc jsem takový k tobě já, sám Bůh, který je láska. 

Miluji tě – a vždycky budu. Pokud mě o to požádáš a budeš mě hledat ve svém životě, s pomocí Bible, křesťanů, kteří mě již nějak znají, a třeba i tohoto webu, rád tě o tom budu přesvědčovat – klidně každý den. Já už jsem takový. Já jsem láska a nikdy nepřestanu jí být.“

Proto každý den tvého života bude platit: „Ježíš tě miluje – i dnes“.

Požádal/a jsi nyní Boha svými slovy, aby tě přesvědčoval o své lásce k tobě?

Chceš osobně poznat Boha? Pozvi Pána Ježíše právě teď do svého života!

Ježíš je víc než jen historická osobnost, On je Boží Syn, On je Spasitelem lidstva. On je ten, který zemřel za hříchy lidí a byl vzkříšen. Není jiné cesty k Bohu (ale ani do věčnosti / do nebe), než skrze Pána Ježíše Krista. A nyní Ježíš čeká, zda-li Mu otevřeš své srdce, aby i tebe mohl očistit od tvých hříchů (vin) a naplnit tě Božským životem – a ty jsi pak mohl(a) začít žít nový život s Bohem jako Boží dítě. K tomu je třeba:

  1. uvědomit si a vyznat Bohu svou hříšnost (která spočívá hlavně v tom, že žiješ bez Boha / nezávisle na Bohu)
  2. vírou přijmout Ježíše, Božího Syna, za svého osobního Pána a Spasitele (tzn. vložit důvěru v Něj, Jeho oběť za tvé hříchy a Jeho vzkříšení) a požádat Ho, aby se ujal vedení tvého života.
To můžeš udělat hned teď v modlitbě (modlitba je rozhovor s Bohem, nehledej v tom žádnou složitost). Bůh tě zná 😊. Není důležité, jak krásná volíš slova, ale záleží na jejich upřímnosti. Zde je příklad, jak se můžeš modlit:

"Pane Ježíši, Synu Boží, potřebuji Tě. Děkuji, že jsi za mě zemřel na kříži. Pane, odpusť mi mé hříchy a očisti mě od nich. Věřím v Tebe, ve Tvé vzkříšení a vyznávám Tě jako svého osobního Pána a Spasitele. Pane Ježíši, přijímám Tě právě teď. Děkuji, že vcházíš do mého života jako můj Pán. Uzdrav mě, dej mi život věčný a veď mě mým novým životem s Tebou. Amen."

Vyjadřuje tato modlitba to, co by sis přál(a)? Jestli ano, můžeš se tak teď modlit – ideálně nahlas, ale především s důvěrou, že ti vzkříšený Ježíš odpouští hříchy a vstupuje do tvého života jako tvůj Pán  (poznámka: nemusíš u toho nic zvláštního cítit ani prožívat).

Následně můžeš začít žít novým životem s Ježíšem: pod jeho vedením, ochranou a autoritou a začít poznávat Boha osobně.

Přijal(a) jsi nyní v modlitbě Ježíše za svého Pána a Spasitele?

Vše má svůj čas. Jakkoli Bible říká, že „den spásy je dnes“, je také pravda, že „všechny věci pod nebem mají svůj čas“. Přijetí Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele je rozhodnutí, které je důležité udělat vědomě, svobodně a rád 😊. Protože tě Pán Bůh má opravdu rád a do ničeho tě nemanipuluje, bude ti nabízet tento vztah lásky a věčný život stále, až do tvé poslední chvíle na této zemi. Ale, až ta poslední chvíle přijde, jak nám sděluje Boží slovo, pak už to nebude možné změnit. Půjdeme na věčnost s tím, co jsme si vybrali – s Ježíšem nebo bez Něj. Připomínáme, že Pán Ježíš, Boží Syn, zemřel za lidské hříchy, bolesti, trápení a byl vzkříšen – jedině skrze Něj je možné, aby ti Bůh odpustil a dal věčný život. „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze Ježíše“ (Jan 14:6). Varianta „bez Ježíše a bez odpuštění“ má proto i svůj věčný a trvalý následek oddělení od Boží milosti a dobrých věcí, protože člověk bez Ježíše Krista zemře s neodpuštěnými hříchy a v oddělení od Boha – a nebude na věčnosti s Ním (viz Jan 8:24 a Římanům 6:23).

Pokud ještě stále váháš, modli se třeba takto: „Pane Ježíši, děkuji Ti za poznání, které mám teď, ale upřímně – ještě váhám. Prosím Tě tedy, abys ke mně v mém životě přicházel znovu a znovu a přemáhal mě svou láskou natolik, že dospěji k opravdové víře a k plnému přijetí Tebe jako svého Pána i Spasitele i k přijetí věčného života. Pomoz mi, abych Tě v životě neminul/a. Děkuji Ti za to. Amen.“